Lesotho je znakem hudby a tance

Do Lesotha jezdí čím dál tím více turistů, které láká především krásná příroda. Nejvíce jich sem přijíždí v zimě, tedy v období sucha, a tak nehrozí záplavy a cesty jsou průjezdné.

Ženy tančí v kleče rameny, nebo ve stoje za doprovodu bubnů a zpívání. Muži tančí válečné tance s klackem v ruce a třepou při tom rameny. Jsem fascinována, jak obyčejný tanec může rozbušit srdce obyčejného bělocha. Cítím vyschlo v krku, přichází vzrušený. Ne z polonahých těl černochů, ale z atmosféry a vyjádření hudby. Rozhodně nejpůsobivější je tanec liphota, který tančí větší skupina mužů oblečených do kombinéz a holínek. Tanec má původ v jihoafrických dolech a spočívá v rytmickém plácání do holínek, dupání a tleskání, má spoustu obměn a variant a když ho někdo tančí dobře, sledujete ho se zatajeným dechem.

Pořád dokola

Basotho mají rádi i moderní jihoafrickou a lesothskou hudbu, vydrží jeden hit sledovat a pouštět celý den pořád dokola a tam, kde to jen jde mají na ulicích hlasitě zapnuté radio. Nutno ale podoknout, že Basotho při tanci nezapojují celé tělo a nekroutí boky tolik jako afričané ze severnějších zemí. Basotho mají bohatou kulturu, pro důležité životní události mají oslavu s různými rituály a zvyky.

Kultura je tu překrásná, hudba oslňující a tanec omračující, jediná skrytá a nevlídná tvář Lesotha a většiny afrických zemí je nadměrná úmrtnost na AIDS, což má za následek i vyšší dětskou úmrtnost a nižší tempo růstu obyvatel.

Zvyky a rituály

I když jsou Basotho z osmdesát procent křesťané, věří mnoha tradičním pověrám, funguje zde čarodějnictví. V Lesothu se před svatbou platí lobola rodině nevěsty, většinou je to okolo deseti krav. Lobola má být něco jako věno, nebo spíš odkoupení nevěsty od otce. Státní svátky, obvyklá pracovní a prodejní doba je podobná té naší. Úřední hodiny jsou v bankách všude stejné a pevně dané pondělí až pátek 08:30–15:30, středa 08:00–13:00, sobota 08:30–11:00. Obchody mají většinou otevřeno pondělí až pátek 08:00–17:00, sobota a neděle 08:00 až do pozdních večerních hodin. A úřady jsou v provozu od pondělí do pátku od 08:00 do16:30.

Lesothská vlajka

Určitou zvyklostí je i současná vlajka Lesotha byla přijata 4. října 2006 u příležitosti čtyřicátého výročí nezávislosti země. Skládá se ze tří vodorovných pruhů: modrého, bílého a zeleného. Uprostřed vlajky je umístěn černý basutský klobouk. Tento nový vzhled má vyjadřovat mírovou orientaci Lesotha.

Státní svátky

Státní svátky jsou podobné jako v Čechách. 1. ledna je Nový rok, Velikonoce jsou také stejné, jen 11. března je den Moshoeshoe. 1. května je svátek práce a 17. května je den nanebevzetí tento datum je pohyblivý, ale jak to jsem nepochopila. 25. května je den afrických hrdinů, my tento den slavíme jako den Afriky. 17. července je den narození krále, 4. října den nezávislosti, 25. prosince svátek vánoční a 26. prosince takzvaný „Boxing Day“ jako ho slaví v Americe.

Jídlo podle tradice

Nejtypičtějším jídlem v Lesothu je papa, kaše připravovaná z kukuřičné mouky s vodou, má tužší konzistenci než třeba nshima v Zambii nebo Bukari v Kongu, a jí se buď samotná, nebo se zelenou zeleninou, s fazolemi, vyjímečně s masem. Už jen podle popisu vám musí být jasná i chuť papy. Vzpomněla jsem si na školní léta, kdy nám kuchařky na talířích servírovaly hrachovou kaši, n eurčité konzistence a kaši bramborovou, která se nedala odlepit od t\líře a\ to jste se mohli snažit jakkoli.

Sváteční jídlo je: rýže, kuřecí maso, červená řepa, mrkev a dýně. Nevím ovšem jestli všechno dohromady nebo postupně, ale i tak to není velký přísun kalorií.

Tak jako v mnoha dalších zemích jižní Afriky, nehodí se smrkat při jídle, nebo k jídlu čichat.