Havana Vieja – část první

Třetí den jsme konečně vyrazili do Staré Havany, tzv. Havana Vieja. Poučeni našimi kubánskými přáteli jsme sešli na Av. 3, po které neustále projíždějí tzv. taxi collectivos, což jsou staré americké vozy (většinou Pontiacy, Chevrolety), které zastavují na zamávání až do naplnění jejich kapacity (cca 6 osob). Tyto automobily pendlují z nejzažšího výběžku Miramaru po Av. 3, dále pak po pobřežní třídě Malecón a ulici Prado až na náměstí před Capitol. Jedna jízda vás p5ijde na 20 CUP/os (cca 20 Kč). V tomto dopravním prostředku mnoho dalších turistů nepotkáte, ale nějak se toho neobávejte a mějte trpělivost – chytit takového taxíka s volným místem není úplně jednoduché, čím blíže k začátku trasy začnete stopovat, tím větší budete mít naději na úspěch. Pozor! Při zpáteční cestě se ptejte na trasu – ne každé collectivo jezdí do Miramaru. Jinak je projížďka tímto dopravním prostředkem skutečným zážitkem, už vzhledem k tomu, že většina jich postrádá boční okénka :-).

Nechali jsme se vysadit tímto dopravním prostředkem před Capitolem. Tato budova je věrnou kopií Capitolu ve Washingtonu (Kubánec to však nepřizná). Vstupné stojí 3 CUC/os + příplatek 2 CUC za focení. Ale stojí za to si připlatit. Budova byla postavena za pouhé tři roky a slavnostně uvedena do provozu v roce 1929. Jeho kupole se tyčí do výše 61,75m, ve vstupní hale se pak nachází třetí nejvyšší interiérová socha na světě symbolizující republiku, a v podlaze je zasazen briliant od nějž se počítá délka všech kubánských silnic. V letech před revolucí v ní sídlil parlament a senát, čemuž odpovídá veškeré drahé vybavení nábytkem, zařízenými knihovnami a krásná kruhová místnost v centru stavby, kde se v minulosti konala plenární zasedání. Dnes v budově sídlí ministerstvo vědy, technologie a životního prostředí, a tak je veřejnosti přístupné pouze jedno patro – protkané vysokými klenbami, nádherně zdobenými zdmi a stropy. Do některých místností je vstup normálně zakázán, ale desítky pracovnic jen tak posedávajících po celé budově (jako ostatně všude na Kubě), vám rády umožní prohlídku i těchto prostor.

Hned za Capitolem se nachází nejslavnější kubánská továrna na doutníky Real Fabrica de Tobacos Partagas, ve které se vyrábějí ty nejznámější značky, mezi jinými i slavná Cohiba. Vstupné do této atrakce stojí 10 CUC/os., a tak jsme si raději nechali zajít chuť a za ušetřené peníze jsme na černém trhu nakoupili Cohiby. Pokud však budete chtít ten „pravý“ originál (i když to, co koupíte od překupníků je nerozeznatelné), je součástí továrny i prodejna – ceny doutníků v ní jsou však plně srovnatelné s těmi, za které nakoupíte Cohibu i u nás, a tedy více než desetkrát dražší než „na ulici“. Ačkoli se podle úředního členění továrna nachází již ve čtvrti Centro Havana, do Viejy je to jen přes ulici.

Nalevo od Capitolu se majestátně tyčí budova Gran Teatro, která je dnes bohužel vzhledem ke katastrofálnímu stavu uzavřena. Nicméně i takhle si tato budova z počátku 20. století zachovává osobité kouzlo a přitahuje pohledu kolemjdoucích spoustou balkónů, věžiček a soch.

