Deník z Jižní Afriky (část 6 / 32)

Jihoafrická republika, Lesotho, Svazijsko, Mosambik, Zimbabwe, Zambie (26.9. – 22.10.2006)

1. 10. 2006, neděle

V noci spíme dobře. Pouze před 4:00 nás probudí hluk. Jdu zjistit, co to je. A on je to silný déšť. Přemýšlíme, jak to bude s tou Stolovou horou v tomhle počasí. Asi jsme tam měli jet hned první den, když bylo hezky, jak nám radila průvodkyně Jana. Tak uvidíme. Ráno posnídáme párky, které Libuška připravila v místní kuchyni. Pak se rychle sbalíme a v 8:45 už na nás čeká Pavel a představuje nám našeho anglicky mluvícího průvodce, který nás bude provázet až do konce naší expedice. Je to asi padesátiletý (později zjistíme, že 15. listopadu 2006 mu bylo 49 let) a jak se ukáže veselý a vtipný chlapík, který nám v průběhu cesty řekne mnoho zajímavého i nás pobaví. Před krátkou dobou byl také v České republice na 9 dní a velice si naši vlast chválil.

Jedeme s ním s Libuškou, Mílou, Milanem a Vlastou v jednom vozidle. V přívěsu máme zavazadla. Je to profesionální průvodce a jel sem za námi 2 dny 1.400 km z Johanesburgu. Jmenuje se Pieter van Kraayenburg, je původem sice Holanďan, ale jeho mateřština je afrikánština. Má firmu Fun-tastic tours. Sám řídí svůj VW a ještě nás baví. Ostatní (Ondra, Bára, Mirek, Jarka) jedou s Pavlem za námi. Pavel řídí. Naše první zastávka je ze včerejška odložená Stolová hora. Počasí se sice zlepšilo a je slunečno, ale nad horou je mrak a ten znemožňuje výhledy. Já jsem ovšem od počátku rozhodnut, že na horu pojedu lanovkou. Co by to byla za dovolená v JAR bez návštěvy Stolové hory. V 9:30 jsme u lanovky pod horou a kromě mě a Libušky pojedou také Mirek a Milan. Po 10:15 si kupujeme jízdenky za 120 randů, vyjedeme výtahem k lanovce a jedeme nahoru. Lanovka má otáčecí podlahu a proto můžeme vidět cestu ze všech úhlů. Také přes plexisklo něco nafilmuji.

Cape Town - lanovka na Stolovou horu (Jihoafrická republika)

Cesta lanovkou začíná ve výšce 302 metrů nad mořem a jedeme do výšky 1.067 metrů nad mořem, přičemž nejvyšší bod Stolové hory má 1.085 m. Vegetace jenom na Stolové hoře má více rostlinných druhů než celá Velká Británie a úsek mezi Mysem Dobré naděje a Stellenboschem má více rostlinných druhů než celá severní polokoule. Na hoře je velmi mlhavo a oblačno, takže není dolů vidět, ale je zde zajímavá vegetace a naučné chodníky na 30 a 45 minut. My se vydáme od kovového modelu Stolové hory po značených stezkách. Jsou tu také nějací polozmrzlí Číňané v krátkých rukávech. Ze zvířat tu žijí mimo jiné kamzíci, ale my jsme je neviděli. Cesta po kamenitých stezkách mezi kalužemi vody a nízkými porosty nám trvá asi 45 minut. Libušce už z toho vlhka začíná stávkovat fotoaparát, ale za chvíli se to zpraví.

Mezi Strand a Gordon's Bay (Jihoafrická republika)

Je tady celkem chladno, ale určitě to stálo za to. V 11:00 jedeme zpět lanovkou dolů. U lanolvky dole si udělám radost a kupuji si krásnou jihoafrickou čepičku – kšiltovku za 40 randů a 2 x pohled za 3,50 randů. Po 11:15 odjíždíme z Cape Townu směrem na jihovýchod. V 11:50 zastavujeme ve městě Strand, kde zrovna probíhají nedělní trhy, ale je to jakýsi blešák a tak jen děláme snímky pobřeží a dáváme si v místní restauraci Wimpy (obdoba McDonald‘s) do 12:30 kávu a Libuška také hranolky. Celkem platíme 21 randů (2 x 6 + 9). Pavlovi zde také zaplatím 2 x 50 randů za včerejší opékané maso v townshipu Guguletu. Dále jedeme kolem města Gordon’s Bay kolem pobřeží, které máme na pravé straně. Děláme také krátkou fotozastávku ve 12:50. Naše další cesta vede do botanické zahrady Harolda Portera (neplést s Harry Potterem), kde dorazíme ve 13:40. Je to krásná zahrada se spoustou rostlin, keřů, potůčků, jezírek a vodopádů. Zdržíme se zde do 14:30. Vstupné stojí 10 randů.

Naše další cesta vede do 50 km vzdáleného města Hermanus, které je vyhlášené, jako nejlepší místo na světě k pozorování velryb. Dorazíme sem v 15:30. Podaří se nám zachytit velryby, které jsou blízko pobřeží. Libuška má od Pietera půjčený dalekohled a tak z toho máme docela zážitek. Pak jdeme ještě na tržiště, kde už začínají balit. Koupíme si dřevěnou želvu za 90 randů (+ klíčenku darem) a malého slona a hrocha dohromady za 70 randů. Jsme spokojeni. Odjíždíme v 16:15. Jedeme dále do Gansbaai (anglicky Gan’s Bay), kde máme být ubytováni.

Hermanus - pozorování velryb (Jihoafrická republika)

Jedeme kolem města Stanford, kde jsem v 17:05. Venku je sice slunečno, ale také studený vítr. Takže na plážích se nikdo nekoupe po celou dobu naší dnešní cesty. V 17:20 projedeme Gansbaai a jedeme dále k místu zvanému Danger Point – Nebezpečné místo, kde v minulosti ztroskotalo mnoho lodí. Ovšem máme smůlu, protože maják i přístup na mys je uzavřen. Měli jsme asi přijet dříve. Tak se vracíme zpět do Gansbaai a tam se Pieter ptá, kde je místo našeho ubytování Birkenhead Lodge. Je to legrace, protože je to práve blízko Danger Pointu a tak musíme jet pár minut zase zpět.

Západ slunce v Gansbaai (Jihoafrická republika)

Dorazíme sem v 17:30. Je to taková farma s výletní restaurací a ubytováním a dokonce i venkovním bazénem. Docela se nám tady líbí. Je zde kuchyňka, sociální zařízení a 2 pokoje pro hosty v každé chatce. Celkem jsou ty chatky 4 a naše je číslo 3. Chvíli posedíme u slivovoice a v 18:30 jedeme fotit západ slunce do Gansbaai. Docela se to povede. Pak jedeme ještě nakoupit do místní samoobsluhy. Je to: místní vynikající libová slanina, salám, chléb, špekáčky, klobása, ovocná tyčinka a jeden pohled velryby celkem za 61 randů. V 19:20 jsme už zpět a děláme si opraženou slaninu a párky s chlebem a čajem. Pak jdeme ještě na chvíli na posezení s ostatními a povídáme si o dalším plánu naší cesty. Pak píšu asi jednu hodinu poznámky a ve 22:30 jdeme spát. Zítra vstáváme na 7:30 na snídani a v 8:30 odjíždíme.