Deník z Jižní Afriky (část 14 / 32)

Jihoafrická republika, Lesotho, Svazijsko, Mosambik, Zimbabwe, Zambie (26.9. – 22.10.2006)

8. 10. 2006, neděle

Budím se v 6:45. Po dlouhé době se mi zdály sny. Jsou to ještě nějaké dozvuky z bývalé práce, ale jeden sen byl velice legrační. Zdálo se mi o Milanovi, že hrál s nějakou rodinkou v televizní reklamě na jogurty. Tak to mu musím říct. V 7:30 opět přichází paní pokojská a nese teplé pečivo – buchty. Tak posnídáme tyhle buchty a kafíčko. Zjišťujeme, že přesnější umístění našeho ubytování zní Valley House – Coot Cottage. V 9:30 odchází ostatní turisté na velkou túru. Mají se vrátit do 12:00 a pak bude odjezd. Ale tady už musím použít kritická slova, protože to bylo celé špatně zorganizované a skupina se ani zdaleka nevrátila ve 12:00, ale až ve 14:00 a odjezd byl tím pádem posunut na 15:00. Tímto zdržením jsme přišli o návštěvu Pietermaritzburgu, která byla plánována. Tady začínal svou dráhu Mahátma Ghándí a my jsme se měli vydat po jeho stopách. Tak o to jsme díky špatné organizaci přišli. Kdyby vyrazili na trek alespoň o 1 hodinu dříve a pořád neměnili podmínky, tak bychom to stihli. Ale to předbíhám. Půjdeme pěkně po pořádku.

My se v 9:30 vydáme na krátkou procházku kolem našeho ubytování v Coot Cottage. Pozorujeme zdejší překrásnou přírodu, rozkvetlé květiny, snovače a ostatní ptactvo. Když vyjdeme na kopečky, otevírají se nám další a další výhledy na majestátné Dračí hory (Drakensberg). Naše procházka trvá asi do 10:15. V chatě zůstal akorát Pieter, který si pečlivě čistí svoje boty. A nebyl by to on, kdyby mi nenabídl, ži mi moje staré škrpály taky vyčistí. Jsou to boty, které mám v úmyslu v JAR nechat, protože se na mě už rozpadají. No ale když Pieter chce, ať je vyčistí. To si samozřejmě musím vyfotit. A co dneska Pieter snídal? No přece kukuřičnou kaši od včerejška s nějakým hnědým popraškem. Že by to bylo kakao? To už se nedovím.

V 10:30 se jdeme s Libuškou vykoupat do naší už oblíbené tůňky. Voda je sice o poznání chladnější než včera, ale počasí je zatím pěkné a dá se to vydržet. A tak si dáme jedenkrát plavací kolečko kolem ostrůvku. Pozorujeme z vody květiny a ptáky snovače, jak staví hnízda. Je to zde velice romantické a člověk si zde dobije baterky. Potom si dáme chviličku odpočinku a zabalíme si věci. Před 12:00, když už se chystáme k odjezdu, nám Steffi řekne, že dostala SMS of Pavla, že se odjezd odkládá o hodinu, protože turisté stále jdou svůj trek. Takže se jdeme ještě projít. Náhle uvidím u chaty opici. Snad je to pavián. Jdeme ho lovit fotoaparátem, ale on stále uniká. Libuška je ale vytrvalec a vypátrá i jeho příbuzenstvo. Jakmile se k nim ale přiblíží, opice prudce vyštěkne a Libuška se lekne a raději rychle odejde. Co kdyby se snad rozhodl bránit mládě.

Pak ještě větší tlupu opic vypátráme na druhé straně za tůňkou. Lezou po stromech a dovádějí. Ale jsou moc daleko a než stačím přinést kameru, zmizí podél potoka za hranicemi pozemku a jsou nenávratně pryč. Mezitím Pieter odjede naproti našim turistům asi ve 13:00. Oni se stále nevracejí. Asi přijdou unavení. Mezitím se ochladilo, zatáhlo se a chystá se k dešti. Pro nás je to prima odpočinkový den, který jsme už potřebovali jako sůl. Relax v takových podmínkách, to si dáme líbit. Můžeme všem vřele doporučit. Konečně ve 14:00 turisté dorazí. Byla to prý pěkná procházka, ale přece jenom 10 km v horském terénu je muselo trošku vyčerpat. Vždyť byli na cestě více než 4 hodiny. My jsme zatím načerpali síly na druhou polovinu expedice. Ještě necháme naše turisty naobědvat a v 15:00 vyrazíme směrem Durban.

