Sejdeme se v jednu a ono je to v sedm?!

Svahilština je jazyk používaný ve východní Africe, rozšířený je především v Keni a dále v Burundi, Mosambiku, Somálsku, Ugandě a částečně v Tanzanii. Každý si jistě vzpomene na slavnou hlášku z filmu Lví král: „Hakuna matata.“ To svahilsky znamená No problem. Před třemi lety jsem skončila dvouleté studium svahilštiny. K čemu to bylo? K ničemu, ale moc mě to bavilo a dodnes mě to baví. Nedokážu číst složité texty, ale africkou pohádku si přečtu. Zatím jsem svahilštinu s rodilým „Svahilanem“ použila jen jednou. Na facebooku jsem si našla Keňana. Překládat nemohu, natolik zdatná nejsem, i když mě vyučoval rodilý mluvčí, který česky neuměl ani slovo.

Jazyk východní Afriky

Svahilština patří do mgero-konžské rodiny jazyků, jakými mluví bantuské kmeny. Pro většinu mluvčích nejde o jazyk mateřský, ale především dorozumívací a společně s angličtinou jde o nejdůležitější jazyk východní Afriky. Za úřední byl prohlášen v Keni, Tanzánii a Ugandě.

Ve svahilštině existuje bohatá literatura. Nejstarší svahilské nápisy najdeme na náhrobních kamenech pocházejících ze 14. století. Do 18. století používala písma arabského, od 19. století je svahilština psána latinkou. Svahilština je i dnes dynamicky se vyvíjející jazyk. Nejznámějšími spisovateli 20. století jsou Ngugi wa Thiong´o, Meja Mwangi a Shaaban Robert.

Písmenková abeceda

Tak jako v ruštině nepoužívají písmeno H, svahilština nezná X a Q. A písmeno C se píše vždy jako CH a čte se jako Č. A například Y není samohláska ale souhláska. Hodně se používá písmeno W, které se čte jako U. Například MBWA – pes, čte je jako mbua.

Nedávejte si s nimi rande

Pochopila jsem, že nemá cenu si s nimi dohadovat rande. Čas v Keni totiž běží jinak. Dnes už jsou naštěstí modernizovaní a chápou čas v našem smyslu. Svahilsky mluvící obyvatelstvo má totiž tak nějak otočené hodinové ručičky. Jejich vysvětlení zní logicky, den je rozdělen na dvakrát dvanáct hodin. Když je světlo prvních dvanáct, za tmy druhých dvanáct. A protože se tu stává časně, sedm hodin ráno je podle času, nebo-li saa, ve svahilštině teprve jedna ráno. Je to logické, když vstávám, měla by být teprve první hodina dne. Třeba 7:31 se řekne jako u nás 29 minut do 8 hodin – saa mbili bado dakika ishirini na tisa. Když tomu člověk rozumí, je to jednoduché a má to své osobité kouzlo.

Problém s gramatikou

Nejsložitější na zapamatování jsou dle mého názoru slovesa a jejich časování, tak jako u většiny cizích jazyků. Jenže tady se časují slovesa podle podstatných jmen. Podstatná jména se dělí do sedmi tříd, podle nich se tvoří množná čísla. Například Ki-Vi class, jednotné číslo je židle – kiti, množné dvě židle – viti. Před slovesa se přidávají předpony, co třeba youasoma a nebo anasoma, je to stejné sloveso číst jen pro jednotné a množné číslo. Když se pečlivě nenaučíte všechny poučky, nemáte šanci rozumět.

Hodi místo zvonku

Na maňatách domorodců, chýších ne vyšších než lidská postava, ve vesnicích nebývají zvonky, abyste mohli jít na návštěvu. Vkročit do cizího příbytku bez vyzvání je přece jen i tady nevychovanost, proto existuje jednoduchá fráze, která slouží místo zvonku. Postavíte se před maňatu a zvoláte: „Hodi?“ Něco jako mohu vstoupit? Pokud se zevnitř ozve: „Karibu,“ můžete vstoupit.