Turecko - Ubytování a doprava

Ubytování a doprava jsou v Turecku na velmi dobré, až bych řekla vynikající úrovni. Ceny nejsou příliš vysoké a nabídka je pestrá. Turecko je velmi dobře zařízeno pro cestování batůžkářů.

Ubytování v Turecku

Většinou jsme spávali v levnějších hotelech, ale vyzkoušeli jsme i pár tureckých kempů.

Hotely v Turecku

Sehnat bydlení nebyl v podstatě v žádném místě příliš velký problém, ve více turistických lokalitách jako třeba Istanbulu je nejlepší hledat ráno do doby chek-outu. Večer už bývá dost plno, ale něco se při takovém množství hotýlků vždycky najde. Většinou bývá k dispozici internet, praní prádla a nabídka výletů a aktivit.

Nejlepší je vyhnout se hotelovým nahaněčům, kteří někde můžou velmi silně neodbytní. „Nejhorší“ zážitek v tomto směru máme z Pamukkale, kde vypadalo, že naháněče jistého hotelu budeme asi muset srazit z motorky. Živí se tak hodně mladých kluků a někdy se vydávají za „majitele“. Na druhou stranu provozovatelé či majitelé mnoha dobrých hotýlků často čekají u přijíždějících autobusů a snaží se sehnat klienty. Rozeznat jedny od druhých je těžké. Pokud s někým mluvíte je asi nejlepší dát na svůj dojem a na to jak na vás člověk reprezentující hotel působí. Skuteční majitelé většinou netlačí přespříliš, takže vemte si letáček, mrkněte se do průvodce a pokud se vám nabídka zdá dobrá, tak se zajděte podívat a pak se rozhodněte. Další praxí je, že majitelé z jednotlivých měst si mezi sebou dohazují klienty. Při odjezdu z hotelu se vás často zeptají kam míříte a doporučí spřátelený hotel.

Ceny vyvěšené na recepci jsou spíš ceny maximální, většinou je cena na osobním jednání. Vždycky můžete zkusit ještě smlouvat. V ceně bývá většinou snídaně servírovaná na zahradě nebo střešní terase. Praktické rady jak se vyhnout různým záludnostem v tureckém hotelu najdete v článku Jak se dobře ubytovat v Turecku.

Příklady cen:
Istanbul: Noble GH – 20€ za double pokoj s koupelnou, větrákem a snídaní na střeše. (2004)
Istanbul: Nurosmanye – 16TR za double pokoj bez koupelny, bez snídaně. Špinavý, opravdu nic moc, vhodný opravdu jen na přespání. (2004)
Istanbul: Med Cezir Hotel – 25€ za double pokoj (se spol. koupelnou pro 2 pokoje), cena bez snídaně. Pěkné, čisté pokoje. (2005)
Göreme: Shoestring Pansion – 15TR double pokoj bez koupelnou, bez snídaně. Skvělé bydlení v jeskyni (2004)
Kahta: Kommagene Pension – 20TR double pokoj s koupelnou a snídaní. Slušný, ale moc blízko mešity. (2004)
Sanliurfa: Ipek Hotel – 35TR double pokoj s koupelnou, klimatizací a snídaní. Maličké ale pěkné pokoje. (2004)
Van: Ipek – 14TR double pokoj bez koupelny, bez snídaně. Hodně špatný. (2004)
Van: Sahin – 28TR double pokoj s koupelnou, se snídaní. Dobrý hotel, dobrá snídaně. (2004)
Dogubeyazit: Ishak Pasha – 20TR double pokoj s koupelnou, bez snídaně. Maličké pokoje ale slušné. (2004)
Kars: Güngören – 35TR double pokoj s koupelnou, se snídaní. Nic moc hotel, ale pokoje v dolních patrech jsou lepší. (2004)
Trabzon: Nur Oteli – 55TR double pokoj s koupelnou, klimatizací a snídaní. Nově restaurované pěkné pokoje s pěknou koupelnou. (2004)
Selçuk: All Blacks Pension – 30TR double pokoj s koupelnou, se snídaní na střeše. Příjemný hotel s pěknými pokoji, cenu jsme ale usmlouvávali dost těžce. (2005)
Pamukkale: Venüs Hotel – 25TR double pokoj s koupelnou, klimatizací a se snídaní. Velmi dobrý hotýlek s příjemnou atmosférou a bazénem. (2005)

Kempy v Turecku

Kempinky většinou najdete v místech s vyšším výskytem turistů. Větší množství jich je v západní části země, ale kempy jsou i na východě. Pokud není k dispozici přímo kemp, často je možnost u nějakého hotýlku postavit stan za nějaký menší poplatek. Vybavení a úroveň kempů se pohybuje od dobrých přes přijatelné až po jednoduchá lesní tábořiště. Ceny za kempy byly poměrně lidové.

