Phonsavan – stigma tajné války

Během války ve Vietnamu byla ještě jedna válka, válka která se nikdy nedostala do médií a dodnes se o ní mnoho neví, tajná válka v Laosu. Byla to válka tak tajná, že bylo tajné i jméno země, kde se bojovalo. Ani dnes ještě není známo mnoho informací o operaci s krycím názvem „Other theatre“.

Po devět let prováděly Spojené Státy těžké kobercové bombardování jižního a východního Laosu, od roku 1964 až do zahájení svého ústupu z Vietnamu roku 1973. Cíl byl v podstatě jediný, izolovat severní Vietnam a odříznout jeho zásobovací cesty. Za jakoukoliv cenu, jakýmkoliv prostředky. A tak, přestože byl Laos roku 1962 prohlášen Ženevskou konvencí za neutrální území, operovaly tady obě válčící strany vietnamského konfliktu.

Laos se stal nejvíce bombardovanou zemí na světě a tento smutný rekord mu už asi zůstane. USA na něj uskutečnily kolem 600 tisíc náletů a shodily více než 2 miliony tun bomb. To je asi 10 tun na km2 a 500 kg výbušnin na jednoho obyvatele. Je to jeden plně naložený bombardér každých 8 minut, 24 hodin denně, 9 let. Pro srovnání – USA shodily na Laos víc bomb, než na celém světě za II. světové války. Byla to nejrozsáhlejší a nejdražší para-vojenská operace CIA. Bombardování stálo 2 miliony dolarů denně. Piloti létali v civilních šatech a byli vyřazeni z armádních seznamů. Oficiálně tahle válka neexistovala.

Oběťmi války se stali především civilisté, přesný počet se už nikdy nezjistí. Většina z nich neměla ani ponětí, proč na ně vlastně padají bomby. Jejich jediným úkrytem před nálety se staly jeskyně, kde celé vesnice přežívaly i dlouhé týdny. V případě zasažení se však stávaly strašlivými hromadnými hroby. Kvůli náletům nebylo možné ve dne obdělávat pole, země byla čím dál více zaminovaná a otrávená, lidé umírali hlady.

Přestože hlavním cílem válek v Indočíně bylo zabránit šíření komunismu, vedla zoufalá situace zdevastované a vyhladověné země naopak k podpoře většiny místních obyvatel komunistickému hnutí Pathet Lao, které roku 1975 definitivně převzalo moc. Podobný sled událostí stihl i Kambodžu, ovšem s daleko horšími následky.

Dodnes jsou rozsáhlá území poseta nevybuchlou municí nazývanou UXO (unexploded ordnance). Každý rok stále umírají lidé a mnoho dalších je zraněno. Nejvíce obětí je mezi zemědělci a bohužel dětmi. S cílenou likvidací bomb se začalo až roku 1994 za pomoci mezinárodních nevládních organizací. Vláda provádí rozsáhlý osvětový program, ale likvidace takového rozsahu vysoko přesahuje její finanční možnosti. Čištění země bude trvat ještě dlouhé roky. Odhaduje se, že v Laosu je dosud asi 8 milionů nevybuchlých bomb, pokrývající desítky tisíc hektarů zemědělské půdy, kterou není možné obdělat. Během desetiletí života mezi bombami se místní lidé začali se situací vyrovnávat po svém. Pláště bomb používají jako stavební materiál k opravdu rozmanitým účelům. Nebezpečnou obživou se ovšem stal sběr železa.

Phonsavan je nyní hlavním městem provincie Xieng Khuang, jedné z nejvíce válkou postižených částí země. Její původní hlavní město bylo bombardováním zcela zničeno. Phonsavan je pochmurné, prašné a nehezké město, podobné spíše obydlené křižovatce. Zbytky zrezivělé munice jsou tady k vidění na každém kroku. Pro bezpečný pohyb po zaminovaném okolí si spolu s pár dalšími lidmi musíme najmout průvodce.

V jedné vesnici dostáváme od místního muže pozvání k návštěvě jeho domu. Musíme si dát několik kol přípitků na přátelství jejich domácí rýžovou pálenkou lao-lao. Naši hostitelé trvají na pozvání na večeři a nechceme-li je urazit, nezbývá než přijmout. Seděli jsme tam, v chatrči na kůlech, uprostřed bombami zaneřáděné země, popíjeli čaj a lao-lao a přemýšleli, co to tady vlastně tehdy bombardovali. Není tady totiž vůbec nic, co snad mohlo stát válečné mašinérii 20. století za zničení.

Byli a jsou tady vlastně jen lidé. Hrozba smrti snad z jejich života časem konečně zmizí, ale výmluvným důkazem vzdušné války už navždy zůstanou všudypřítomné, obrovské šklebící se krátery, jako nezhojitelné jizvy na duši země.