Havana – základní info a historie

Základní informace

Havana je hlavním městem ostrova a je jedním z nejzajímavějších míst celého Karibiku. I přes svůj značně zchátralý vzhled dodnes přitahuje pozornost nejednoho turisty. Má okolo 2,2 milionu obyvatel. Rozkládá se na téměř 720 kilometrech čtverečních a je rozdělena do 5 obvodů, z nichž největší pozornost si zaslouží Habana Vieja (Stará Havana), Centro Habana (Centrální Havana), Vedado a možná taky Miramar. Tři z těchto míst jsme se snažili přiblížit v následujících článcích.

Historie

Město San Cristobal de La Habana bylo původně založeno v roce 1515 Diegem Valázquezem de Cuéllar na jižním pobřeží ostrova (nedaleko současného města Surgidero de Batabanó). Vzhledem k tomu, že město bylo stíháno mnoha pohromami zejména z důvodu jeho umístění v bažinaté oblasti, která se stala zdrojem mnoha chorob decimujících místní obyvatelstvo a také vzhledem k tomu, že toto umístění postrádalo bezpečný přístav, se obyvatelé o čtyři roky později rozhodli město přesunout na sever nejprve k ústí říčky Almendáres (dnešní hranice mezi čtvrtěmi Miramar a Vedado) a o několik měsíců později ke skvěle chráněnému zálivu do místa zvaného tehdy Carenas, které bylo poprvé objeveno roku 1509 mořeplavcem Sebastiánem de Ocampo (dnešní Bahía de Habana).

V roce 1556 tehdejší španělský guvernér ostrova Gonzálo Pérez de Angulo rozhodl o přestěhování hlavního města Kuby ze Santiaga právě do Havany, což odstartovalo rozvoj města. K rozvoji přispěla i strategická poloha při námořních cestách do Evropy, čehož důsledkem byly časté návštěvy lodí plných námořníků toužících si užít před dlouhou cestou, takže se Havana v krátké době přeměnila v bezpočet hospod a nevěstinců, které přispěly k vysokému rozšíření pohlavních chorob. Téměř nebráněné město se rovněž stávalo dobrou kořistí pirátů, kterým často stačilo obyvatelům pouze pohrozit jeho vypálením a obyvatelé raději dobrovolně vydávali svoje cennosti. Město tak bylo opakovaně vyplundrováno v letech 1538, 1553 a zejména v roce 1555 francouzským pirátem Jacquesem de Soresem.

V reakci na tento útok byla o tři roky později postavena nepříliš vhodně umístěná první obranná pevnost (podle všeho první evropská kamenná stavba v Novém světě) Castillo de la Real Fuerza (dnes u Plaza de Armas) po níž v roce 1589 následovaly další dvě pevnosti – Castillo de San Salvador de la Punta a Castillo de Los Tres Reyes Magos del Morro (obě při vjezdu do zátoky) – a městských hradeb (1740). Nicméně ani tato opatření nestačila, což se ukázalo hned v roce 1762 v průběhu takzvané sedmileté války, kdy město odvážným útokem ze dvou stran dobyli Angličané. Než jej o rok později vyměnili se Španěly za Floridu, dovezli do něj stovky černých otroků a rovněž jej učinili centrem obchodu s cukrem, čehož se chytili i Španělé a započali další bouřlivý rozvoj města poznamenaný jak dalším posilováním obranných zařízení (na přelomu 18. a 19. století byla Havana považována za nejfortifikovanější město v celé Americe), tak i bouřlivým budováním nových budov, které dodnes tvoří krásu staré Havany.

V 19. století, kdy se původní centrum stalo především centrem zábavy a neřesti, se movitější obyvatelé začali stěhovat do nově vznikající čtvrti Vedado.

Od roku 1902, kdy skončila válka za nezávislost Kuby, se Havana dostala pod silný vliv Američanů, pro které se stala vyhledávaným výletním místem, což vyvolalo prudký příliv turistického kapitálu a jako v celé historii města také rozvoj nejstaršího řemesla a také herního průmyslu. Toto období vyvrcholilo zejména v dobách americké prohibice, ale přetrvalo prakticky až do vítězství revoluce v roce 1959.

V následujících letech se socialistická vláda Kuby zaměřila hlavně na zlepšení životní úrovně obyvatel venkova, což vedlo ke značnému chátrání Havany, ale i dalších kubánských měst. Koncem 20. století se však již zhoršující situace stala neudržitelnou, což je dnes patrné na mnohých jen silou vůle a s pomocí dřevěného bednění stojících budovách, a tak i socialistická vláda začala pokládat za nezbytné započíst rozsáhlou rekonstrukci financovanou zejména z peněz plynoucích z turistického ruchu a také z fondů OSN. A tak je možné dnes vidět všude po městě ostře kontrastující neudržovanou a nově rekonstruovanou zástavbu, často v těsném sousedství.