Příklady cen:
Trója: kemp u vesnice Güzelyari u Troje směrem od Çanakkale, 15TR za 4 lidi a 1 auto. Jednoduché liduprázdné stinné tábořiště, soc.zařízení vcelku ušlo. Výběrčí poplatku sídlí v budce, která je zároveň něco jako bufet, kde případně uvaří i dobrou večeři. Poblíž byl ještě minimálně jeden další kemp a jedna možnost táboření za poplatek a zahradě u restaurace.
Ayvalik: Roxy Camping v Çamliku u Ayvaliku – 15TR za 4 lidi a 1 auto. Menší rodinný kemp, sociálky skutečně nic moc, pláž se ke koupání nehodí, dobrá byla snad jen cena. Vedle byl ještě jeden podobný. Lepší úroveň jevil Adar Camping na ostrově Alibey. Koupání by tady šlo, i když trochu hlava na hlavě, sociálky taky slušné. Ceny ovšem vyšší: 7TR/osobu, 3TR/stan, 3TR/auto.
Selçuk: Garden Kemping – 4TR/osobu, 4TR/stan, 2TR/auto. Vypadal dobře, ale trochu špatně se hledá. Je sice v podstatě ještě v Selçuku, ale vede sem něco jako polňačka. V nedalekém Pamuçaku na pobřeží je také kemp, ale v létě děsně přeplněný, hlava na hlavě a randál. Ceny nic moc levné.

Doprava v Turecku

Jezdí se vpravo. Silnice jsou většinou ve slušném stavu. V zemi je také několik dálnic a staví se nové.

Autem po Turecku

Cestování vlastním autem má tu výhodu, že se pohodlně a rychle dostanete i místa kam se veřejnou dopravou zajíždí hůř. Nevýhodou jsou ale obrovské vzdálenosti v Turecku, které se snáz urazí nočními přejezdy autobusem či vlakem. Druhou nevýhodou je poměrně vysoká cena pohonných hmot. Nicméně tento způsob má své nesporné výhody, zvlášť pokud je vás víc a můžete si tak rozložit náklady. Jet autem do Turecka se vůbec nemusíte obávat, jedinou komplikací je dost zdlouhavý a byrokratický způsob na hranicích.

Pronájem auta přímo v Turecku na delší dobu není úplně nejlepší řešení, protože je to docela drahé, zvláště v turistických oblastech. Pro jednodenní výlet to však může být přijatelné řešení. Naopak velmi dobrým nápadem je v některých lokalitách, jako třeba Kappadokia, pronájem motorky. Ceny jsou vcelku příznivé, zvlášť pokud jste dva. Přišlo to na 20TR za celý den a motorku včetně pohonných hmot.

Cena nafty se pohybovala kolem 2TR za litr tj. cca 40 Kč, benzin je ještě o něco dražší.

Více o cestování autem po Turecku se dočtete v článku Autem po Turecku.

Autobusem po Turecku

Nejlepším způsobem dopravy po Turecku jsou autobusy. Organizace veřejné autobusové dopravy je v Turecku na velmi dobré úrovni, mnohem vyšší než na co jsme zvyklí u nás. Autobusy jsou většinou nové klimatizované Mercedesy. Spoje jsou poměrně časté. S Istanbulem nebo Ankarou jsou spojena snad všechna místa v zemi. Na dlouhé a frekventované trasy je lepší koupit lístky trochu v předstihu, většinou stačí den nebo i jen pár hodin.

V Turecku operuje několik společností, některé jsou celorepublikové, jiné jen lokální. Na většině tras jezdí spoje několika firem. Autobusové nádraží se nazývá otogar. Nádraží se většinou nachází mimo centrum města. Některé společností mívají někdy servisní autobus do centra, ale nelze na to spoléhat. Do města se pak určitě půjde dostat městskou dopravou. Každá společnost má na otogaru svou prodejnu lístků a většinou i své vlastní nástupiště. Na nádraží funguje spousta dohazovačů, kteří se vás budou snažit dovést ke své společnosti, i když třeba ten jejich spoj nejede nejdříve. Raději si tedy nejprve obejděte všechny stánky a zjistěte nabídku.

Vzhledem k relativnímu komfortu autobusů lze absolvovat i dlouhé trasy poměrně pohodlně. Dlouhé trasy se jezdí většinou v noci, především kvůli povinným zastávkám. Nemusíte se obávat vyrazit nočním autobusem. Je však potřeba vzít v úvahu několik věcí. V létě pojede naplno klimatizace, což z autobusu udělá solidní mražák. Naplno také bude buď hrát řidičův z kazeťák místní popmusic nebo video nějaký krvelačný trhák. I když užít si Blade II. v turečtině je nezapomenutelným zážitkem. Na delších trasách se dělají zastávky v motorestech, kde si můžete dát něco k snědku a kde řidiči neustále ostřikují a pucují autobus. Každý autobus totiž musí být umyt za noc nejméně třikrát.

Autobusy většinou jezdí na čas, ale pokud přistupujete na delší trase může dojít ke zpoždění. Rozhodně dobrým faktem je, že lístky se prodávají na místa. Systém jim většinou funguje docela dobře. Stalo se nám sice jednou, že naše místa byla obsazena a v autobusu nebylo jediného volného místa. V jednu v noci to nebyla nejlepší zpráva. Velkou přesazovací akcí pro nás nakonec dvě místa uvolnili, i když dodnes tedy nechápu jak. Mimochodem k přesazování v autobuse dochází v případě, že by se mělo stát, že vedle cizí ženy bude sedět cizí muž. Tato situace není přípustná a musí se přesazovat autobus tak dlouho, dokud nedojde k uspokojivému výsledku.

