Kde leží asijské Švýcarsko? Kdo jsou to skuteční Nomádi? Na skok do dalekého Kyrgyzstánu

Kokbor (Kyrgyzstán)
Kokbor (Kyrgyzstán)

Přípona “stán” vytváří v lidech předsudky, potencionální strach a pomyslnou stopku na to se o danou zemi zajímat. Ve střední Asii se nachází spousta států, jež se názvem k sobě podobají, avšak kulturně mají jen málo co společného. Dovolte mi Vám, čtenářům, představit ještě stále domovinu nomádských kočovných kmenů, o které se ne tak náhodou mluví jako o druhém Švýcarsku. Národ, usilující o svou nezávislost v oficiálně nezávislém zřízení. Vyprávění o své vlasti studenta taiwanské univerzity Ciji (čínsky: 慈濟) Nuralyho, se stalo cenným materiálem pro obsah dnešního článku, který se věnuje jedné daleké středo-asijské zemi s názvem Kyrgyzstán.

 „Další ze skupiny -stán?”

Kyrgyzstán se svojí rozlohou přibližně 200 tisíc km² řadí mezi státy středovýchodní Asie. Je tak  součástí tzv. rodiny národů -stán, mezi které, mimo jiné, patří Kazachstán, Uzbekistán, Tádžikistán, Turkmenistán, potažmo i Afghánistán. „V zahraničí jsem se setkal s určitou lačností rozlišovat státy střední Asie. Lidé slyší -stán a už si myslí, že jsme Afghánci. Nebo naopak nás vnímají jako kulturně totožné národy. Ve skutečnosti se každý značně odlišujeme a máme svou vlastní jedinečnost…”. Kyrgyzstán sousedí dohromady se čtyřmi státy. Na severu s Kazachstánem, na východě s Čínskou lidovou republikou, na západě až jihozápadě s Uzbekistánem a Tádžikistánem. Hlavní město Biškek obývá přes 1 milión obyvatel, což je přibližně jedna polovina z celkového městského obyvatelstva (The National Statistical Committee, 2018). Zbytek populace, přibližně 66%, tvoří obyvatelstvo venkovské. Jedná se o Kyrgyzy nebo-li více známější Nomádské obyvatelstvo, které si stále uchovává polo-kočovnou tradici historicky sahající až do raného neolitu.

„Jsou to lidé hledající svobodu a soulad s přírodou, nedotknutelní a šťastní z mála…”

Nomád je člověk, který nemá trvalé bydliště, putuje z místa na místo a snaží se uživit své hospodářství. V Kyrgyzstánu tato tradice do značné míry existuje do dnes. „V zimě Nomádi žijí v klasických obydlích jako městská společnost. Děti chodí do školy, dospělý tráví svůj volný čas stejně jako všichni ostatní. Vlastně by se na první pohled ani nepoznalo, že se jedná o držitelé nomádské kultury. Ale v průběhu léta, přibližně od dubna do konce srpna, skupiny vyráží směrem do hor, konkrétně do tzv. jailoos (horské pastviny). Lidé pobývají v jurtách a starají se o svá stáda koní, ovcí či krav…”, vypráví Nuraly. Jurty jsou od nepaměti tradičním obydlím Nomádů. Jsou praktické, a lidé se tak snadno mohou přesouvat z místa na místo. Jurta, se díky svému významu,  přirozeně stala jedním ze symbolů Kyrgyzstánu. Pohled na střechu jedné z nich můžeme sledovat i na národní vlajce. „Často jsem se snažil mluvit, pozorovat ty ještě stále moderní společností nezasažené nomádské skupiny. Chtěl jsem vědět, jaký mají důvod k tomu, že si stále tuto tradici udržují. Jednoznačná odpověď asi neexistuje, ale ještě jsem snad ve svém životě nepoznal šťastnější jedince. Lidé zcela spjatí s přírodou, netoužící po výdobytcích moderní doby. Svobodní duchem i tělem…”, doplňuje.

„Pólo na koních s fotbalovými pravidly a místo míče mrtvá koza…”

Nomádská kultura nezahrnuje pouze kočovný způsob života. Kyrgyzové milují sportovní aktivity. “Jsme velkými fanoušky evropského fotbalu. Já sám miluji anglický Liverpool. A ano Milan Baroš je mi moc dobře znám, je to legenda. Nedvěd, Rosický… s ním jsem dokonce hrával ve FIFĚ.” V Kyrgyzstánu se však můžeme zúčastnit i tzv. Světových nomádských her, odehrávající se pravidelně každé dva roky. Součástí těchto her není žádný ze sportů, které jsou pro nás známé z našich olympijských her či mistrovstvích světa. Hlavní náplní tvoří po většinou sporty jezdecké nebo bojové. Nejznámější z nich Kokboru je však pro evropské oko o něco málo speciálnější. „Jak bych tuto hru dokázal vysvětlit, aby jsi se na nás nedívala jako nemorální blázny…”, usmívá se Nuraly. „Představ si fotbal, branky, skoro stejná pravidla, akorát místo kopaček si vezmeš koně a míč nahradíme mrtvým tělem kozy…”, vysvětluje. O Kyrgyzstánu se traduje, že zde malé děti umí dříve než chodit jezdit na koni, a proto není divu, že tento, pro některé až národní sport, se odehrává právě v koňském sedle. Využívání mrtvého těla zvířete vyvolává u většiny lidí, zejména z cizích zemí, rozpačité myšlenky týkajících se etiky. Otázkou je, zda míč používaný při ragby, běžně vyráběný ze zvířecí kůže. by neměl být taktéž příčinou smíšených pocitů.

