Zemětřesení na Taiwanu na vlastní kůži

Dne 15. dubna 2024 byl Tchaj-wan zasažen silným zemětřesením, které mělo epicentrum poblíž malebného města Hualien, situovaného v údolí Taroko. Zemětřesení dosáhlo síly 6,8 stupňů Richterovy stupnice a způsobilo rozsáhlé škody na majetku a infrastruktuře.

Při této katastrofě byla hlášena řada zranění a škod, přičemž několik budov utrpělo vážné poškození. Záchranářské týmy okamžitě zahájily operace na záchranu lidí uvězněných pod troskami a poskytly zdravotní péči zraněným.

Vláda rychle reagovala na tuto situaci a vyslala pomocné týmy a zdroje k poskytnutí podpory postiženým oblastem. Odborníci také varovali před možností následných otřesů a vyzvali obyvatele k opatrnosti.

Toto zemětřesení opět připomnělo nutnost připravenosti na přírodní katastrofy a důležitost zlepšení staveb pro odolnost vůči zemětřesením. Místní úřady a občané společně pracují na obnově postižených oblastí a posilování opatření pro ochranu obyvatelstva před budoucími riziky spojenými se zemětřeseními. Tato událost také zdůraznila význam krásy Taroko údolí, které bylo dotčeno tímto přírodním neštěstím.

Česka žijící na Taiwanu: „bylo to klasické ráno, do doby, kdy na hodinách odbilo 7:58" aneb O zemětřesení, které ničí už přes měsíc okres Hualien na Taiwanu.

“Šla jsem si ráno zaběhat do mého oblíbeného parku. Bylo to kolem šesté ranní. Běžně se ještě po výkonu chodím vysprchovat do místní posilovny. Poté se pomalu vracím domu, abych stihla snídani a utíkala na devátou do školy…bylo to klasické ráno, do doby, kdy na hodinách odbilo 7:58…” 

Ostrov Taiwan, nacházející se v severozápadní části Tichého oceánu a Jihočínského moře ve východní části asijského kontinentu, sdílející mořské hranice s Japonskem, Čínskou lidovou republikou a Filipíny, leží na rozhraní dvou litosférických desek. Leží tedy v oblasti, kde je výskyt zemětření na denní bázi, nejedná se o nic neobvyklého. Koneckonců, je to právě zlomová linie mezi Filipínskou a Eurasijskou deskou, která nejenže způsobuje „otřesy země“, ale také před mnoha lety vytvořila tyčící se horské krajiny, jež dnes lákají na ostrov ve východní Asii turisty a cestovatele z celého světa. Ačkoliv nám mohou tyto přírodní reakce způsobovat obavy, pro místní se zemětřesení stalo běžnou součástí jejich životů. Avšak, tohoto roku 2024, východní část ostrova zasáhlo ničivé zemětřesní, které převrátilo životy většině místním obyvatelům v okrese Hualien (Hualien (花蓮) je okres na východě Tchaj-wanu, který je známý svou úchvatnou přírodou, včetně impozantních hor, malebných řek a malebného pobřeží, k dnešnímu roku zde žije okolo 330 000 obyvatel). 

Budou to už celé dva roky, co žiji právě v hlavním a stejnojmenném hlavním městě tohoto okresu - ve městě Hualien. V dnešním článku se Vám budu snažit sepsat vše, co člověk byl schopen během doslova jednoho měsíce otřesů nasbírat. Text bude koncipován ve formě rozhovoru pro větší přehlednost a věřím, že taktéž pro větší  atraktivitu. 

Jaký byl pro Hualien měsíc duben roku 2024?

Plný strachu. Nejen pro nás cizince, žijící ve městě, ale pro ty, kteří před začátkem dubna přehlíželi jakkékoliv otřesy země. Pro místní, pro které ještě do nedávna bylo zemětřesení přehlíženým jevem se duben stal měsícem, kde se ze smíchu stala panika. Hualien od začátku čtvrtého měsíce zasáhlo více než 1000 tzv. po-otřesů, tedy dalších následných zemětřeseních, které sice nedosahovalo takové síly jako ty dva otřesy největší, ale pořád nešlo situaci jen tak přehlížet. 