Od budovy Gran Teatro jsme překročili hlavní ulici Prado a přes Parque Central obklopené řadou luxusních hotelů, jsme došli do ulice Obispo. Na vyústění této rušné nákupní tepny stojí slavný bar El Floridita, kde si v polovině 20. století dopřával proslulá daiquiris s dvojitým rumem a bez cukru slavný Ernest Hemingway. Celá tato ulice dnes díky přílivu turistů zažívá velký stavební boom, důkazem čehož jsou desítky zrekonstruovaných dolarových obchůdků. Mezi nimi se však stále vyjímá původní lékárna Drogueria Johnson, kde se vzhledem k historickému vybavení a patrně i lékům zastavil čas. Kromě toho je na této ulici možno shlédnout pokoj v hotelu Ambos Mundos, kde trávil při psaní románu „Komu zvoní hrana“ Hemingway své dny na Kubě. Na Obispu je také možno navštívit některý z bezpočtů barů a restaurací, které návštěvníkům nabídnou poměrně širokou paletu jídel a nápojů v rozličných cenových hladinách a rovněž mohou být vhodným místem pro poslech tradiční kubánské hudby.

Ulice Obispo návštěvníky přivede na náměstí Plaza de Armas, které je nejstarším ve městě a od něhož v minulosti fakticky započal jeho rozvoj. Zelený střed náměstí je obklopen řadou nádherných koloniálních domů mezi nimiž vynikají zejména Palacio de los Capitanes Generales, ve kterém v minulosti sídlila španělská vláda nebo Museo de la Ciudad. Náměstí je dále zajímavé budovou Instituto Cubano del Libro, díky němuž se na něm každodenně odehrává knižní trh, na kterém je možné za pakatel zakoupit především díla klasiků revoluce jako Fidel nebo Che. Na severovýchodním konci pak stojí poměrně malá stavba El Templete, což je zmenšenina Parthenonu postavená na místě první mše na havanském území v roce 1519. Hned vedle něj najdete jednu z četných havanských pevností Castillo de la Real Fuerza postavená v 16. století v reakci na dobytí města piráty. Její nevhodné umístění daleko od ústí zátoky se však ukázalo jako zásadní pro nesplnění jejího účelu, což se projevilo o století později, kdy se města zmocnili Angličané, aniž by se dostali na dostřel pevnostních děl.

Z Plaza de Armas je to jen několik kroků na nábřeží zálivu lemované Avenidou del Puerto. My jsme se vydali doprava směrem k terminálu Sierra Maestra, což je dnes krásně zrekonstruovaná budova u velkého mola, u kterého pravidelně zastavují velké výletní jachty. Hlavním lákadlem tohoto náměstí je ale kostel Iglesia y Convento de San Francisco de Asís postavený v roce 1739 na místě dřívějšího františkánského kostela, kde se školili mniši pro misijní činnosti. Kostel i klášter byly v 90. letech minulého století pečlivě rekonstruovány, takže jeho návštěva se určitě vyplatí. Z jeho 46 m vysoké věže je rovněž pěkný výhled na zátoku a značnou část staré Havany. Za vstupné zaplatíte 2 CUC (3 CUC s průvodcem). Před kostelem na náměstí stojí socha mnicha s indiánským chlapcem, což mělo symbolizovat soužití obou kultur, nicméně vzhledem k totálnímu vyhubení kubánských indiánů působí trochu paradoxně. Naopak velmi vděčným objektem je socha samotného Francisca ve zbroji, se kterou se můžou turisté kupodivu zdarma vyfotit.