Naše trasa vede: Himeville – Underberg – Bulwer – Nkumba – Boston – Howick – Pietermaritzburg – Camperdown – Cato Ridge – Pinetown – Durban. Hned na začátku naší cesty zastavujeme v Underbergu u čerpací stanice a pak už jedeme jedním vrzem až do Durbanu. V 16:30 jedem přes Boston, což je dost kuriozní, že tahle malá díra má stejné jméno jako americké velkoměsto. Po cestě nám trochu prší. Pieter nějak manipuluje s klimatizací a nám je v autě najednou horko. Tak musíme pořádně vyvětrat. Najednou musíme prudce zastavit, protože proti nám jde nějaký dezorientovaný starý člověk s obrovskou hůlkou. Jde po prostředku silnice a my mu musíme vyhnout. Je to u nějaké vesnice a děti kolem se tomu smějí. Pieter trefně poznamenává, že takový rozjetý kamión by z něho udělal raz dva placku. V 16:45 mineme velkou přehradu Matmare, která je před nájezdem na dálnici před městem Howick.

V 17:00 přijedeme na okraj Pietermaritzburgu, který je pojmenován podle Peitera Maritze, což byl vůdce búrských trekerů, které vedl na cestu z Cape Townu na sever do Natalu a dále. Z 800.000-ového Pietermaritzburgu vidíme pouze úžasné stromy džekerenda (jackaranda – jak jim říká Pieter). Jsou to nádherné modře kvetoucí stromy, které sem byly dovezeny z Brazílie. V Pietermaritzburgu vůbec nezastavujeme a jedeme dále, což mě, jak už jsem psal, dost mrzí. Do Durbanu nám ale schází ještě kolem 70-ti kilometrů a měli bychom dorazit ještě alespoň za šera. Jedeme po dálnici, kde Pieter platí nějaké mýtné, ale je to jen pár randů, snad 6,50. Přijedeme do Durbanu u Indického oceánu a počasí už je zase jiné. Náramně se oteplilo, takže se začínáme potit. V 18:15 se ubytováváme v Hippo Hide Longe, což je taková obdoba Backpackers.co.za. My se usadíme hned v první chatce nakraji. Chata se jmenuje Mud Hut, což znamená „hliněná chýše“. Není to nic moc. Je to dřevěná chata s manželskou postelí. Okolo postele je asi půl metru prostoru. Žádné skříně, jen pár věšáků, světlo, lampa a malý stolek se zásuvkami. Na stropě je zavěšená nějaká pytlovina a ze stěny na mě kouká dřevěná africká maska, které by se člověk ve tmě třeba i lekl. Chatka je otevřená, osvětlená. Jakoby čekala na přílet komárů. Ale ti tady prý nejsou nebezpeční. Takže tady malárii nedostaneme.

Někteří z turistů dostali lepší ubytování a někteří horší, jak už to bývá. Vlasta za boha nechce mít v pokoji sochu lučištníka, jak na ni míří a tak ji Milan vynese z pokoje ven a dá ji vedle akvária. Tak si ještě ve zdejší kuchyňce uděláme večeři. Budou to fazole s párky a čaj. Pak si dáme sprchu, pokecáme ještě s ostatními a jdeme do naší Mud Hut. Večer se najednou ozve rána jako z děla a po chvíli další. Až později zjistíme, že nad námi je obrovský strom a z něho na naši chatu padájí velké plody. Nikdo po nás tedy naštěstí nestřílí. Pak si napíšu pár poznámek a ve 21:30 jdeme na kutě. Zítra vyrážíme do města už v 8:00 a máme hustý program.