Takže se nejednalo pouze o jeden den? Jak silné zemětřesení bylo? 

Už 3. dubna bylo všem jasné, že se nebude jednat o jednorázovku. Země se třásla vlastně nepřetržitě po onom největším v osm hodin ráno. K uklidnění jakžtakž došlo až další týden. V ten den před osmou ranní byl zásah nejsilnější. Nejdřív nám úřady hlásily sílu přes 7 stupňů Richterovy stupnice, ale tento údaj se postupně upravil na 6.8. Hualien však zasáhly další šestky, které bořily to, co nestihlo spadnout na začátku dubna. V noci kolem druhé ranní 23. jsme byli nuceni vyběhávat z domovů znovu, a z okamžitých sirén záchranných služeb bylo jasné, že se opět jedná o ničící otřes, který pomohl k demolici několika vysokých budov. 

Jednalo se o obytné domy? 

Během první vlny se nahnula námi nazývána červená budova - ta byla obytná. Ale nejednalo se pouze o ni. V onen den se například podařilo uprchnout desítkám lidí z jednoho ze snídaňových krámků, které jsou na Taiwanu velmi populární. Díky přizpůsobené architektuře, jenž má odvrátit kolaps domu o několik minut, měli lidé na mnoha místech dostatečný čas na to se evakuovat. To se mimochodem týkalo i oné červené budovy. Podle místních v interiéru až na jednoho člověka nikdo nezemřel. Bohužel však zemětřesení zasáhlo i oblast národního parku Taroko, díky jehož krásám je okres tak oblíbený mezi turisty. Zřítilo se několik jeskynní, došlo k sesuvům půdy, a z této národní chlouby se během pár minut stalo místo, jež v některých částech bylo doslova srovnáno se zemí. Říkali jsme si, o jakou katastrofu by se mohlo jednat, kdyby stejně silné zemětřesení zasáhlo Hualien ne ve středu ráno, ale například v odpoledních hodinách o víkendu. Taroko během roku 2021 navštívilo bez mála 3 mil. návštěvníků, tedy bez ohledu na sezónu či roční období, se jedná o cca 8000 nadšenců s batůžky denně. O víkendu se díky pracovnímu a školnímu volnu vyráží do místa počet mnohonásobně vyšší než v průběhu pracovního týdne. Podle údajů, jež máme z internetu, došlo ke zranění přibližně u 1200 osob, k úmrtí 18 osob. Místní však pracují s mnohem vyššími čísli. 

Jak se dotklo zemětřesení konkrétně Vás? Co jste bezprostředně po otřesech dělo?

Já jsem si užívala svého chlebu se sójovým mlékem. Doma mám stůl japonského stylu, takže sedávám na zemi, a když přišla první vlna, nikterak mě to nevykolejilo. Koneckonců, ty otřesy kolem 4-5 stupňů jsou tu tak časté, že i cizinec si zvykne, že čas od času se bude cítit jako by se pod ním podlaha plavila po oceánu. Říkala jsem si sama sobě, že nejprve dosnídám, a až poté, bych se šla podívat ven, jak situace vypadá. Avšak, během pár sekund se kolem mě začaly třást skříně, v koupelně padat kosmetika, a v tu chvíli mi došlo, že toto není námi známý otřes o síle čtyř stupňů. Žijeme pouze ve třetím patře, tedy i proto jsem se rozhodla, že poběžím ven mimo to, abych našla předmět, který mi bude chránit hlavu, a než abych se schovala třebas pod stůl (to je mimochodem nejvíce doporučováno). V oné chvíli mi instinkt říkal: „utíkej ven!” Na schodech jsem potkala nechápající spolubydlící. Jeden otřes mě málem srazil se schodů, proto teď s odstupem času vím, že se nejednalo o chytré rozhodnutí utíkat přes patra ven. Na ulici většina motorek byly sražené k zemi. Kolektivně jsme rozhodli chvíli počkat, než se situace uklidní, abychom se pomalu zase mohli vrátit do našich pokojů, a měli čas se připravit do školy. V našem domě jsme všichni spolužáci, a v ten den jsme se všichni těšili na stejný předmět v devět hodin ráno. Avšak, ono rozhodnutí “počkat” nebylo možné naplnit. Vždycky, když jsme se vraceli zpátky začal další otřes. Silný otřes. Báli jsme se, to žádná. Místní v sousedství začali vynášet židličky a stoly ven na ulici, a rozhodli se raději zůstat venku delší dobu. Někteří vzali auta a odjeli. Dostávali jsme zprávy ze školy, že je nutné evakuovat veškeré koleje, protože došlo k rozsáhlým škodám. Změnili jsme tedy náš plán, sbalili nejdůležitější cennosti od pasů až po kocoura Oscara a odjeli do našeho školního kampusu, kde v té době, kdy jsme přijeli už byli vyskládaní, v pyžamech, všichni studenti, kteří jsou ubytováni na kolejích. 

