Hrad Vikštejn: Kamenný svědek dějin nad řekou Moravicí

Rozlehlá zřícenina středověkého hradu Vikštejn stojí na strmém skalnatém vrchu nad meandry řeky Moravice nedaleko města Vítkov. Do dnešních časů se zachovaly jen části vysokých hradeb se slepými okny, sklepní místnosti a zrekonstruovaná věžička s výhledem na lesy Nízkého Jeseníku. Zřícenina byla roku 1958 zapsána na seznam kulturních památek.

Významné kapitoly z historie Vikštejnu

První písemná zmínka o Vikštejnu pochází z roku 1377. Vystavěl jej blíže neznámý potomek šlechtice Vítka z Lubic a Heraltic, zakladatele nedalekého města Vítkov. Hrad sloužil jako správní a mocenské středisko Vítkovska.

V roce 1525 zakoupil Vikštejn Jan Planknar z Kynšperka. Za jeho panování došlo k přestavbě hradu v renesančním stylu.

Roku 1648 byl hrad částečně pobořen kvůli obavě z obsazení švédskou posádkou. Později se zde vystřídala řada majitelů, kteří ale na hradě nesídlili – ten postupně chátral a od roku 1789 ho obývali již jen poustevníci.

Posledními majiteli panství byli příslušníci původně ruského rodu Razumovských (v 19. století povýšeni do hraběcího stavu s přídomkem „z Vikštejna“), kteří se zasloužili o rozvoj Vítkovska. Roku 1945 bylo Razumovským panství dle tzv. Benešových dekretů zkonfiskováno.

V 70. letech 20. století byl hrad částečně obnovován. Poslední úpravy proběhly v roce 2011 – kromě vyčištění od náletové zeleně byl pořízen nový mobiliář včetně informačních tabulí a byla obnovena 12 metrů vysoká vyhlídka vybudovaná na upravené strážní věži z přelomu 19. a 20. století.

Stavební vývoj

Původní středověký hrad představuje oválné jádro chráněné plášťovou zdí s vyvýšenou severní částí, jejíž okosení eliminovalo účinky střelby z přístupové strany. Vnitřní zástavba severní části měla kromě klenutého suterénu další tři nadzemní podlaží, ve druhém se nacházela předsíň, kuchyně a ložnice. V jižní části byl situován palác, ze kterého se dochovaly jen reliéfy zdí. Nádvoří bylo přístupné velkým průchodem, menší průchod směřoval do parkánu. Průchody byly opatřeny dnes již nedochovaným ostěním. Polokruhovité záklenky svědčí o vzniku hradu ve 2. polovině 14. století. Dalšími obrannými prvky hradu byla parkánová hradba (dochovaná na východní straně) a ve skále vylámaný příkop se studnou.

Zadní kruhové opevnění chráněné mělkým příkopem patrně sloužilo jako strážnice sledující údolí Moravice. Datování je nejasné, předpokládá se souvislost již se středověkým hradem.

Renesanční přestavba zahrnovala demolici gotického paláce na jižní straně hradního jádra a jeho rozšíření směrem do příkopu, ve kterém byly vystavěny tři propojené sklepy. V nové budově paláce se nacházely kuchyně, jídelna a velký sál se světnicemi a komorami. Do podkroví nového paláce byly umístěny sýpky. Prostor hradu byl rozšířen o nové nádvoří a obehnán hradbou, na jejíž vnitřní straně přimykaly (dodnes v jádru dochované) budovy s přízemím využitým jako vrátnice a stáje pro deset koní. V patře byly místnosti pro hradní úředníky, čeleď a posádku. Přístup k hradu chránil hluboký přemostěný příkop. V severozápadním koutě hradby se nacházelo další hospodářské stavení s dochovaným sklepem. Nově vzniklé třetí nádvoří vymezovala budova se stájemi v suterénu, komorami a světnicemi ve zvýšeném přízemí a sýpkou v podkroví, dále malá pekárna a kovárna větraná širokými arkádami.

Od minulého století se na hradě příležitostně prováděly archeologické vykopávky. Kromě mincí, ostruh, zámků a kachlů se ve sklepě pod velkou věží našly lidské kosti a v tajném klenutí dokonce kostra ženy – pravděpodobně zazděné.

Přírodní prostředí

Hluboko pod Vikštejnem teče řeka Moravice. Její údolí se začalo modelovat již v třetihorách. Zaklenuté meandry, říční terasy, místy až kaňonovité svahy s výchozy původních hornin, kamenná moře, skalky i mrazové sruby byly vymodelovány až chladným klimatem ledových dob. Jeden z nejkrásnějších meandrů vznikl na začátku Annina údolí. Výškový rozdíl mezi vrcholem Vikštejna a ostrovem meandru je 130 metrů.

Specifické klima údolí podmiňuje výskyt botanicky zajímavých druhů. Mísí se zde druhy teplomilné, pronikající z nížiny od Hradce nad Moravicí (tolita lékařská, růže galská) s druhy horskými (mléčivec alpský, kyčelnice bílá Lobelova, kokořík přeslenitý), které sem sestupují z Jeseníků. Souvislé lesní porosty vytvářejí ve svazích údolí hlavně buky, duby, habry a smrky.

Fauna je zde zastoupena nejen obvyklými středo­evropskými druhy, ale i vzácnými a ohroženými druhy živočichů. Na vlhké biotopy je vázán například rak říční, rosnička zelená, čolek, červenka obecná, skokan hnědý nebo užovka obojková.

V řece a přilehlých mokřadech je bohaté druhové spektrum vodního hmyzu, například šídlovití a vážky. Pestré jsou i populace ryb – v Moravici se vyskytuje pstruh potoční, lipan podhorní, mník jednovousý, ostroretka stěhovavá, vranka obecná nebo jelec jesen. Spodní část toku obývá mihule potoční.

U vody hnízdí konipas horský či skorec vodní.

Z větších druhů v okolí žije mimo jiné prase divoké, daněk, srnec, jelen, kuna, liška, výr velký, puštík, sýc rousný, čáp černý nebo vydra říční.

Přístup

Nejjednodušší je nechat auto na parkovišti za posledními domy obce Dubová. Odtud je to k bránám hradu po odbočce modré značky téměř bez převýšení necelých 400 metrů. Další variantou je nechat auto na parkovišti v Podhradí – po modré značce půjdete cca kilometr strmým úzkým chodníčkem vedoucím ve svahu nad řekou Moravicí. K Vikštejnu přijdete po staré hradní cestě přes dva hradní příkopy. Přes druhý příkop se přechází po kovovém mostu postaveném na původních zděných pilířích.