Zpátky na sever mezi Plaza de San Francisco a Plaza de Armas se na ulici Oficios, která je podle záznamů nejstarší v celé Havaně, nachází další řada zajímavých budov a muzeí, mezi nimiž je nutné zmínit zejména Museo Numismático se sbírkou mincí, Casa de los Arabes zobrazující vliv maurské kultury na kulturu španělskou a zejména Museo de Automóvil, ve kterém je možné spatřit poměrně slušnou sbírku historických vozidel mezi nimiž vyniká Cadilac z roku 1902. Vzhledem k tomu, že řadu zde předváděných strojů lze běžně spatřit na ulici můžete tuto atrakci, zvláště budete-li limitováni časem (což v Havaně určitě budete) klidně pominout. Naopak určitě neopomeňte zahnout z Oficios doleva na ulici Obrapía, po které po pár krocích narazíte na náměstí Plaza de Simon Bolívar, které stojí za shlédnutí už jen pro svou romantickou atmosféru plnou zeleně a nicnedělajících postarších Kubánců. Kromě toho stojí za shlédnutí Casa de Africa (2 CUC/os.) se sbírkou předmětů vztahujícím se k hlavním afrokubánským náboženským kultům. Z dalších už ne tolik zajímavých atrakcí stojí za to snad jen Casa de Simon Bolívar v ulici Mercaderes, kde je možné prohlédnout si artefakty související se životem tohoto slavného revolucionáře zvaného El Libertador de las Américas a také reprodukci Picassovy Guernicy. V téže ulici je i Maquetta de la Havana Vieja, ale pokud jste navštívili maketu Havany v Miramaru, je zbytečné zde utrácet peníze za vstupné. O kus dál je ke spatření dům, na jehož rozsáhlé zdi je plasticky vymalováno 67 významných osobností havanské politiky a kultury.

Na druhé straně od Plaza de San Francisco, tedy na jih, turistická místa pozvolna ustupují extrémně zanedbaným a špinavým uličkám, kde žijí ti nejobyčejnější obyvatele Havany. Pokud se tamtudy vydáte, a je proč, zvýšíte rovněž pozornost – pocit bezpečí nám tady jaksi po celou dobu chyběl. Zda oprávněně to je otázka, nicméně vzhledem k tomu, že ani policistů, kterých je jinak v Havaně plno, se tady mnoho nepohybovalo, a již předem jsme byli několikrát varování, ať si dáme pozor, je myslím základní opatrnost na místě. Ale zpátky k zajímavostem této části. K tomu nejlepšímu jistě patří Plaza Vieja, náměstí, které vzniklo v 80. letech 16. století v reakci na zabrání Plaza de Armas pro vojenské účely. Jelikož leží právě na hranici rozšiřující se turistické oblasti a „původní“ staré Havany, můžete na něm spatřit v ostrém kontrastu rekonstruované domy vedle naprosto zdevastovaný, jen silou vůle stále stojící zástavby. Nicméně náměstí bylo v nedávné době nově vydlážděno, v jeho centru umístěna kašna (ovšem za bytelným mřížovím), byly otevřeny některé hotely a kavárny, což je známkou toho, že za několik málo let se stane jednou z velkých turistických atrakcí. Nás na něm nejvíce zaujal čtyřpodlažní dům na rohu ulic Inquisidor a Muralla, zdobený neuvěřitelným množstvím ornamentů a sloupkových balkónků, jehož okenní oblouky jsou však namísto oken „vyzděny“ tvárnicemi – vzhledem k zanedbanosti budovy patrně proto, aby se nezřítily.

Při pohledu ulicí San Ignácio z Plaza Vieja dále na jih je možné spatřit kostelík Iglesia de San Francisco de Paula stojící na samotném nábřeží, pohříchu po většinu času uzavřený pro veřejnost. A tak jediným otevřeným objektem v této části je Convento de Santa Clara de Asís (vstupné 2 CUC/os., což je nejstarší havanský klášter v němž až do začátku 20. století sídlily jeptišky. Dnes však již kromě prázdných kobek a pěkné zahrady neobsahuje nic zvláštního (navíc budete vpuštění pouze do malé části prostor). A tak raději nahlédněte do rodného domku José Martího nacházejícího se naproti vlakovému nádraží (vstupné 1 CUC/os.), kde najdete zajímavou expozici věnovanou tomuto revolucionáři. My jsme toho třetí den v Havaně už víc nestihli a totálně uchození jsme si nechali zajít i chuť vyčkat na každovečerní výstřel z děla z pevnosti Fortaleza de San Carlos de la Cabaña označující uzavření městských bran.