Deník z Jižní Afriky (část 7 / 32)

Jihoafrická republika, Lesotho, Svazijsko, Mosambik, Zimbabwe, Zambie (26.9. – 22.10.2006)

2. 10. 2006, pondělí

Dnešní noc je trošku horší, protože je nám v noci dost velká zima. Spíme totiž blízko pobřeží ve dvoupatrové chatce nahoře. Jsou zde jen postele. Dole je kuchyňka, kde se dá připravit strava. Spíme tady jenom jednu noc a zase se přesuneme dále na východ. V noci se budím a vstávám už po 6:00. V 7:30 nám paní domu udělala docela slušnou snídani. Kdo chtěl müsli, mohl si dát s mlékem. Dále jogurt, 2 vajíčka jako volská oka, slanina, tenká klobáska, tousty, pečivo, džem, káva, džus. Snídaně stála každého 20 randů. Po snídani pozorujeme místního ptáka, který pečlivě hlídá jedno své vejce. Pieter říká, že je to „kivit“. Ostatně tihle ptáci občas kdákali dnes v noci. Nebo to byly perličky? Nevíme. Vyjedeme z Birkenhead Lodge a v 9:15 už mezi Gansbaai a Franskraalstrandem pozorujeme opět velryby.
Jsou to potvůrky a moc se ukazovat nechtějí, ale přece jen se nám je podaří zachytit a mít na ně památku. Dnešek je především dnem přesunu. Musíme se dostat do 300 km vzdáleného Mosselbay (Mušlí záliv). Cesta je to opravdu dlouhá a já většinu z ní v autě prospím. Míla a Pieter se snaží spolu komunikovat, ale je to spíše taková znaková řeč. Holt oficiálním překladatelem jsem já i se svými chatrnými znalostmi angličtiny. Když jsem vzhůru, tak se snažím Pieterovy informace přeložit. Pieter ve svém VW s přívěsem se zavazadly jede první a za ním v bílém voze Pavel se zbytkem turistů. V 9:50 dorazíme do Klein River Valley, kde je výrobna a prodejna sýrů. Ochutnáváme různé druhy sýrů. Jeden z nich získal jakousi stříbrnou cenu. Je zde také citronová a olivová marmeláda a česnekovosýrová pomazánka. Je to milá pozornost a zpestření naší dnešní dlouhé cesty. Nakonec si jeden „stříbrný“ a jedne další kousek sýra kupujeme. Celkem to stálo přes 30 randů. Tak to možná ještě dovezeme domů.

Verlyba u Gansbaai (Jihoafrická republika)

Naší další zastávkou je Střelkový mys (Cape Agulhas), což je nejjižnější bod afrického kontinentu. Dorazíme sem v 11:30. Je tady krásný maják z roku 1848. Uvnitř majáku je minimuzeum majáků. Jsou tu například vyobrazeny vybrané majáky celého světa a zvlášť Jižní Afriky. Dále jsou tu velká světla, kterými majáky svítí, uniformy a různá technická zařízení. Vstup do muzea a na maják stojí 12 randů. Pak následuje náš výstup na samotný vrchol majáku. Před námi jde skupina malých černoušků a to nás mírně zdrží, protože po schodem nahoru smí jít jen jeden člověk. Nahoře už je velice málo místa a nelze si ani vyhnout. Ale jsou odtud krásné výhledy na oceán. Až se toho nabažíme, tak jdeme zase dolů, což je ještě o trochu nepříjemnější a nebezpečnější. Ale když to zvládl dříve strážce majáku, co bychom to nezvládli my.

