Jak se chlastá – na Kubě

Dost dobře: na poněkud drsnou realitu na Kubě se totiž lze dívat střízlivě pouze přes lahev bílého kubánského rumu. Mimochodem velmi dobrého, je vyroben z cukrové třtiny, je sladký a velmi rychle si na něj zvyknete. Zvláštěpak ve zdejších 30 stupních a 100% vlhkosti. Státní rum zde stojí 3 dolary, v lokálních obchodech za kubánskou měnu za něj dáte od 23 kubánských pesos (PC) výš, což se rovná 45 korunám. Kvalita je o trochu horší, nicméně rozhodně ne o moc a lebka mě po něm nikdy nebolela. Panák tohoto bohulibého nápoje stojí v hospodě 1,15 PC, tedy zhruba 2,30 koruny, za což by se některým opilcům vyplatilo změnit trvalé bydliště. Míra činí 37ml což je zhruba něco mezi malým a velkým panákem u nás. Když chcete panáka rumu, je třeba znát pouze slova „trago“ a „ron“.

Domorodci si automaticky nalévají rovnou panáky dva (72ml) a není vyjímkou je spatřit s plnou dvoudeckou. Co se týče rumu a místních zvyklostí, v jedné hospodě v Sandinu na západě Kuby se nám stala veselá věc. Po dotazu na dva panáky rumu nenásledovala akce, ale strohé odmítnutí požadovaného. Pak jsem vznesl dotaz na celou lahev rumu, kdy mi bylo okamžitě vyhověno. Tedy až po nutném předání prázdné lahve, jelikož lahev na rum je nedostatkové zboží a každý si musí přinést svojí. Poté jsem vznesl dotaz na dvě prázdné skleničky. Ani zde nebylo shledáno v mém dotazu nic neobvyklého. Lahev jsme pak vypili přímo na baru za zvědavých a obdivných pohledů místních spolupijících na baru. Obdivných zřejmě proto, že v barech pro kubánce jsem nikdy neviděl cizince a my byli zřejmě první.

Jistě si vzpomínáte na rčení, které u nás platilo za komunistů, že nemá cenu vystřízlivět, dokud je tu bolševik. Na Kubě to platí dvojnásob a všichni kubánci se toho přesně drží. Pije a kouří se v reálu všude, veškeré dopravní prostředky a jakékoliv veřejné či oficiální prostory nevyjímaje, včetně klimatizovaných. A ať jste kdekoliv, vždycky se najde někdo, kdo se s Vámi doslova rozdělí či nabídně hlt rumu. Slovo rozdělí je zcela namístě, neb kuboši mají průměrný plat asi 500 korun. Zároveň se Vám ale může kdykoliv stát, že někdo podobně žíznivý jako Vy Vás požádá o tutéž službu, kdy se v rámci zlepšení interpersonálních vztahů s místními doporučuje vyhovět.

Ani v ostatních drincích není Kuba zapomenutým místem. Nejznámější je Mojito (čti mochýto), kteréžto by byl hřích zde neochutnat. Tento nápoj je vyroben z 6 cl Havana Clubu, 2 cl limetové šťávy, 1 cl cukrového sirupu a dolejvá se sodou. Hlavní složkou jsou však lístky máty peprné, které mu dodávají zvláštní a neopakovaelnou chuť a ostatní nápoje typu Cuba Libre, Daiquiri nebo Mary Pickford mu sahají sotva po kolena. Ceny těchto míchaných drinků se pohybují od 2 USD výše. Všeobecně rozšířené je zde také pivo místních značek Hatuey, Tinima, Macanzas, Polar, nebo Cristal. Posledně jmenované je ovšem jakési vývozní a tudíž dvakrát dražší a ještě k tomu za dolary. Zdejší pivo nevyniká kvalitou ani jedno, standardní cena je po celé zemi 20 korun, takže není žádným problémem překonvertovat zpět k rumu.

Hospody jsou zde trojího druhu: První typ je klasická nálevna, kde nemají nic jiného než rum, cigarety, doutníky a vyjímečně i pivo. Druhý typ je definován tou samou nabídkou, rozdíl je pouze ve velikosti obslužné plochy a v tom, že zde můžete dostat něco šíleně levného a zároveň nic moc chutného k jídlu. Pak jsou ještě hospody pro turisty, kde se ovšem ceny pohybují hodně vysoko a pouze za dolary, takže běžný oběd stojí 10-15 dolarů. Celkově řečeno je pro přátele restauračních zařízení Kuba ideálním místem, pokud se však psychicky povznesou nad poměrně zoufalou situaci místních obyvatel. Odměnou jim mohou být všudepřítomné doutníky, jejichž chuť je v místním vlhkém a teplém prostředí výtečná a zároveň nadchne i cena, která je všude na celém ostrově stejná: 1 kus = 1 PC = 2 Kč.