IRSKO

Když se řekne Irsko, ostrov svatého Patrika, mnohým se vybaví historie plná útlaku od anglických vladařů, ale také kvalitní irská whiskey. Pestrá minulost, která je přímo symbolem boje za svobodu, se nese v duchu keltské tradiční hudby, ale i mimořádné národní hrdosti. A to platí i pro Severní Irsko, součást Spojeného království. V souvislosti s touto ostrovní zemí nesmíme zapomenout ani na psí plemena, která tu vznikla a nejeden český chovatel již propadl jejich nezaměnitelnému kouzlu – jsou to irský setr, irský vlkodav a irský teriér.

Metropolí je Dublin, ale neméně historicky významným městem je třeba Cork

Pojďme si tuto krásnou zemi, která je jen o něco menší než ta naše, představit trochu podrobněji. A začněme v metropoli – Dublinu – kde žije asi půl milionu lidí. Ten má za sebou mimořádnou historii, existenci někdejší osady Eblana dokumentovali už antičtí Římané, větší roli ale začal hrát zhruba od dvanáctého století po normanské invazi. Dominantou města je zdejší královský hrad, postavený Janem I. Bezzemkem na začátku třináctého věku. Zapomenout ale nesmíme ani na protestantskou katedrálu svatého Patrika, kde je pochován legendární Jonathan Swift. Vůbec nejstarší budovou Dublinu je Katedrála Kristova, která ale došla s koncem devatenáctého století určitých úprav – jasně je tu dokumentována románská, původní anglická a novogotická architektura v jednom velkém díle.

Když budete v Dublinu, nezapomeňte ochutnat tmavé pivo Guiness, ale projděte se také kouzelnými uličkami, historií to tu přímo dýchá. Dešťů se nebojte, protože se jim prostě nevyhnete, asi dvě třetin roku v Irsku proprší. I proto je tu vše tak zelené, voda z oblohy znamená závlahu pro obrovská pole, vegetace tu skutečně najdete více než dost.

Nejvyšší hora má zhruba kilometr, Irsko je prostě zemí plnou nížin

Pokud chcete výlet za romantikou gigantických horských masivů, Velké Británii a Irsku bude jistě lepší se vyhnout. Nejvyšším vrcholem Irska je 1041 metrů vysoký Carrauntoohill, takže nejde hovořit o ničem mimořádném. Asi sedmina území zahrnuje rašeliniště a všude roste i vřes – listnatých lesů je tu spíše poskrovnu. Pokud jde o irskou faunu, nenajdete tu hady, které údajně vyhnal místní patron svatý Patrik. Zmizeli i bobři nebo divoké lesní kočky, dnes tu potkáte jen stáda ovcí a hlodavce, kterým vřesoviště přímo svědčí. Slunce svítí asi jen čtyři hodiny denně, ale na to si zvyknete – kdyby tomu bylo jinak, odpadlo by nezaměnitelné kouzlo „Smaragdového ostrova“.

Dalším významným městem je Cork, který najdete na jihu země. Má něco přes 120 tisíc obyvatel, původní mnišská osada je skoro patnáct století stará. Keltská historie tu proudí nejen v žilách místních obyvatel, najdete tu i nádherné církevní stavby, jako je třeba Červené opatství nebo katedrála svaté Marie a svaté Anny. Dominantou krajiny kolem Corku je i hrad Blackrock, ten ale po čtyřech staletích existence slouží jen jako centrum místní hvězdárny.

Ve státním znaku se skví harfa, Irsko jako jediná země světa symbolizuje hudební nástroj

Pískovcová pohoří, ale také mírné podnebí. Průměrná roční teplota je na naše poměry velmi nízko, jen v létě tu je více než dvacet stupňů Celsia. Je ale třeba říci, že zimy jsou mírné, teplota se jen zřídka dostane pod hranici nuly. Devět z deseti Irů jsou přísní katolíci, náboženské klima je tu podobné, jako třeba v Polsku. Zajímavé je také to, že asi dvě třetiny obyvatel mluví jen anglicky, i když irština je přirozeně také úředním jazykem. Anglicky nerozumí jen promile populace.

Dalším velmi významným městem je Limerick, který bychom hledali v provincii Munster. Stotisícové město založili Vikingové už v devátém století, najdete tu třeba hrad krále Jana, postavený rovněž Janem I. Bezzemkem. Ve výčtu měst ale rozhodně ještě nekončíme, další významnou oblastí je Kilkenny, rozprostírající se na jihovýchodě Irska. Mramorové město nabídne pestrou směsici medievální architektury, mohutný hrad a římskokatolickou katedrálu Panny Marie, stejně jako proslulý pivovar. Dalším podobně důležitým irským centrem je Wexford, který bychom našli u jihovýchodního pobřeží.

V Irsku jsou četné národnostní menšiny, žije tu asi čtyři a půl milionů lidí. Neméně Irů však ale žije v zahraničí, většina z nich odešla do ciziny v době obrovské vlny hladomoru v polovině devatenáctého století. Tehdy zemřelo dokonce až milion obyvatel, což je na dnešní poměry naprosto nepředstavitelné. A to přitom stačilo jen trochu plísně, příčinou ale byla i obrovská chudoba a nezaměstnanost.

Až třicet milionů Američanů (ano, jen obyvatel USA, to ještě nemluvíme o dalších zemích) označuje jako vlast svých předků právě Irsko, což je rozhodně světový rekord. Dovedete si snad představit národnost, která by se takto rozptýlila po světě? Spoustu Irů žije i v Austrálii nebo Kanadě, mnoho jich ale najdete i v jiných evropských zemích. Celkově může jít podle odhadů až o osmdesát milionů osob, třeba právě v USA bychom je našli hlavně v Bostonu, Chicagu a New Yorku.

A co kuchyně? Irové už dávno nejedí jen brambory, stravování je tu dost pestré

Jídlo je hodně podobné Anglii, k snídani slanina a smažená vejce, místní ale také milují dušené maso a zeleninu. Fish and chips je tu populární už poměrně dlouho, základem stravy Irů jsou i brambory, dovezené sem v šestnáctém století. Do tradiční kuchyně ještě spadá například Colcannon, bramborová kaše s kapustou a trochou jarní cibulky. Nelze se také nezmínit o whiskey (nezaměňovat se skotskou whisky), i když oficiálně jsou v provozu jen čtyři velké palírny. Ale i bez ní bude na zeleném ostrově opravdu veselo…