Ronda – město v Andalusii vybudované nad skalní roklí

Velice oblíbená turistická destinace, jedna z perel moderní Andalusie, kde se na každém kroku skví maurská minulost v kontrastu s křesťanskou současností města. Přesně tak by se dalo popsat městečko Ronda, které bylo postaveno přímo nad skoro stometrovou skalní roklí El Tajo. Již Publius Cornelius Scipio zde založil velký vojenský tábor, ale titul města si Ronda užívala až za časů Julia Caesara.

Vládli zde Svébové, Vizigóti, ale dlouhou dobu také Maurové

V pátém století dobyli Rondu Svébové, aby ji velmi brzy ztratili ve prospěch vizigótského krále Leovigilda. V roce 713 si ale město podmanili Berbeři, muslimská přítomnost zde skončila až v roce 1485, s posledním záchvěvem reconquisty. Ronda hodně trpěla během napoleonských válek, stejně jako v období španělské občanské války – o historii města pojednává ve svém románu Komu zvoní hrana i Hemingway.

Najdete tu také jednu z nejstarších toreadorských arén v celém Španělsku, v minulosti se zde „bojovalo“ i v tradičních kostýmech, zdejší Museo Taurino vám barvitě ukáže, jak zápasy s býky běžně vypadaly v ještě nedávné minulosti. Dozvíte se hodně o tomto sportu, který bohužel stál některé toreadory i život – někteří zde mají alespoň krátkou vzpomínku na svou bohatou kariéru. Jistý Pedro Romero zažil ale na pět tisíc býčích zápasů, a to prakticky bez následků! I díky tomu si zdejší oblast oblíbil již zmiňovaný americký literát Ernest Hemingway, častým hostem ve městě byl i Orson Welles. Býčí aréna tu skutečně dýchne historií, připomíná takové malé Koloseum…

Staré město Rondy pak ukrývá rekonstruované arabské lázně Baňos Árabes, na troskách někdejší mešity (jejíž někdejší slávu zde stále reprezentuje jeden velký oblouk) zde ale byl vystavěn Kostel Panny Marie, jenž byl dokončen až v sedmnáctém století. Samotný kostel je jedno velké muzeum, na někdejší muslimskou minulost města odkazuje i Palác maurského krále.

Co dalšího navštívit v Andalusii? 

A kam se dál vydat po Andalusii? Kromě přístavní Malagy, kde je k vidění třeba slavná maurská pevnost Alcazaba z jedenáctého století či rodný dům slavného malíře Pabla Picassa, určitě láká k návštěvě i Gibraltar. Jde o vůbec nejjižnější cíp Pyrenejského poloostrova – který ovšem (možná překvapivě) vůbec nepatří Španělsku, ale již od roku 1713 je součástí britské koruny. Šest kilometrů čtverečních s mimořádně strategickou polohou, necelých třicet tisíc obyvatel a také slavné opice. Až právě zde nebudou žít opice, Gibraltar údajně přestane patřit Británii – místní se i přes drzé chování opic snaží, aby tomu tak bylo i nadále. Vždyť už několikrát odmítli v referendu připojení ke Španělsku, snad i proto, že zde každoročně hostí miliony (!) turistů.