Kuba – přílet, peníze, rozpočet a ubytování

Přílet, vstupní podmínky

Pro vstup do země je zapotřebí víza. Pokud plánujete pobyt v délce do měsíce a za účelem turistiky, stačí Vám vízum v podobě tzv. turistické karty. Tu Vám vydá Kubánské velvyslanectví v Praze, popřípadě některé cestovní agentury. Jedna karta Vás vyjde na cca 680 Kč. Karta se skládá ze dvou částí, kde jednu Vám odebere celník při vstupu, druhá Vám zůstane po celou dobu pobytu a odevzdáte ji při opuštění země (může se vám stát, že ji po vás bude chtít i majitel ubytovacího zařízení – tzv. casa particular). Celkem na to tady dbají, takže doporučujeme druhou část pečlivě uschovat a neztratit.

V případě ztráty kontaktujte zastupitelský úřad v Havaně. V kartě hlavně nezapomeňte uvést místo pobytu, včetně hotelu, ve kterém máte zajištěno ubytování. Pokud nemáte nic vybráno dopředu (podobně jako my), může se Vám stát, že budete mít problémy při vstupu do země a kubánské úřady na celnici Vás přinutí zaplatit si minimálně tři noci v hotelu, který Vám sami většinou určí. To se nám sice nestalo (měli jsme uvedený smyšlený, ale existující hotel, kde jsme měli přes známé „zajištěno“ ubytování – rezervaci, kdyby si celníci něco ověřovali). Nicméně jiní zahraniční turisté, které jsme potkali cestou takové štěstí neměli a legrace s celníky je leckdy přišla i na stovky dolarů v předražených hotelích. Doporučujeme obrnit se velkou trpělivostí – nám při příletu do Santiago de Cuba zabavili pasy a nechali nás opuštěné v příletové hale (všichni ostatní cestující z letadla již byli dávno pryč…). Na naše odvážné dotazy, zda je něco v nepořádku nám odvětili jen krátce „no, no“. Nakonec jsme se pasů a odbavení dočkali a vstoupili oficiálně na území Kuby.

Pro cestu na Kubu není předepsáno žádné povinné očkování, doporučené je očkování proti žloutence typu A i B a břišnímu tyfu. Je třeba mít na mysli problémy s hygienou a s pitnou vodou, nelze používat vodu z místní vodovodní sítě, ale pouze vodu kupovanou v láhvi s neporušeným uzávěrem. Vybavte se taky dostatečným množstvím protiprůjmových prášků, v některých méně civilizovaných částech Kuby, kde je našinec s hygienou na štíru, je lepší užívat vhodné druhy i preventivně.

Peníze

Národní kubánskou měnou je kubánské peso (CUP) kterému Kubánci říkají moneda nacional. V této měně jsou placeni Kubánci v zaměstnání – podle informací získaných na místě je průměrná mzda cca 300 CUP za měsíc. Nicméně kromě tržnic se za tuto měnunedá nikde nic koupit. V obchodech, které ji akceptují (a jsou téměř prázdné) funguje přídělový systém na lístky, které Kubánci dostávají měsíčně. Strava, ke které se lze dostat tímto způsobem je velmi chudá a připomíná spíše evropské poválečné časy. Jako turistovi vám tato měna nebude téměř k ničemu – výjimky tvoří právě ony zmiňované tržnice, kde můžete za babku nakoupit různou zeleninu a ovoce anebo třeba havanské taxi collectivos. Měnu koupíte běžně ve směnárnách CADECA (nikoli v bankách) v kurzu 1 CUC = 24 CUP (když řeknete domácímu ve vaší case, tak vám taky rád měnu smění).

Ještě před 2 roky fungoval na Kubě jako neoficiální měna americký dolar. To se ovšem vzhledem k napjatým vztahům s USA nelíbilo Castrovi, a tak byla zavedena druhá národní měna tzv. konvertibilní peso (peso convertible – CUC). Dalším důvodem pro jeho zavedení bylo zoficiálnění tvrdé měny, s čímž souvisí povinnost vyměnit zahraniční měnu za CUP – dolary přestaly být akceptovány ve valutových obchodech; to způsobilo de facto stažení veškerých valut obyvatelstva do státní pokladny. Dalším efektem bylo přecenění veškerých cen v poměru 1 USD za 1 CUC nebo i horším poměrem (u míchaných nápojů 1 USD = 2 CUC) a tím i výrazné zdražení výrobků a služeb pro turisty, což ještě posílil pokles hodnoty dolaru vzhledem k Euru, které se stalo na Kubě preferovanou měnou. V bankách nebo směnárnách CADECA dostanete za 1 EUR cca 1,08 CUC – rozdíly mezi městy jsou nepatrné, a tak se nerozpakujte vyměnit větší obnos hned na letišti. Brát s sebou na Kubu americké dolary nemá smysl – na první pohled sice směnný kurz vypadá lákavě (zhruba 0,9 CUC za 1 USD), nicméně všechny dolarové transakce podléhají 10% poplatku!

