Vientiane – brána do Laosu

Jak pomalé vody Mekongu plyne čas ve Vientiane klidně a nevzrušeně. Vientiane je hlavním městem Laosu, ale není to zrovna typické hlavní město, v porovnání s gigantickými asijskými metropolemi jako je třeba Bangkok. S nadsázkou se říká, že Vientiane je největší laoskou vesnicí a něco na tom je.

Vientiane je největším laoským městem a také hlavním administrativním a dopravním uzlem státu. Stojí však stále tak trochu ve stínu bývalého hlavního města země, slavného Luang Prabangu, nejnavštěvovanějšího místa v zemi. Hlavní město království Lan Xang Hom Khao – Království miliónu slonů a bílého slunečníku, bylo roku 1556 při spojení se sousedním královstvím Lanna, přemístěno z Luang Prabangu do Vientiane, které leželo blíže tehdejšího středu země.

K tomuto období se také datuje rozvoj Vientiane, i když založeno bylo již ve 13. století. Roku 1828 bylo město zcela zničeno při vpádu siamského vojska. K další etapě rozvoje došlo za francouzské koloniální nadvlády na konci 19. století. Z francouzské výslovnosti pochází také dnes používané jméno města.

Vientiane leží v úrodném údolí na břehu Mekongu u hranic s Thajskem a je doslova branou do země. Je jedním z klasických měst Indočíny se svou typickou lenivou atmosférou. Z městské architektury je silně patrný především francouzský vliv, i když staré koloniální budovy jsou dnes ve špatném stavu.

Nejvýznamnějším národním monumentem, symbolem národní suverenity i nejposvátnějším náboženským symbolem je Pha That Luang – Velká stupa, nebo také Velký svatý relikviář. Tato jedinečně tvarovaná stupa vysoká 45 m byla postavena roku 1566 králem Settathiratem. Settathirat vládl v království Lanna, které se nacházelo na území dnešního severního Thajska a po smrti svého otce, krále Lan Xangu, se stal vládcem obou království, která spojil a za hlavní město říše tehdy ustanovil právě Vientiane.

Po svém zničení byl znovu postaven také královský chrám Haw Pha Kaew – Chrám Smaragdového Buddhy, dnes již sloužící jen jako muzeum. Původní chrám byl vybudován roku 1565 králem Settathiratem pro posvátného Smaragdového Buddhu, kterého si s sebou přinesl z království Lanna. Posvátná soška Smaragdového Buddhy se zde nacházela až do roku 1778, kdy byla ukradena Thajci, kteří pro ni postavili svůj chrám. A právě v tomto Chrámu Smaragdového Buddhy v Bangkoku se nachází dodnes.

Roku 1818 dal král Anouvong postavit Wat Si Saket, který je nejstarším dosud stojícím chrámem ve Vientiane. Všechny ostatní chrámy ve městě byly buď postaveny později, anebo znovu přestavěny po svém zničení Siamci na počátku 19. století. Wat Si Saket byl postaven v thajském stylu a zřejmě proto zůstal jako jediný při ničení města ušetřen.

Pro mnoho cestovatelů je Vientiane prvním setkáním s Laosem, pro nás ale bylo místem rozloučení s touto donedávna okolnímu světu téměř uzavřenou zemí. Čtrnáct dní putování Laosem je za námi a než nám stihnou vypršet víza, tak přechodem Mekongu přes „Friendship Bridge“ tuto úžasnou zemi opouštíme.

Laos je stále tak trochu spící zapomenutou zemí, dosud neobjeveným klenotem jihovýchodní Asie. Organizovaných zájezdů sem příliš mnoho nejezdí a tak Laos zůstává zatím spíše doménou individuálních cestovatelů. Skoro se mi chce říci naštěstí, protože davy turistů možná jednou zničí unikátní kouzlo téhle země.