Štěpa ze světa 36 – Yogyakarta (Indonésie)

Je vanocni rano a rano me zas vyzvedava Arif s tim, ze si jdem koupit listek, jiz vcera jsem mel z nej spatnej pocit, jelikoz porad naznacoval, ze nema penize na listek do Jakarty, hlavniho mesta Indonesie. Nemam rad takove naznaky a o to vic ty penize dotycne osobe nedam. Nicmene pro dobrej trenink asertivity jsem s Arifem sel. Na nadrzi jsem zjistil, ze ekonomy vlak jede brzy rano a pak v 10:15. Vracim se jeste nazpet s Arifem na ovocny trh, cestou jeste vidim jak mistni cupi v rece a normalne jsou nahati a kadi do vody a to ta reka tekla uprostred mesta, fotka k pohledani.Na ovocnem trhu jsem se poprve setkal s kokosovym cukrem a jeste si kupuji malej ananas. Pak radeji rikam Arifovi, ze mam moc prace na internetu a loucim se snim. Nakanec si rikam, ze aspon 10000 bych mu mohl dat at aspon pokryje naklady co se mnou jezdil, ale vic jsem mu nedal, jelikoz me jiz od zacatku provazel z vypocitavosti. Byl asi zklamanej, ale i to k zivotu patri. Vyrazil jsem na hotel, kde jsem docetl knizku a prchal ji prodat zpet do knihkupectvi. Dnes mam fakt stesti, nasel jsem tam pokracovani te knizky co jsem vracel a tak jsem po ni samozrejme skocil, udelal jsem si radost k vanocum :o) Nasledne vyrazim koupit darek k vanocum pro Alexandra a jejho kamarada s nimz mam vecer o osme male vanocni posezeni. Nakonec jsem po dlouhem rozhodovani kazdemu koupil karabinu s kampasem at se nam ve svete neztrati. Pri nakupovani jsem si stacil jeste vsimnou policejni kolony co houkala a vezla kontajner na prepravu bomb. Opravdu jsem z toho nemel dobrej pocit, jelikoz jsou vanoce a hrozi tu pumove utoky, nastesti byla asi bomba zneskodnena driv nez mohla ukoncit par lidskejch zivotu.Jsem hladnej jako vlk a tak vyrazim do poulicniho stanku neco pozrit. Setkavam se tu vsak s celou partou nemich studentu, jsou strasne fajn a nejdriv si spolu kreslime pres PDA a pak jeden z nich co zas spatne videl, ale mluvil jako recnik me pozval na zkousku pantonymy, kterou dnes nacvicovali v nedalekem divadle. Pozvanku jsem prijal a tak rychle prebiham, podlezam a preskakuji ploty s omladinou a dobiham do nedalekeho divadla celej zmoklej :o)Posadili me pekne do prvni rady a zacali nacvicovat predstaveni, jeste me vsak nejdriv seznamili s reditelem a celym kolektivem. Bylo to velmi komicke, studenti se snazili napodobit jizdu na kole a pak jak se predjizdeji v pelotonu. Nakonec opravovali kolo, fakt moc pekne. Dalsi prestaveni bylo o prekladu pisne do znakove reci, to jsem vsak uz nestacil moc stihat jelikoz jsem se stal stredem pozornosti jedne mlade indonesanky a jejiho kamarada. Obdivoval jsem na tam klucnovi co spatne videl nadherne tricko s vyobrazenou znakovou abecedou, byli tak mili ze pro ne poslali a tak o dve hodiny pozdeji jsem si vybiral spravnou velikost a barvu. Bohuzel kdyz jsem nasel barvu co se me nadchla byla to mala velikost. Nakonec jsem se rozhodoval mezi lososovou barvou ve velikosti L a modrou XL. Hodil jsem si minci a vysla lososova :o) Jsem ted tak hubenej, ze si klidne to L mohu dovolit :o) Za tricko chteli 40000, vysvetlil jsem jim, at to berou jako prispevek na jejich cinost jelikoz tri cko stoji ve meste 5000 a rad jim dam o 35000 navic jelikoz jsou velmi fajn. Nakonec kdyz videli, ze si hazim minci, abych si vybral mezi tema trickama, dostavam i to druhe jeho darek :o) Odchazim z jejich predstaveni velmi stastny a spokojeny, jelikoz jsem stravil pekne ctyri hodiny mezi fajn lidickama. Musim ted trohu pospichat jelikoz mam byt za pul hodky na vanocnim setkani s Alexandrem. Stacim se jen osprchovat a oblect nove tricko, protoze je uz deset minut po osme. Darazim samozrejme jako posledni, ale vsichni jsou OK. Alexand je strasne trpelivej, snazi se mi vysvetlit cemukoliv co nerozumim jinou cestickou a tak vecer plyne velmi rychle v pekne konverzaci o cestovani a vypraveni co kde co dela a proc. Alexandr je napriklad Dr. Nejakejch ved a uci na universite v Bangkoku, zde uci i jeho korejska manzelka, kterou poznal v Jizni Americe, proste svetova mixka, jelikoz se jim v Bangkoku narodi za nedlouho prcek a bude mit thajske obcanstvi :o) Alexandrovo kamarad zije v Jakarte a dela ve firme co dodava indoneske delniky do Holandska. Kluci byli mile poteseni s darku ode me a ja z toho mel strasnou radost :o) Jen me mrzi, ze nejsem doma s rodinkou a ze bohuzel v restauraci ani v hotelu neni telefon, abych jim aspon zatelefonoval. Nakonec se pozde vecer rozchazime a ja jsem rad, ze jsem dnesni vanocni den nestravil sam. Dokonce mohu rict, ze byly stravene mezi samejma fajn lidickama a tak mi nebylo moc smutno.

_______________________________________________________________

Tento příspěvek je součástí cestopisu, který dokumentuje mojí tříletou cestu kolem světa. Na úvodní článek cestopisného seriálu se dostanete kliknutím na "Stěpa ze světa aneb CESTA KOLEM SVĚTA".