Jinak směnárnu najdete bez problémů téměř na kterémkoli místě na Kubě a totéž platí i o bankách. Problémem může být směna v hotelu. Pokud v něm nejste ubytováni, zpravidla budete odmítnuti, což je naprosto nepochopitelné.

Rozpočet

Při plánování rozpočtu vemte v úvahu, že Kuba rozhodně není levným místem pro nezávislé cestovatele. Ceny téměř všeho jsou na Kubě ne-li srovnatelné, tak často vyšší než v západní Evropě. To se týká jak ubytování (hotely jsou předražené naprosto extrémně), tak stravování a dopravy a zejména pak zábavy (vstupné do barů a diskoték). Ani vstupy do některých muzeí a kulturních památek nejsou vzhledem k jejich často pochybné kvalitě právě nejlevnější. Dosti finančních prostředků (a také času) se dá ušetřit na dopravě, pokud si cestu naplánujete jako my – přílet do Santiaga a odlet z Havany (anebo naopak).

Ubytování

Ubytovat se na Kubě lze v zásadě dvojím způsobem. Buď si vyberete některý z nijak široké nabídky hotelů – a v tom případě počítejte s cenami od 50 CUC až po několikaset eurové apartmány. Obecně lze nicméně říct, že ve srovnání s jinými zeměmi Latinské Ameriky (a nejenom té) jsou hotely na Kubě na úroveň nabízených služeb slině předražené. Druhou možností, pro nezávislé cestovatele daleko přijatelnější, je ubytování v soukromí v tzv. casach particulares. Jedná se o soukromé domy, ve kterých jejich majitelé upravili většinou jeden nebo dva pokoje pro ubytování turistů. Z takové casy odvádí majitel cca 50% příjmů jako daň státu, a proto se řada lidí pokouší provozovat černé casy. My ale jejich služeb příliš využívat nedoporučujeme – jednak mnoho neušetříte a jednak budete mít nepříjemný pocit, že někoho svou přítomností ohrožujete (viz povídání o Varaderu). Kvalita těchto ubytovacích zařízení se v jednotlivých lokalitách příliš neliší, pro výběr je důležitý zejména výběr místa; kdo si rád pospí, bude mít ve většině míst problém s pouličním ruchem nebo hlučným domácím zvířectvem (jestliže je snesete, doporučujeme vzít si na Kubu špunty do uší). Samotné pokojíky jsou většinou malé, jednoduše vybavené často obstarožním vybavením sestávajícím z postele a několika almar, ty o něco lepší jsou vybaveny starobylými sovětskými klimatizacemi, jež však vzhledem k extrémní hlučnosti jsou pro potřeby nočního provozu těžce použitelné. Pokud jde o ceny, fungují na Kubě jakési lokální kartelové dohody (např. v Santiagu a Trinidadu se většina cas dá pořídit na 25 CUC, v Havaně kolem 50 CUC a ve Viñales 15 CUC za pokoj a noc).

Za zmínku stojí i jediný chatový kemping, na který jsme narazili nedaleko Viñales. Pokud jde o stanování, není na Kubě příliš podporováno a o přespání pod širákem se pokuste jen v případě, že jste ochotni riskovat problémy s policií.

V případě ubytování v soukromí platí přihlašovací povinnost, kterou zajišťuje majitel domu. Za nesplnění přihlašovací povinnosti jsou kubánští občané tvrdě postihováni (síť domovních důvěrníků zajistí, že se o ubytovaném turistovi policie brzy dozví). Nedivte se, když po vás majitel bude chtít hned po příjezdu pasy, popř. i víza. V případě ubytování v hotelu turistu ohlašuje provozovatel.