Trinidad – základní info a historie

Základní informace

Trinidad je nejlépe zachovalým koloniálním městem na Kubě. Nachází se v jihozápadní části provincie Sancti Spíritus v blízkosti pláží, ale rovněž nedaleko hustých zalesněných strmých kopců pohoří Sierra del Escambray. V nedávné době se dostalo na seznam kulturního dědictví UNESCO, díky němuž se mu dostalo naděje, že budou restaurovány a zachovány pamětihodnosti ve městě. V současnosti žije v Trinidadu cca 72.000 obyvatel rozprostřených na poměrně velké ploše od starého centra až téměř po mořské pobřeží. Hlavním průmyslovým odvětvím je zpracování tabáku.

Historie

Ačkoli bylo místo objeveno již v roce 1494, první španělská osada vznikla až koncem roku 1513. Jejím zakladatelem byl Diego Velázquez, jenž ji pojmenoval Villa de la Santísima Trinidad. Jedná se o třetí nejstarší město Kuby. Je známé pobyty různých dobrodruhů a dobyvatelů své doby, zejména mladého Hernána Cortése, který se odtud vydal se svými žoldáky na vítězné tažení do Mexika a tím otevřel cestu pro příliv nových imigrantů do Nového Světa. V polovině 16. století se zdálo, že historie města skončí, aniž se příliš stačilo rozvinout. Místní zásoby zlata se taktéž vyčerpaly a tak nastal odliv obyvatel do kontinentální Ameriky. V roce 1544 tak ve městě zůstalo pouhých 12 španělských rodin.

Nicméně v té době bylo místní indiánské obyvatelstvo natolik poevropštěno, že pokračovalo v rozvoji města, takže o pár desítek let později vrátivší se Španělé byli překvapení kvetoucí osadou. V letech 1642 a 1654 se prudce rozvíjející se město, které těžilo své bohatství zejména z černého obchodu s Jamajkou, stalo terčem útoků anglických bukanýrů. Nicméně ani tyto události nebyly sto narušit rozvoj města, postavený na obchodu s masem a tabákem, jakož i pěstování této rostliny, chovu dobytka a výrobě textily a stále žádanějšího cukru.

V polovině 18. století se cukrové plantáže rozvíjely stále rychleji. Ještě v roce 1716 však bylo město napadáno anglickými korzáry pod vedením kapitána Jenningse, což vyvolalo zesílení obranných opatření, jako například ustanovení lidových milic pod vedením kapitána Fuentese zajišťujících domobranu. Ačkoli útoky Angličanů pokračovaly až do konce 18. století, byly z větší části neúspěšné. To vše vedlo k tomu, že se Trinidad stal jedním z nejbohatších měst ostrova. Místní zbohatnuvši obyvatelé si ve městě začali stavět paláce – mnohé z nich najdete na zdejších procházkách dodnes – a později se začali přesouvat na venkov, kde budovali luxusní haciendy. Vzhledem k rostoucímu věhlasu stoupal i příliv nových přistěhovalců z celé Evropy. Město si udržovalo dobré obchodní vztahy prakticky se všemi vyspělými zeměmi té doby.

Období rozvoje mělo ale i svou stinnou stránku – majitelé plantáží ovšem byli stále více závislí na „pomoci“ afrických otroků, kterých se přes oceán za strašných podmínek vozily tisíce. Nově vytvořená bohatá třída tak stále více bohatla a třídní rozdíly narůstaly mnohdy nad únosnou mez. Ve 40. letech 19. století tak zde vypukla velká povstání otroků, která společně s vyčerpáváním úrodné půdy negativně zasáhla do dalšího vývoje města. Také poptávka po bílém zlatě poklesla, vzhledem k rozvoji pěstování cukrové řepy na evropském kontinentu. Definitivním hřebíčkem do rakve pak bylo rozpoutání války za nezávislost v letech 1868 až 1898, kdy byly zbytky plantáží mnohokrát vypleněny bojujícími vojsky. O třetinu rovněž poklesl počet obyvatel a původní hodnoty dosáhla až v polovině 20.století. K tomu přispěl i fakt, že se výroba cukru, kterou ovládli Američané zefektivnila a lidé ocitnuvší se bez práce hledali příležitosti jinde.

Pozitivnější vývoj nastal až v 50. letech 20. století, kdy se do oblasti nakrátko přihrnul turistický ruch. Ten však byl ukončen v lednu 1959 kubánskou revolucí, vítězstvím Fidela Castra. Zdejší obyvatelé si stejně jako v minulých staletích ještě po dlouhou dobu zachovali nezávislost a odpor k centrální vládě a nadále podporovali hnutí odporu, jehož bojovníci se dlouhých 5 let skrývali v nedalekých horách Sierra del Escambray.