Vzal jsem motorku a vyrazil na cestu kolem ostrova Taiwan

Odjel na rok jako student na zkušenou. Našel sám sebe a objevil, jaké jsou jeho limity. Na konci svého studijního pobytu vzal skútr a objel na vlastní pěst Taiwan, nenápadný ostrov ve východní Asii. Dovolte mi představit Sah, duší dobrodruha, který se se svým příběhem stává hlavní postavou našeho dnešního vyprávění. Jaké to je pro Evropana nahlédnout do asijské kultury? Jaká místa měl tu čest navštívit? A potkal na své cestě někoho se zajímavým příběhem?

„Svou cestu jsem začal ve městě Hsinchu (čínsky: 新竹), moje univerzitní město, ve kterém jsem strávil většinovou část svého studijního života. Pobyt se mi blížil ke konci, do školy už jsem nemusel, kamarádi spokojeně odjeli do svých domovin a já měl ještě nějaký ten týden k dobru.”

Ačkoliv slyšíte o tomto městě nejspíše poprvé, s velkou pravděpodobností jste již ve svém životě použili výrobek, který pochází právě z města Hsinchu. V osmdesátým letech zde byl založen tzv. Hsinchu Science Park, jenž je celo-světově známý výrobou polovodičových součástek. Čtete tento článek z chytrého telefonu? Tak i vy jste nejspíše přispěli do kasy firem pocházející z tohoto města na severozápadě Taiwanu.

„Hned první den jsem přejel do Taichung (čínsky: 台中). Neměl jsem úplně přesný plán, nemám to rád. Zastavil jsem tehdy, když na mě padala únava, potřeboval jsem se občerstvit nebo se mi zrovna ono místo líbilo,” popisuje Sah, jakou v průběhu jízdy zaujal strategii. „Ačkoliv u nás doma nenavštěvuji kostely, ani ke křesťanství nemám takový vztah, na Taiwanu jsem si však oblíbil místní chrámy. V jednom takovém jsem zastavil hned první den. Spousta barev, vůně, jež se pozvolna vane prostorem, který v člověku nevytváří takový respekt, jako třeba právě kostel křesťanský. A ještě k tomu voda zadarmo,” usmál se a ladně pokračoval. „Lidé, kteří chrámy na Taiwanu spravují jsou většinou neskutečně přátelští. Nabídli mi čaj, mohl jsem si místo pomalu prohlédnout a zase s ukloněním odejít,” dodává. Městečko Taichung se nachází přibližně 90 km vzdušnou čarou od místa začátku cesty našeho hrdiny. Další velké město však bylo ještě vzdálené dalších přibližně 200 km, a to Kaohsiung (čínsky: 高雄). Tento přejezd čekal Sah druhý den. „V Čechách bych takovouhle cestu podniknout mohl také, ale motocykl by nikdy nebyl tak praktický pomocník jako je v Asii. Řídit motorku na Taiwanu ale není jen tak… kdo je rychlejší, vyhraje. Takhle bych to jednoduše popsal. A bohužel se mi to několikrát na cestách vymstilo,” dodává.

Kaohsiung je největším městem jižní části Taiwanu a současně třetí nejlidnatější obcí země. Toto místo je známé svým přístavem, který se pyšní první příčkou v rámci celého ostrova. Taktéž se zde nachází hlavní centrála buddhistického uskupení Foguangshan (čínsky: 佛光山), jenž je již rozšířený do všech koutů světa. „Chtěl jsem hlavně vidět východ ostrova, proto jsem se na západě nezdržoval zase tak dlouho. Povídá se, že východ Taiwanu je to to nejkrásnější, co tento ostrov může nabídnout, tak jsem to chtěl prozkoumat na vlastní oči…”, vypráví Sah.

Pravé východní dobrodružství mohl na své cestě naplno prožívat už čtvrtý den. Poté, co dorazil do Taitung (台東), ani se nenadál a už jeho motorka míjela značky směrem do další oblasti, Yuli (čínsky: 玉里). Taitung je východní branou na exotické ostrovy, které Taiwanu náleží. Zároveň je to však i oblast ještě stále existujících skupin domorodých obyvatel. Právě kraj, jemuž město Taitungdominuje, je místem s nejvyšším podílem původních obyvatel na ostrově. Díky svému klimatu a oblíbeností outdoorových sportů se ne nadarmo tomuto místu říkává “Orientální Hawaii”.

