Alexandrie - město královny Kleopatry

Alexandrie je známá především jako město, ze kterého vládla Egyptu jeho poslední královna Kleopatra. Bylo to sídelní město dynastie Ptolemaiovců. Antická Alexandrie se svou architekturou rovnala Athénám i Římu, jehož byla silným rivalem. Bylo to uznávané středisko vědy, kultury a učenosti. Slavná alexandrijská knihovna obsahovala na 500 tisíc svitků. Město bylo významným přístavem a věž majáku na ostrově Faros byl jedním z divů světa. Bohužel z legendární antické Alexandrie nezbylo vlastně téměř nic.

Dnes je antická minulost spíš je báje a mnozí návštěvníci čekají množství památek mohou tak být zklamáni. Přesto však má Alexandrie několik zajímavých míst a zřejmě také dosud nevydala všechna svá skrytá tajemství. Antické město leželo asi 6 km pod dnešní zástavbou a vykopávky, které dosud byly nalezeny nejlépe prezentuje Řecko-římské muzeum. V současnosti probíhá podmořský archeologický výzkum a několik agentur pořádá potápěčské výlety k několika historickým lokalitám.

Snad nejzřetelnější a jedinou zachovanou antickou památkou na povrchu země je Pompejův sloup. Žulový sloup o výšce 25 metrů měří po obvodu 9 metrů a byl ve skutečnosti postaven pro císaře Diokleciána. Nesprávné označení mají na svědomí křižáci, ale jméno sloupu zůstalo.

Asi nejzajímavější památkou Alexandrie jsou katakomby Kóm eš-Suqáfa. Je největší známé římské pohřebiště v Egyptě. Byly objeveny náhodou roku 1900, když se jistý osel propadl do země. Mimochodem tento způsob objevování památek je v Egyptě dost častý. Třípatrový komplex hrobů a pohřebních komor vytesaných do skály je velmi působivý. Po klesajícím spirálovém schodišti se dostanete do 35 metrové hloubky. Nejnižší patro je bohužel zaplaveno vodou. Zdobení kaple představuje podivnou směs egyptských, řeckých a římských symbolů. Sochy Anubise a Sobeka oblečené v římském brnění, jsou dokladem spojování starých a nových náboženství. Triclinium je místnost s kamennými lavicemi, kde se konaly hostiny na počet mrtvého. Když sem vstoupili archeologové nalezli ještě na stolech nádobí a poháry na víno.

Cesta ke katakombám není příliš dobře značená a komplex se nachází uprostřed poněkud zanedbaných uliček. Dostanete se sem cestou od Pompejova sloupu, a pokud náhodou netrefíte směr, či sejdete s cesty, přátelští místní vás neomylně nasměrují. Ani nemusíte nic říkat, všichni stejně vědí kam jdete.

Alexandrii nebo také Iskandríi založil roku 331 př.n.l. makedonský vojevůdce Alexandr Veliký na svém tažení do Persie. Alexandr tady byl také pohřben, ale jeho hrob nebyl nikdy nalezen. Po Alexandrově smrti si jeho obrovskou říši rozdělili jeho generálové. Vládu nad Egyptem získal Ptolemaios, který tak založil dynastii Ptolemaiovců, jejímž posledním příslušníkem byla právě známá královna Kleopatra. Ptolemaios se usídlil v Alexandrii a začal budovat město, ve kterém se snažil propojit antické prvky s faraónskou minulostí Egypta. Alexandria byla ve své době významným městem a i pod pozdější římskou správou byla druhým největším městem říše.

Od 4. století však ztrácela postupně na významu. Poté, co se křesťanství stalo oficiálním náboženstvím říše římské, byly pohanské chrámy a učené instituce srovnány se zemí. V 7. století muslimští dobyvatelé založili nové hlavní město na Nilu, ze kterého později vznikla Káhira.

Nové budování města inicioval Napoleon při svém vpádu do Egypta roku 1798. Tehdy byla z Alexandrie už jen rybářská vesnice. Za sultána Muhamada Alího pak začalo budování nového město, kam začaly proudit davy obchodníků především Řekové, Židé a Italové. Nový rozmach multikulturní a obchodní Alexandrie ukončil roku 1952 příchod revoluční Násirovy vlády. Cizinci rychle odcházeli ze země a Alexandrie opět upadala.

Qajitbayova pevnost je jednou z dalších pamětihodností. Pochází z konce 15. století a stojí na místě majáku Faros. Tento maják vysoký nejspíše více než 125 metrů, byl považovaný za jeden z divů světa. Byl vystavěn za prvních Ptolemaiovců, aby ukazoval cestu lodím na zrádném egyptském pobřeží. Skácel se při zemětřesení v 13. století a dnes už jej můžeme spatřit je na některých středověkých malbách.

Dalším divem světa byla kdysi Alexandrijská knihovna. Její odkaz se snaží oživit Nová Bibliotheca Alexandrina. Starověkou knihovnu založil Ptolemaios I. Podle zákona musely tehdy všechny lodě přijíždějící do přístavu umožnit opsáni jakéhokoliv zajímavého svitku na palubě. Podařilo se tak sesbírat neuvěřitelné množství dokumentů. Knihovna uchovávala na 700 tisíc svitku, což obnáší něco přes 120 tisíc dnešních knih. Jelikož při Ceesarově útoku na město byla část svitků zničena, daroval později jako odškodnění Marcus Antonius Kleopatře celý obsah řecké knihovny v Pergamonu, což činilo kolem 200 tisíc svitků. Tato neuvěřitelná studnice starověkého vědění byla nenávratně zničena, když davy křesťanů roku 293 „pohanskou“ knihovnu zcela vypálily. Spolu s knihovnou srovnali se zemí i většinu ostatních antických památek.

Alexandrie je typickým přímořským městem, táhne se 20 kilometrů podél pobřeží Středozemního moře a na šířku má pouze 3 kilometry. Město křižují trasy rachotících tramvají. Centrem je nábřežní promenáda Korníš. Město je stále dosti kosmopolitní a připomíná spíš evropská města, i když značně zchátralá. Architektura pochází z koloniálního období, ale je poznat, že domu nejsou posledních pár desetiletí příliš udržované. Alexandrie je prý v zimě chladná a větrná, a bylo to skutečně tak. Moře bylo rozbouřené a divoce naráželo na kameny podél Korníše a voda stříkala až na chodník. Počasí bylo deštivé a zcela se tak odlišovalo od ostatního Egypta.

V Alexandrii jsme se zastavili na jeden den cestou do oázy Siwa. Z Káhiry jsme vyzkoušeli egyptský „TGV“ rychlovlak, což určitě stojí za vyzkoušení. Pokud tady přenocujete vyzkoušejte některý z hotelů na nábřeží s výhledem na moře. Ochutnali jsme tady také nejlepší egyptské košari, které jsme v celém Egyptě měli.