Jaké je to zažít kulturní šok? aneb o Češce, co odjela na Taiwan

Termín kulturní šok byl zaveden antropologem Kalervo Obergem, jenž uvádí, že „kulturní šok je vyvolán úzkostí ze ztráty známých znaků a symbolů sociálního styku”, které umožňují lidem orientovat se v interakci a prostředí (Oberg, 1960, s. 142).

On sám vytyčuje dohromady jeho čtyři etapy, kdy se člověk pomalu adaptovává na pobyt v zahraničí, tak definuje tento fenomén akademička Murphy-Lejeune (Murphy-Lejeune, 2002, s. 127). První etapou, podle Oberga je tzv. honeymoon, v jednoduchém překladu se jedná o období líbánek. Cizinec je v nové zemi nadšený, fascinován vším novým, avšak bez dlouhého trvání. Tuto fázi nahrazuje o něco komplikovanější období, které Oberg nazývá etapou nepřátelského postoje vůči nové kultuře. V té se objevuje tendence držet se, pokud jsou v dosahu, lidí své národnosti, a dochází k časté kritice oné hostitelské země. Ve třetí fázi nastává období též spjaté s těžkostmi, které provázejí cizince v průběhu druhé etapy. Avšak on sám už je dokáže mnohem střízlivěji zvládat a lépe řešit. Nicméně stále přetrvává poněkud povýšený postoj k místním obyvatelům jako takovým. Ve čtvrté a poslední fázi člověk se dostává do momentu, kdy porozumí a přizpůsobí se nové kultuře a místním zvykům. Dochází k pochopení znaků a symbolů, které se na počátku staly zdrojem kulturního šoku (Oberg, 1960, s. 143-145).

Jaká je ale realita této více než 60 let staré teorie? Pro praxi jsem nešla daleko. Trochu až sebestředně jsem použila příklad člověka, který se musel vypořádat s tímto fenoménem na ostrově Taiwan, člověka, sebe. A s čím vším úsměvným, důkaz dovršení čtvrté etapy podle Obergovi klasifikace, jsem se musela vypořádat? Pojďme se v tomto článku zaměřit na to, co je tu zkrátka jiné, způsobující zmatení nebo volání o pomoc domova, tam kde milujeme kapra na Vánoce a řízek v chlebu na dovolenou.

Žádné odpadky

Na Taiwanu nehledejte odpadkové koše na veřejnosti. V rámci vládní kampaně, co nejvíce snížit odpad a zároveň podpořit edukaci o recyklaci, byly na většině míst, kde se dá odhodit slupka od banánu nebo plastová láhev, odstraněny. Lidé jsou nabádání schraňovat své odpadky u sebe a doma je posléze selektovat. Popeláři se po městech a na vesnicích projíždění ve specifických vozech, které poznáte podle typické melodie. Jedna je na odpad směšný a druhá na recyklovaný. Lidé v hlavním městě musí odpad vyhazovat do speciálních odpadových košů, a ty poté vyhodit v určitý čas právě ho onoho projíždějící vozidla. Porušení pravidel je trestáno vysokými finančními pokutami.

Definice chleba

Taiwan je na první pohled státem milovníků jídla. Některé běžné pokrmy nás Středoevropany mohou, ať už příjemně či nepříjemně překvapit. Proslulé kuřecí pařáty, které se jedí i s vycucnutím morku uvnitř kosti nebo zcela běžné pochutnávání si na kachní hlavě jsou toho příkladem. Čínština má sice slovo pro chléb. Tzv.  麵包 tu však má jinou interpretaci, než jak ji známe my. Kdybyste naservírovali Taiwanci náš žitný chléb s máslem a šunkou, nejspíše byste obdrželi reakci o extrémní suchosti a žádné chuti. Taiwanský chléb je typicky sladký, plněný náplněmi jako jsou fazole, brambora taro, nebo různé džemy, čokoláda apod.. Plnit chléb sýrem je také pro místní běžné, avšak zapomeňte na slaný zážitek. Sýr je samozřejmě sladký.

Jako v sauně

Nedávno jsem volala s rodiči a debatovali jsme na téma vlhkosti v České republice v porovnáním té na Taiwanu. Otevřeli jsme jednu mobilních aplikací na počasí a sledovali dva zcela odlišné údaje. V Čechách v tu dobu bylo procento u 37 a na Taiwanu? 87. Počasí je další z mnoha výzev, kterou cizince přijíždějí ze západní části světa musí čelit. Taiwan, kromě nejjižnější části ostrova, má subtropické klima. Léta jsou dlouhá a horká, někdy trvají od dubna do října. Nejteplejší měsíc, kterým je červenec, v nejhustěji osídlené severní metropolitní oblasti ostrova, Taipei a New Taipei City, má průměrně 33 °C, ale pocitová teplota často sahá až k 45°C. Jednoduše řečeno, hodně se zapotíte. Stačí si v průběhu léta jen tak vyjít před barák s odpadky a můžete se jít okamžitě domů osprchovat.

