Kde v Tunisku nesmíte chybět?

To, že byste v Tunisku měli rozhodně navštívit hlavní město Tunis, nemusím ani říkat. Především jeho Kartágo z dob Féničanů. Ale ptáte se kam dál? Není to zase tak velká země a za týden pobytu toho stihnete hodně, pokud ovšem milujete slunce a válení se na pláži, je celkem jedno, kde na pobřeží zakotvíte.

Když vystoupíte na letištní dráhu z letadla, jako všude v Africe, vás oslní prudké slunce. Pokud neletíte v noci. Vchod do letištní haly v Monastiru mi připadá podobný jako na našem letišti. Vyzvednu si kufry a pak náhle letištní hala končí, jako kdyby ji někdo usekl. Nikde nic, jen parkoviště. Tomu říkám přepych, kanceláře na čerstvém vzduchu.

Koloseum Římské říše

Třetí největší koloseum bývalé Římské říše se nachází na severu Tuniska, ale jižně od Tunisu, a to přesně ve městě el-Jem. To si zapamatujete hned, stačí se zeptat, co si ráno mažete na chleba? Jako římské město se ovšem el-Jem jmenoval Thysdrus. Při procházení arény, kde před řadou let bojovali gladiátoři, se mi pochopitelně začne chtít na záchod. Napadá mě, jak to asi dělali gladiátoři, když potřebovali? Asi na místě, z boje přece odejít nemohli. Ještě vydržím a tak se mi dostane odměny, dostaneme se až do sklepení pod arény, kde byla uvězněna divoká zvířata, která bojovala s gladiátory, a oni se tu připravovali na své velké vystoupení.

Konaly se tu i veřejné popravy a tehdejší kapacita hlediště byla prý 30 tisíc míst. Nedovedu si představit, že se do Edenu místo na Slavii jdu podívat na veřejnou popravu člověka. I když je pravda, že na Slavii mají kapacitu jen 21 tisíc. Naštěstí se už v dnešním moderním jedenadvacátém století stává jen dějištěm Mezinárodního symfonického festivalu.

Gafsa

Středozemní město na severu Tuniska láká turisty svými kavárničkami, hotely ale i zapadlými ulicemi. Zabloudíme do postranní ulice, nade dveřmi jednoho vchodu je arabský nápis, který nedokážu přečíst, vedle na betonové špinavé zídce leží rozprostřeno několik koberců. Vzhledem k tomu, že je poledne a slunce svítí vysoko na obloze, není nikde ani noha. Nevím, jestli je to krámek, kde prodávají koberce, nebo doma jen někdo čistí podlahy a dal si koberce vyvětrat. Nedaleko centra je jedna z ulic zakončena jakousi uměle vytvořenou nádrží s kamennými schody, tady se místní děti koupou ve spalujícím vedru a skáčou do vody z veliké výšky, ze střechy přilehlého domu. A zjišťuji, že se do takového skoku pouští i podle mé dost malé děti. A hele, tenhle skokan bude zřejmě i jeden z tatínků, napadne mě. Zřejmě rodinná zábava.

Kairouan

Město s nejkrásnější mešitou severní Afriky. Je to typické město islámu, kde se toto náboženství drží zuby nehty a jen tak se nepustí. Po Mekce, Medině a Jeruzalému je to nejdůležitější město pro islám, muslimové sem pořádají poutě. Říká se dokonce, že sedmkrát navštívený Kairouan vydá za jednu cestu do Mekky. Dobrá zpráva pro místní muslimy, nemusí se vydávat tak daleko. Další zvláštností je, že pilíře, které podpírají mešitu, vypadají zcela odlišně a to jich je přes čtyři stovky.

I zbytek města vypadá dost muslimsky, kopulovité bílé střechy, oblouky a průčelí v úzkých uličkách a všechny stěny domů i ulic jsou nabarveny zřejmě vápnem. Ulice jsou vybetonovány, vydlážděni kameny nebo krásnou mozaikou. Světlounce modré dveře a okenice trochu připomínají módu na řeckých ostrovech, ovšem nevím, kdo z nich s tím začal jako první. Obchody jsou tu jako všude v muslimských státech, zahrabané v garážích za dvoukřídlými vraty a někdy snad i v obýváku. Nic tu nevypadá přehnaně čistě.