Co následovalo pak? 

Čekali jsme… sedli na trávu a povídali si. Nejdřív se mělo jednat o pár hodin, nakonec jsme se vrátili do svých domovů až k večeru. V průběhu dne jsme dostávali zdrcující zprávy o tom, kde co spadlo, kde se kdo zranil apod. Nebylo to vůbec příjemné, zvláště, když japonské úřady vyhlásily riziko vlny tsunami. To ale bylo odvoláno po několika hodinách. Mně se nepodařilo usnout další tři dny. První noc jsme se kolem druhé ranní rozhodli se jít procházet po ulicích, protože jsme se uvnitř necítili bezpečně, a to jsme se pohybovali v přízemí. Otřesy byly každých deset minut. Do třetího patra jsme se odhodlali až den další. 

Dnes je 11/05, tedy více než měsíc po prvním otřesu. Jak je to s Hualienem a životem v něm nyní? 

Otřesy jsou tu pořád na denní bázi. Už ne tak časté. Každých deset minut se bylo možná jen první týden. Nyní už se zemětřesení připomene možná tak 3-4x denně. Hualien je však jiný než před osudovým 3. dubnem. Podle zpráv od místních se muselo okolo 1500 domácností odstěhovat ze svých domovů kvůli nebezpečí kolapsu budovy. Národní park Taroko se uzavřel. Davy tisíců turistů, které denně proudily do Hualienu zmizely. Spoustu malých podnikání muselo zavřít. Hotelům a hostelům rapidně poklesly příjmy. S každým otřesem dochází k otázkách, zda přijde ještě něco silnějšího, a jaká budova to odnese tentokrát. Spousta místních má doma připravené evakuační zavazadlo a přilbu na hlavu pro všechny případy. Všichni doufáme, že už ten pocit plovoucí podlahy nadobro zmizí, a Hualien bude zase tím místem známým pro svou nádhernou scenérii, kterou vytváří národní park Taroko a vlny oceánu lemující východní pobřeží okresu. 

Okres Hualien se bude ještě nějakou dobu zapamatovávat z toho, co ho provázelo doslova celý měsíc duben roku 2024. Ještě stále tisíce lidí jsou nuceni býti ubytováni na místních ubytovnách, či školních kolejích. Skupiny domorodého obyvatelstva, jež většinou pobývají v horách museli dočasně přerušit jejich působení, protože tato místa jsou srovnána se zemí. A jak bylo zmíněno výše, zasažen byl i cestovní ruch, tedy spousta malých podniků jsou nuceny přerušit svou činnost pro nedostatek hostů či zákazníků. 

V případě Vašeho zájmu přispět tomuto okresu malou či velkou částkou pro místní revitalizaci zde připojuji odkaz, kde je možné okamžitě zaslat určitý finanční obnos: https://www.mustard.org.tw/English/DonateDetail.aspx?mid=604&id=768. Článek bych zakončila místními velmi často používanou frází v tomto měsíci: 花蓮加油，花蓮平安  (v překladu: "Hualien, drž se, Hualien zůstaň v bezpečí.").