Bílá poušť - nádhera k neuvěření

Projíždíme krajinou směrem od Černé pouště a za lokalitou Aqabat se krajina najednou zcela změní. Rozeklané skály najednou přejdou v něco naprosto fantastického. Všude kolem jsou podivuhodné formace ze zářivé sněhobílé křídové horniny. Skoro nevíme, kam se podívat dříve. Jsme na tom skutečně nejkrásnějším místě v Egyptě. Ten, kdo na vlastní oči jednou spatřil Bílou poušť bude určitě souhlasit, že je to nejspíš také jedno z nejnádhernějších míst na světě.

Bílé křídové monolity vybrousil vítr do neskutečně bizarních tvarů. Při troše fantazie v nich můžete rozpoznat hřib, velblouda, jestřába nebo cokoliv jiného vás napadne. Tahle úchvatná krajina asi nikdy nemůže začít nudit.

Bílá poušť neboli Sahar el Beida se nachází v Západní poušti asi 40 kilometrů od oázy Farafra cestou od oázy Bahríja. Dostanete se sem po tzv. „Pouštní silnici“ vedoucí z Káhiry do Luxoru přes všechny Západní oázy. Ty nejzajímavější místa jsou dokonce nedaleko silnice, takže se sem dá dostat i bez průvodce. Pronajmout si auto s průvodcem je však mnohem lepší, protože se dostanete hloub do pouště a vezme vás na ta nejzajímavější místa. Můžete tady pak zůstat do západu slunce nebo i přes noc.

V každou denní dobu má poušť jinou barvu. Přes den září sněhově bílou, při západu slunce mají monolity barvu narůžovělou a za rozbřesku zlatavou. V některých vypadá skoro arkticky, připadáte si jako na ledu. Nejhezčí je ale pozorovat tady právě západ a východ slunce. Krajina úžasných bílých formací se vám před očima postupně mění a hraje různými barvami.

Právě z tohoto důvodu se vyplatí v poušti přenocovat. Noc v poušti zahrnuje většina výletů s místními průvodci. My jsme projížděliBílou pouští cestou z Bahríje po ránu stráveném v Černé poušti. Odpoledne s naším řidičem Ahmetem projíždíme různými částmi Bílé pouště. Její první formace začínají asi 20 km od Farafry. Průvodci rozlišují tzv. Starou a Novou poušť. Nová poušť se nachází více směrem na východ.

Každá část Bílé pouště je jiná. Někde se skládá z jednotlivých ohromných samostatných bloků. Jinde je krajina posetá nízkými formacemi podobnými lesu hříbků. V další části zase leží rozlehlá rovná skaliska podobná arktické pláni. Jednou ze zajímavostí je široko daleko jediný strom. Tzv. El Santa je strom rostoucí osamoceně v poušti a zastavuje tady většina průvodců.

Bílá poušť je určitým dokladem „inflace památek“ v Egyptě. Všude jinde by něco takového bylo nejvyhlášenější atrakcí. Jinde by oblast byla přísně chráněná a turisté by mohli chodit jen po vyznačených pěšinkách. Jsme ale v Egyptě a tady je všechno jinak. I když byla konečně nedávno Bílá poušť vyhlášena alespoň národním parkem, pro její ochranu se toho zatím příliš nedělá. Mezi nádhernými skalisky rejdí terénní auta a pod zákrytem těch největších přenocovávají turisté. Místní průvodci živící se turistickým ruchem na budoucnost příliš nemyslí. Bílá hornina je ale velmi křehká a tak je otázkou jak dlouho tady tahle nádhera vydrží.

Snad je to také její určitou horší dostupností, je přece jen dost vzdálená od nejturističtějších míst a jezdí sem jen výpravy zaměřené na oázy a poušť. Postupně sem však přijíždí stále více turistů a v sezónu jsou nějací nocležníci téměř pod každým větším monolitovým hřibem, což pocit samoty trochu ruší.

Většina nejzajímavějších míst se nachází poblíž sebe a není to daleko od hlavní silnice. Na druhé straně cesty jsou bílé kaňony z křídových monolitů tzv. inselbergy. Sem příliš aut s turisty nezajíždí a tak si tady užijete přece jen jistý pocit osamění. My nakonec zajíždíme daleko za ostatní skupinky, protože vzhledem k našemu neustálému focení a natáčení přijíždíme na místo nocování jako jedni z posledních. Ahmet musí ujíždět pěkně hluboko do pouště než najde vhodné místo k přenocování.

Noc v Bílé poušti je naprosto skvělým zážitkem, který můžeme každému jen doporučit. Je to ale asi poprvé v životě, co máme při stanování v přírodě s sebou i vlastního kuchaře. Zatímco obdivujeme tmavnoucí poušť, Ahmet postavil kolem auta přístřešek a vaří k večeři kuře. Každé auto s sebou veze vesměs stejné vybavení. Dřevo na oheň, stany na přespání a přístřešek, který se připevní k autu. V noci je na konci prosince poměrně chladno, jen pár stupňů nad nulou. Zítra je Silvestr a většina agentur tady bude pořádat monstr akce pro turisty v poušti. Dnes ale máme tuto část pouště ještě víceméně pro sebe.

Ráno si samozřejmě přivstáváme na východ slunce. Kolem stanu rozeznávám stopy pouštní lišky. S vycházejícím sluncem se probarvuje okolní krajina a my se pomalu rozehříváme v ranních paprscích. Snídani vynecháváme a namísto ní se ještě trochu necháváme čas na poslední rozloučení s Bílou pouští, než nás Ahmet vysadí na okraji oázy Farafra. Ahmet byl fajn a tak mu necháváme vcelku slušné spropitné, a také proto, že si o žádné neřekl.