Sýrárna v Klein River Valley (Jihoafrická republika)

Zde se míchají vody Atlantiku a Indického oceánu. V minulosti zde ztroskotlo mnoho lodí, což zobrazuje i leták, který si bereme v informačním středisku. Také si kupujeme jeden pohled s majákem za 5 randů. Ve 12:15 odjíždíme. Jedeme přes město Struisbaai. Budeme zastavovat na místě, kde si ještě někteří turisté vymění randy a také si nakoupíme. Je to město Bredasdorf. V obchodě v Bredasdorfu a v bance jsme do 13:45. Kupujeme maličký balíček uzené makrely, 2 čokoládové zákusky s rumem, pečivo, vodu, klobásky na opékání, těstoviny-kolínka, chedarovou omáčku v sáčku. Ceny už si nepamatuji, ale není to tady v JAR drahé. Protože si myslím, že jsem zapoměl ráno v chatě zámek, kupuji za 13 randů jeden nový. Libuška ho ale večer najde. A tak máme z JARu další, tentokrát neplánovaný, suvenýr.

Teď už bude naše cesta poměrně jednotvárná. Jedeme po krásných rovných cestách. Sem tam se objeví větší či menší kopeček. Na cestu pak navazuje dálnice přes Swellendam a Riversdale. Cestou se posilňujeme velice chutným a sytým čokoládovým zákuskem. Nejsme schopni ho na posezení sníst. Pieter nám ve Swellendamu vypráví, že název města má něco společného s fackou či monoklem. V dalším průběhu naší cesty se „Swellendam“ stane pojmem a synonymem právě pro facku. Zejména Pieter s Mílou takhle po cestě laškují a když jeden zlobí, druhý mu ukazuje pěst a říká „Swellendam“. Já v průběhu naší cesty usínám a budím se až před Mosselbay u benzínové pumpy, kde jdeme na záchod a bereme si další prospekty z okolí. To už je 16:00. Cestou nám často poprchalo. Počasí je tady teď na jaře dost nestálé, takové aprílové. Jedeme ještě třičtvrtě hodiny do 16:45 až dorazíme do Mosselbay a jsme ubytováni v malých tradičních kruhovitých stavbách. Opět je to pro 4 v oddělených koutech domku se společným sociálním zařízením a kuchyňkou. Teď máme možnost si vybrat. Buď pojedeme ještě na hodinku do města, podívat se na poštovní strom a muzeum Bartolomea Diaze, nebo se půjdeme koupat do bazénu.

Cape Agulhas - pohled z majáku (Jihoafrická republika)

My se rozhodujeme pro bazén. Pavel nám dává vstupenky a ručníky a my jdeme hledat ten bazén. Má mít zelenou střechu a nápis Warm Bath. Jenomže zelené střechy tady mají všechny domy a na žádné není napsáno Warm Bath. Tak se ptám postupně celkem 4 lidí, až se ujišťujeme, který to je vlastně dům. Správce mě ale ubezpečuje, že je to pouze bazén – swimming pool. Před bazénem se dávám do řeči s jedním bělochem. Je to zubař z nedalekého malého města a, jak se později ukáže, i velice dobrý plavec, protože brázdí bazén sem a tam jako delfín. Tenhle chlapík mě stále zpovídá odkud jsem, kde pracuji, jaká řeč je čeština a další slova z něho plynou, až se mi kouří z hlavy. Bazén je to velice pěkný s teplou vodou a různými vířívými proudy. Jsme zde od 17:30, kdy otevírají, až do 19:00. Za nějakou dobu přijdou i ostatní turistí, ale moc tomu plavání nedají. Pak jdeme zase kousek zpátky k chatce přes koleje. Zanedlouho nás překvapí ukrutný hluk. Dojde nám, že je to projíždějící vlak. Libuška na večeři připraví těstoviny s chedarovou omáčkou, salámem a sýrem. K tomu si dáme dobrý čaj a ještě slupneme ten kousek makrely. Najednou je 21:00 a my ještě pošleme domů SMS. Jdeme si lehnout, napsat pár poznámek do deníku a po 22:00 spát. Po včerejší zkušenosti se už na noc lépe oblečeme. Nebylo by dobré poznávat Afriku se svíčkou u nosu.