Turecké záchodky

Nejsou to jen turecké záchodky, které tu překvapí každého, kdo zatím neměl tu čest, ale i způsob takového používání toaletního papíru. Počínaje jím samotným. Klasická rolička s papírem tu je méně rozšířená, mnohem více se na toaletě setkáte s ubrousky. A pozor! Nesplachovat. Kanalizací by papír těžko prošel. Systém vodovodního potrubí nestíhá taiwanskou modernizaci. Značná část budov byla vybudována ještě v průběhu první poloviny dvacátého století, tedy potrubí je značně staré, úzké a křehké. Těžko by tak zvládalo nánosy toaletního papíru. Pravidlo číslo jedna tedy zní: Papír jedině do koše vedle toaletní mísy.

Hlavně neztratit tvář

Východní kultura sebou nese několik desítek odlišností, a lidské chování je jednou z nich. Společenská interakce mezi lidmi má několik specifických pravidel. Při komunikaci s místními si často budete připadat, jako kdyby před vámi stála pomyslná zeď, přes kterou je více než složité přelézt. Jako kdybyste se k nim nemohli emocionálně dostat blížeji. Proč? Taiwanci dodržují na veřejnosti nepsaná společenská pravidla, která pokud jsou porušena, tak dojde u místních k tzv. ztrátě tváře, tedy naruší všeobecný společenský řád a harmonii. Ten je pro tuto část světa, kde se neusiluje o individualistické pojetí, nesmírně důležitý. Jak tedy např. neztrácet tvář? Vždy musíte být uctivý ke starším a společensky výše postaveným jedincům. Slovo ne, pokud už musí být musí být řečeno, co nejtaktněji. Raději se nepouštějte do konfrontace. Pomluvu si raději ušetřete do soukromí. Nikdy nekritizujte člověka přímo. Pokud se cítíte naštvaní, běžte se vyřvat do tunelu. Hostitel má vždy pravdu, ještě pokud je staršího věku.

Chceš umřít, přejdi silnici

Ti, kteří nejsou zcela obeznámeni s místní dopravní situaci musí být na pozoru. I přecházení přes silnici může být nebezpečné. Chodci tu nemají přednost. Ti musí vždy přecházet na semafory vyznačených místech na přechod. Silnicím dominují skútry. Ty můžete potkat i na chodnících nebo na cyklistických stezkách, kam mají skútry i podle značení vstup zakázán. Veřejná doprava je však, zejména ve velkých městech, spolehlivá. Málo kdy se stává, že vlakové spoje mají více než deset minut zpoždění. Západ ostrova je vybavený vybudovanou vysokorychlostní vlakovou sítí, kde vozy mohou vyprodukovat rychlost až 300 km za hodinu. Tedy pokud se z hlavního města ležící na severu Taipei rozhodnete cestovat na jih, můžete se na místo, vzdálené 400 km za hodinu a půl.

Vzdělání je základ bytí

Přístup místních ke vzdělání je na první pohled taktéž odlišný. Rodiče v častých případech začínají šetřit na vysokou školu svých dětí hned po jejich narození. Veřejné vzdělávání tu není bezplatné, jako u nás v České republice. Školní docházka nebývá od osmé ranní do druhé odpolední. Děti vstávají brzy ráno, a i když mají školu od osmé či deváté, často ještě navštěvují před-školní výuku. Po škole, která v některých případech může končit až kolem šesté večerní, studenti pokračují své dny návštěvou doučovacích hodin, která může probíhat i se soukromím učitelem v jedné z kaváren do pozdních večerních hodin. Děti tak těžko mají čas na svůj vlastní život…. koníčky, kamarády, popřípadě na vlastní identitu.

Wo Ting Bu Dong Zhongwen (překlad: Nerozumím čínsky)

Jazyk, který bychom zcela tématicky mohli přirovnat k rozsypanému čaji je zdaleka největší překážkou, se kterým se cizinec na Taiwanu setká.  Čínština zde je ještě o něco specifičtější, než kterou byste hledali na Číně pevninské. Lidé tu totiž stále používají tradiční písmo, které je ještě o něco složitější, než písmo, které prošlo proměnou v průběhu dvacátého století a dnes je využíváno většinou čínsky mluvící národů. Taiwan je však jednou z výjimek.

Taiwanská kultura je mnoha způsoby specifická a odlišná od té naší, západní, popřípadě české. V tomto článku vám bylo nabídnuto několik příkladů takových jinakostí, které však mohou být vnímané každým individuálně. Pokud se na Taiwan chystáte, místní kultura na Vás dýchne dalším ojedinělým způsobem, který si třebas bude odporovat s výše napsaným.