„Přejezd do Yuli byl náročný. Jedna serpentina za druhou, pršelo a silnice nebyla bezpečná. Povedlo se mi vybourat. Rozbil jsem zrcátko, ale já sám měl štěstí. Nepocítil jsem ani škrábnutí. Sbalil jsem si své rozsypané hračky, které se samovolně povalovaly na silnici a odjel jsem. Po nějakém čase mě začalo konstantně otravovat stejné telefonní číslo s taiwanským předčíslím,” vypráví. „Byl to policista. Nevšiml jsem si, že moje peněženka už nechce být součástí mého dobrodružství, ale raději by chtěla chvíli odpočítat na silnici…,” dodává. Na telefonním čísle nebyl nikdo jiný než policista, ke kterému se dostala jedna plátěná ledvinka se vším cenným, co Sah měl. „Štěstí při mě stálo. Nějaký manželský pár zrovna jel kolem a byl tak hodný, že zavezl mé doklady směrem k nejbližší policejní stanici…”, popisuje Sah intenzivní zážitek na začátku svého putování východním pobřežím ostrova.

„Brzy jsem však přejel do Hualienu (čínsky: 花蓮). Taroko (čínsky: 太魯閣) bylo místem, které jsem si moc přál na motorce navštívit. Těžko se mi tento zážitek popisuje slovy. Projíždět se po úzkých nekončících silničkách ve mně vyvolávaly pocity dojetí. Byla to najednou obrovská svoboda,” popisuje svůj dojem Sah o národním parku Taroko na východním pobřeží ostrova. Tato oblast je jednou z devíti národních parků na území Taiwanu. Vznikla vlivem větrné eroze, jež dopomohla k vytvoření mramorových skalisek, které jsou jednou z dominant tohoto místa. Taroko se také pyšní několika desítkami atraktivních vodopádů či tajemných jeskyň. Díky unikátnímu vzniku se zde evolučně vyšlechtila speciální flóra či fauna. „Strávil jsem v této oblasti svůj den pět a šest. Hualien je pro mě centrem celého východního pobřeží, které se značně liší od pobřeží západního. Od Taipei do Kaohsiung se vlastně jedná o jedno nekončící město. Naopak východ Taiwanu je víceméně neobydlený a setkává se zde nádherná příroda s tajemností Tichého oceánu. Pokud chcete zažít pravý a syrový Taiwan, který není až tak ovlivňovaný kulturami z jiných států, určitě navštivte právě taiwanský východ nebo jih…,” dodává.

Poté, co Sah opustil hostel v malebném Hualienu, čekaly ho ještě celé tři dny cesty. Již skoro na severu ostrova se rozprostírá kraj Yilan (čínsky: 宜蘭縣), jemuž dominuje stejnojmenné hlavní město. Známý je zejména svými nekonečnými lesními oblastmi. Oblast v horách je obrostlá vzácnými cypřiši, jež se rozprostírají okolo místních řek či jezer. Yilan je vhodný pro víkendové a prázdninové výlety do přírody pro v hlavním městě žijící Taiwance.

„Čekala mě cesta domu přes hlavní město Taipei, které už jsem měl za ten rok prozkoumaný tolikrát, že jsem se zde nikterak moc nezastavoval. V hlavě se mi utvářelo spousta myšlenek. Byl jsem vděčný. Měl jsem najednou jako cizinec možnost skutečně vidět, co to znamená syrový a ryzí Taiwan. Naskytla se mi příležitost si vytvořit o tomto státu názor, sledovat jednotlivé rozdíly mezi všemi oblastmi. Zároveň tu však nešlo jen o Taiwan. Doporučuji všem takové cesty do neznáma podnikat. Uvědomil jsem si, že mé limity jsou daleko za hranicí toho, co jsem si sám laicky stanovil. Potkal jsem spoustu lidí, a došlo mi, že ještě stále může existovat interakce, která neměla svůj začátek na internetu. Pokud je vaše chování laskavé, tak se vám to dříve nebo později všechno vrátí. Bylo to zkrátka ve mnoha aspektech náročné cestování, ale v dobrém slovy smyslu, mnoho jsem si mohl uvědomit…”

Cesta našeho hrdiny trvala dohromady 9 dní a končila opět v jeho univerzitním městě Hsinchu. Poté už mu zbývalo jen pár posledních dní do odjezdu domů do České republiky. Dnes je to již několik měsíců, co Sah podnikl toto dobrodružství. Avšak stále si uchovává z této cesty živé vzpomínky. „Jsem srdcem dobrodruh, a tento druh svobody mám moc rád. Nemůžu se dočkat, až něco podobného znovu podniknu a třeba tentokrát zase někde na jiném konci naší planety…” ambiciózním způsobem ukončuje Sah náš rozhovor. Ostrov Taiwan, jako každá druhá země, čítá spoustu míst, ke kterým se v rámci organizovaných zájezdů nedostanete. Ve většině případů musíte, stejně jako to udělal Sah, překročit vlastní strach z neznáma a podniknout pro nás možná neuvěřitelně statečnou cestu. Výsledek však vždy stojí za to.