U větších společností s moderním rezervačním systémem si můžete i vybrat místa v autobuse. Sedadla nad koly (většinou č.5-8, 33-36) raději vylučte. V létě uvažte, ze které strany bude po většinu cesty svítit slunce. Vepředu bude lepší vzduch, protože řidič větrává předními dveřmi, ale vzadu může být po dlouhé jízdě dost nedýchatelno, zvlášť pokud se porouchá klimatizace. Na druhou stranu vpředu bude celou cestu řvát hudba a zákaz kouření v autobusech porušují často právě řidiči. Pokud si chcete pospat, tak přímo pod videa si také raději nesedejte.

Během jízdy řidičův asistent roznáší pití, většinou kolu nebo čaj. Někdy dostanete i keksík nebo bonbón. Na závěr cesty vám postříká ruce nějakým osvěžovacím smradem v lahvičce, kterýžto zvyk se praktikuje i při odchodu z restaurací.

Příklady cen:
Istanbul – Göreme: 25TR noční spoj, 11h, 725km
Göreme – Kahta: 35TR, noční
Şanliurfa – Diyarbakir: 8TR, 3h, 190km
Diyarbakir – Van: 20TR, 7h, 410km
Igdir – Kars: 10TR, 2.5h, 206km
Kars – Trabzon: 30TR, 9h, 525km
Trabzon – Istanbul: 40TR, noční 18h, 1110km

Dolmušem po Turecku

Velmi praktickým vynálezem jsou sdílené minibusy neboli dolmuşe. Jsou levné, frekventované a všudypřítomné. Většinu jde o malé dodávky, které jezdí na kratších vzdálenostech. Vyjíždějí z nádraží – otogaru, který nebývá totožný s autobusým. Mohou být buď vedle či poblíž sebe, nebo na úplně jiných stranách města. Dolmuše nemají žádné pravidelné zastávky, zastavují kdekoliv na mávnutí ruky a pokud je místo, můžete přistoupit. Cílová destinace bývá označena na předním skle, ale nejlepší je se zeptat. Platí se po nastoupení, a to tak že pošlete po spolucestujících dopředu peníze a stejnou cestou se vrátí drobné nazpět. Cizinců se obvykle ihned někdo ujme a poradí kolik sotjí lístek a kde správně vystoupit.

Příklady cen:
Van – Dogubeyazit: 8TR, 2.5h, 185km
Dogubeyazit – Igdir: 3TR, 1h, 51km
Van – Akdamar: 2-2.5TR

Vlakem po Turecku

Vlaky jsou sice levnější než autobusy, ale mnohem pomalejší. Železniční síť není příliš rozsáhlá, spojuje spíš větší města. Tisknuté komplexní řády se nevydávají. Turecké státní železnice (TCDD) udržují vcelku solidní stav souprav. Vlaky jsou první a druhé třídy. Na delších tratích jezdí lůžkové vozy. Pro noční přejezdy je vlak ideální, levnější a přece jen pohodlnější než autobus. Delší a frekvetované trasy si raději rezervujte předem. Tištěné jízdní řády nevydávají. V celém Turecku platí průkazy Inter Rail a EuroDomino.

Lodní doprava v Turecku

Trajektové spojení je funguje v několika variantách. Kyvadlové trajekty se plaví přes Bospor v Istanbulu a na několika místech přes Dardanely. Přes Marmarské moře se také můžete dostat trajekty na několika linkách, ale pro převoz auta jsou dost drahé. Na dlouhých trasách se přes léto provozují trasy po pobřeží Černého moře, z Istanbulu až do Trabzonu.

Letecká doprava v Turecku

Tureckým národním přepravcem jsou Turkish Airlines a na vnitrostátních linkách zajišťují spojení mezi většími městy. Turkish Airlines zajišťují především mezinárodní spojení Turecka s okolním světem. V současné době jsou Turkish Airlines významnou leteckou společností, která má jednu z nejmodernějších flotil na světě a poměrně hustě pokrývá řadu destinací. Hlavními uzly jsou Istanbul a Ankara. Letenky se pohybují v cenách kolem 80$.

Autostopem po Turecku

Stopovat jsme sice v Turecku nezkoušeli, ale podle jiných cestovatelů se tady stopovat celkem dobře. Výjimkou jsou turistické oblasti na západním pobřeží a oblast Kurdistánu. Pro samotné ženy však není stopování příliš dobrou volbou, můžete být snadno zaměněny za prostitutky. Ve dvojici by však stopování mělo být bezproblémové.

Městská doprava v Turecku

Městskou dopravu zajišťují ve větších městech městské autobusy a dolmuše. V Istanbulu mají ještě tramvaje a solidní metro. Taxíky jezdí ve většině měst a stejně jako jinde platí, že se turisty často pokoušejí trochu oškubat.