POTÁPĚNÍ - Setkání s pilobřichem

Je večer, sedím v pracovně a vzpomínám na uplynulý potápěčský rok. Z větších akcí rozhodně stojí ze zmínku jarní safari Kornati jih, letní pobyt ve Staré Novalje na Pagu a důstojný potápěčský závěr roku v Hurghadě. Jiná doba, jiné možnosti. Není tomu zase tak dávno, aby člověk zapomněl, jak s pocitem cestovatele pokorně vypisoval žádost o devizový příslib do Jugoslávie, aby pak nakonec stejně nemohl vycestovat.

Zrak mi zabloudí na stěnu na visící plakát, vydaný v edici Teubner, který jsem si zakoupil při jedné z prvních porevolučních návštěv Vídně. Eine Auswahl der wichstighsten Fische und Meersfruchte – úžasné barvy, krásné představy, hlavou plynou vzpomínky na vzájemná setkání s živočichy a mám pocit, že jsem znovu pod vodou a mohu si kousky některých ponorů prožít znovu. Úžasná, vždy jiná a neopakovatelná dobrodružství.

ZEUS FABER latinsky, česky pilobřich ostnitý, německy Peterfisch, anglicky John Dory, francouzky Saint- Pierre, španělsky pez de San Pedro. Název Peterfisch, ryba Svatého Petra užívaný v německy mluvících zemích bývá spojován s legendou, dle které Svatý Petr otiskl palec své ruky do středu rybího těla, když ji uchopil, aby jí vyjmul z úst zlatou minci. Anglický název nezůstává pozadu za německým a má znamenat –strážce brány a to přímo brány nebeské.

Pilobřich pro všechny, co se s ním setkali patří k rybám nezapomenutelným. Rybáři i potápěči jej milují. Pro rybáře je velmi ceněnou rybou, fetišem a symbolem bohatých úlovků a někdy jej též nazývají „králem sleďů“. Vzhledem k jeho dravosti se obvykle vyskytuje v místech bohatých na ryby, respektive doprovází hejna sleďů, sardinek…. Potápěči jej obvykle obdivují pro jeho nezaměnitelný, atraktivní a neobvyklý vzhled.

Pilobřich se vyznačuje zploštělým tělem, kde nás zaujme falešné oko, které slouží ke zmatení kořisti. Tento dravec je pro lov velmi dobře vybaven šikmo posazenými široce roztažitelnými ústy, kterými svou oběť doslova nasaje. Naší pozornosti rozhodně neujde ani typická, velmi dlouhá hřbetní ploutev.

S pilobřichy jsem se poprvé setkal před mnoha lety při ponorech ze základny na ostrově Veruda pod Pulou. Narazil jsem na ně při několika ponorech, nebyli velcí, tak 20 cm a kdyby se ke mně nepostavili bokem, snad bych si jich ani nevšiml. Obdobná náhodná setkání se odehrála později i na Rabu, Korčule,…

První fotografie pochází z Brače z lokality Vrulja a je myslím z roku 2001. Byl jsem vybaven půjčeným Olympusem 3040 a znalostmi předanými Mírou Šreflem, který mi fotoaparát do vody podával. Veškeré instrukce se v rychlosti zkoncentrovaly do věty „tady se to mačká“. Lokalita Vrulja je úžasná a i ponor se velmi vydařil. Bohužel je hodně jiné vidět a naprosto odlišné je ono viděné, umět pokud možno věrně vyfotit. Pilobřich si volně plaval v hloubce cca padesáti metrů a rozhodně to nebylo batole. Poměrně bez potíží před námi ustupoval až se zastavil, či přímo zasekl v hloubce cca třiceti metrů. To už je pro suchozemce z různých důvodů akceptovatelná hloubka pro předvádění atrakcí spojených s fotografováním čile se pohybujícího živočicha. Jak snadno před námi vystoupal, o to horší byly pokusy spojené s přiblížením se na fotografovatelnou vzdálenost. Než pilobřich zmizel zpět do svého domova v modrých hloubkách, podařilo se mi pořídit šest snímků. Jediný je exponován natolik zblízka, že obsahuje barevné spektrum. Ostatní snímky jsou v odstínech šedomodré. Na snímku je v levém dolním rohu zřetelně vidět, jak vysunutý objektiv v určité poloze cloní světlo vyzářené bleskem a část snímku zůstává neosvětlena. Zkrátka není a to především i vzhledem k rozptylu světla na drobných nečistotách obsažených i v čisté vodě v ose objektivu nad externí blesk.