Královstvím slonů - Na skok v Hongsa (část 8.)
On-line zpravodajství z cesty po Laosu.
Z Th Suang absolovuji divokou jizdu do Hongsa. Prasna horska stezka zanechava po sobe tahly oblak prachu …
Rozhlizim se kolem, jestli nahodou nespatrim cestou mahouty na slonech. Oblast Hongsa je totiz centrem, kde se sloni vyuzivaji k tezbe nejruznejsich stromu, napr. Pterokarpusu.
Sloni jsou tu natolik dulezite, ze se zde provadeji sloni obrady baasii.
Nadherne horske hrebeny, zelena udoli a “bohem zapomenuty kraj”. Priroda zde ma stale ryzi character neponiceny jeste mnozstvim prumyslovych zplodin. Kam jen pohlednete, tam jen sama zelen a hory.
V guest housu, kde jsem se ubytovala, jsem byla prekvapena, ze se tam na par mesicu usidlil I jeden francouzsky reziser, ktery zde pripravuje sloni show, jejiz nacvik s mistnim tymem artistu probiha v autentickych podminkach zdejsiho lesa. Po te bude tato show prezentovana taktez na zdejsim slonim festivalu a posleze i ve Francii, apod.
Onen guest house prinesl i dalsi setkani s clovekem, ktery se snazi zpristupnit a zviditelnit toto mesto vice turistum. Ackoliv drive pracoval jako verejny urednik v hlavnim meste Vientiane, Hongsa si natolik zamiloval, ze krok po kroku se snazi budovat sit informaci, informacnich materialu a aktivit propagujici vice zdejsi kraj.
Toto setkani bylo zvlastni I osobnim pribehem cloveka. Spolecnost, ktera tolik dba na rodinu, rodinnou pospolitost a jednotu a na druhe strane clovek, jehoz kazdy clen z rodiny zije v jine zemi. Silna pouta uvnitr rodiny a opustenost cloveka …
Autobus odjizdi pry mezi 8-10h. Osma ranni odbila, devata taky, o desate nemluve. Ale jak pravil jeden usmevavy mnich, jsme v Laosu P.D.R. /Peoples democratic republic/ a P.D.R. je zkratka pro “please don’t rush”, takze zbyva jen cekat.
Nervozne preslapuji, kdyz jdu opet sondovat informace o odjezdu. Tentokrat z 8-10h je 11h. Zkratka az bus prijede, tak prijede.
Nasleduje 40h prejezd na jih, Hongsa-Sainyabuli-Vientiane-Pakse.
Cesky v Pakse
Kolem 2. hodiny ranni po meste ani vidu, ani slechu mam vystoupit. Je to zvlastni, ale vetsinou mistni dalkovou dopravou nikdy nedorazim na autobusove nadrazi daneho mesta. Vzdy skoncim na nejake krizovatce, u cedule s oznacenim mesta, kam mirim, ale centrum ci autobusove nadrazi v nedohlednu.
Vysazuji batoh, posleze I sebe. Vyhodi se kotouce kabelu, po kterych jsme v buse lezli, abychom se dostali vubec na sedacky. Nezbyva nez opet cekat na nejaky priblizovaci autobus.
Priseda si ke mne mistni postarsi pan. Nasleduje typicka otazka “where are you from?” Pri me odpovedi na sebe oba vyplasene koukame. Docela plynulou slovenstinou na me spusti, ze to je uzasne, ze uz nemluvil od roku 1988 a jaka je to nahoda!
Dozvidam se, ze na Slovensku studoval strojirenstvi, dokonce se u nasich sousedu ozenil. Po te, co musel s ukoncenim vysokoskolskeho studia opustit i byvale Ceskoslovensko, opustil i manzelku s dcerou. Od te doby uz o nich nic neslysel. Kdo vi, kam je vitr zaval.
Nicmene Laosan mi vyrazil dech. Rano slysim z povzdali dalsi libozvucne vety: “Je rano, vstavat”. Tentokrat si uz pripadam pomalu jak v male ceske komunite na predmesti Pakse. Priseda si ke mne dalsi byvaly student tentokrat Vysoke skoly zemedelske. Jak je videt, v ramci drivejsiho rezimu meli Laosani zajimave nabidky studii v dalsich komunistickych zemich. Prekvapuje me otazka “ty Prazanda?” a dal i cesky mistopis, znalost prazskych ctvrti, kultura, apod.
Zvlastni, zaroven i usmevne, ze si clovek popovida na “mistni celnici” s mistnimi uredniky ve sve materstine.
Mistnim autobusem se necham priblizit do centra Pakse a pak uz putuji do 2. mestecka v Laosu pod patronaci Unesca, do Champasaku.
Dodavka je naplnena, je mozne vyjet. S temer 30 pasazery, pytli zeleniny, ovoce, kosiku slepic a dalsich zasob nas ceka zhruba 30 km hodinova cesta do byvaleho kralovskeho sidla a mesta zijiciho rybolovem a pestovanim kokosovych orechu.
Najednou dodavka uprostred silnice prudce zabrzdi, 4 chlapi se vrhnou na obkliceni neboheho, snad kulhajiciho divocaka, ktereho kdosi v krovi zahledl. Divocak utika, sec mu sily staci, ... Za zadni kopytka byl lapen a kvicic pokracuje v ceste s nami. Dodavka uz tak praska ve sveh, ale to nevadi, dulezite je, ze jede.
Pujcuji si kolo a uhanim smerem ke zriceninam khmerskeho chramu Wat Phu Champasak. Jsem plna ocekavani. Projizdim okolo vesnicky a z celeho komplexu, jez se rozklada ve 3 castech vidim jen dolni promenadu s jezery, stredni tvorici dva zamecky s hinduistickymi bozstvy a treti odkryje svou naruc asi az po zdolani dlouheho schodiste, jimz jsou jednotlive casti komplexu propojeny.
V hlavni svatyni s nastennym reliefem vztahujicim se k hinduistickemu mytu o Krisnovi je ulozeno nekolik Buddhu. Za svatyni naopak je v khmerskem stylu vytesan motiv trojjedinnosti hinduistickych bozstev.
Stavba byla vybudovana pravdepodobne v dobe kralovstvi Angkor /11.-13.st./, nicmene nektere casti komplexu udajne pochazi uz I z doby 6.st. n.l. I po zbyla staleti, kdy byl chram premenen na buddhisticky, se dochovaly nescetne reliefy a skulptury Visnua, Sivy a dalsich hinduistickych bozstev.
Phu Phasak, vrch, na nemz stoji hlavni svatyne, byl odpradavna posvatny. Puvodni obyvatele zde uctivali duchy spojene s timto mistem a nedalekym pramenem.
Mysticky raz si toto misto zachovava doposud. A nejen to.
Harmonie, s jakou byl cely chram Wat Phu vsazen do krajiny, jeste toto mysticno umocnuje.
Obsah cestopisu Královstvím slonů
Královstvím slonů – CESTOU DO LAOSU (část 1.)
Královstvím slonů – VANG VIENG (část 2.)
Královstvím slonů – VANG VIENG plnými doušky (část 3.)
Královstvím slonů – NONG KHIAW (část 4.)
Královstvím slonů – LUANG PRABANG (část 5.)
Královstvím slonů – Cestou do PHONSAVANU (část 6.)
Královstvím slonů – Návrat do Luang Prabangu (část 7.)
Královstvím slonů – Na skok v Hongsa (část 8.)
Andrea Hrašeová | 28.11.2006
Aktuální počasí v destinaci
|
22,6°C
|
Předpověď počasí |