Většina povrchu Kyrgyzstánu je pokryta vysokým pohořím, nachází se zde 88 horských pásem, z nichž nejznámější se řadí k pohoří Nebeských hor Tian Shan. „Ačkoliv to tak možná teď nevypadá, máme ke zvířatům obrovský respekt. Není náhodou, že při pozorování horské krajiny narazíš na volně žijící stáda krav, koní nebo ovcí. Snažíme se, aby umírali důstojně a posléze se s nejvyšším respektem staly součástí naších pokrmů,” vypráví Nuraly. Mrtvé tělo kozy, se kterou se právě dohrála hra Kokboru, se rituální způsobem zkonzumuje. Horským oblastem Kyrgyzstánu se postupem času začalo mezi místními říkat tzv. “druhé Švýcarsko”. „Málo lidí, nedotčená příroda, určitá divokost. Některé výhledy jsou jako kdyby z oka vypadly krásám ve Švýcarsku…”,  reaguje Nuraly na tento ustálený pojem mezi místním obyvatelstvem. Kyrgyzstán je domovem ledovců, pouští, horských pastvin, hor dosahující výšky až 7000 m. n. m. Proto pokud plánujete cestu do tohoto ráje přírodních krás, je až povinností navštívit jedno z několika desítek míst pyšnící se svou nedotčeností.

„Místo chmele horské mléko…”

Pokud budete cestovat do Kyrgyzstánu během letních měsíců, při troše štěstí na nomádské kmeny narazíte. A ještě při větší dávce štěstí budete mít možnost strávit nějaký čas uprostřed dění  tradice této kultury uprostřed horských pastvin. Místní vám bezpochyby nabídnou již světově známý mok zvaný Kumys. “Je to takové naše pivo, které najdeš na každém rohu. Místo chmele však používáme koňské mléko…”, vypráví Nuraly o tomto nápoji. Kumys je kvašeným nápojem, který se vyrábí z kobylího mléka. Má nakyslou chuť a připomíná jistým způsobem naše acidofilní mléko, ale jedná se o nápoj alkoholický. Vyrábí se za pomocí cukru, vody, droždí a právě kobylího mléka. Nejen, že je Kumys spjatý s místní nomádskou tradicí, ale sám o sobě je prospěšný i pro naše zdraví. Po konzumaci by se vám mělo výrazně zlepšit trávení, mimo jiné tělu dodává i důležité vitamíny jako je např. A, D, E, C, B.

“Jsme masožravci! Maso je hlavní součástí naší bohaté kuchyně…”

Koňské maso je v Kyrgyzstánu běžnou součástí jídelníčku. Z tohoto masa se připravuje jedno z národních jídel tzv. Beschbarmak. Název můžeme volně přeložit jako “pět prstů”, a to proto, že se připravuje a jí převážně rukama. Jedná se o typicky vaječné vařené nudle podávané s nasekaným masem a cibulovou omáčkou. Na přípravu se však mimo koňského masa využívá i maso skopové, zejména v teplých měsících. “Dalším námi oblíbeným pokrmem je tzv. Pilaf, směs jehněčího masa, česneku, mrkve, cibule, rýže a směsi koření…”, zmiňuje Nuraly. Pilaf je známý nejen ve státech střední Asie, ale lidé ho připravují i např. v evropském Pobaltí, v Afghánistánu, Indii, Číně či v daleké Brazílii. Každý se však od sebe v určitých aspektech liší. Recept na Pilaf ve střední Asii je jiný zejména přípravou rýže. Ta se nedusí v páře, ale připravuje se společně s masem, zeleninou a kořením. Pokud plánujete cestu do Kyrgyzstánu a jste milovníky české kuchyně, zkuste v místních restauracích narazit na Shorpo. Dlouho vařený vývar ze skopového masa, se zeleninou, brambory a kořením, může, pokud se dobře připraví, velmi úzce připomínat náš milovaný český vývar.

Kyrgyzstán je bezesporu, jako každá další země, místem, které není správné opomíjet. Je mnohem jedinečnějším, než bychom si na první pohled mohli myslet. Důkazem může být ona ještě stále žijící a existující nomádská kultura či nedotčené krásy přírody. “Jsem hrdý na svou zem, a je mi ctí ji dělat osvětu v zahraničí. Lidé se tak třeba dostanou dál, než na úsudek, že se jedná o pouhý další stát ze skupiny národů s příponou -stánu. Věřím, že v budoucnu dosáhneme úplné nezávislosti a budeme moci hrdě reprezentovat oblast střední Asie bez pomoci vnějších sil…”, ukončuje Nuraly náš příjemný rozhovor v centru malebného Hualien (čínsky: 花蓮)na východě ostrova Taiwan.

Já Ti, Nuraly, mnohokrát děkuji za inspirující rozhovor. Bylo mi ctí.

Booking.com