Madeira a madeirské víno

Na Madeiře se samozřejmě popíjí i různé druhy pálenky (třeba ta třešňová nebo cukrovo-citrónová) a pivo značky Coral, ale první housle hraje v proslulosti rozhodně víno. Pojďme si o něm proto povědět něco bližšího. Víno se na Madeiře pěstuje už od 15. století, první sazenice vinné révy sem byly dovezeny z jiného ostrova – Kréty a začalo se jim opravdu dařit. Vyváželo se hlavně do Ameriky, když anglický panovník Karel II. – částečný vlastník Madeiry – vydal tomuto vínu monopol na vývoz do „Nového světa“. Dochucovalo se rovněž trochou hroznové pálenky, která měla navíc udržet kvalitu tohoto moku na vysoké úrovni i během náročných a dlouhých zaoceánských plaveb.

Postupem času však vyplynulo najevo (celkem možná překvapivě), že tropické horko má na chuť madeirského vína velmi pozitivní účinek – a některé lodě si často naložily pár sudů na „dozrání“. To ale samozřejmě nebylo příliš ekonomické a tak se místní pěstitelé snažili pomocí různých fíglů tento postup napodobovat. Půdy jejich domů, kde se nevětralo a bylo zde opravdu horko, byly pro dozrání vína přímo dokonalé. V dnešní době toto víno dozrává půl roku při pětatřiceti stupňové teplotě – samozřejmě uměle, za pomoci ústředního topení, v budovách zvaných estufas. Navíc jsou sudy čas od času "překuleny", aby simulace lodě byla dokonalá a víno se promíchalo. Žádná jiná tekutá réva na světě by takové zacházení nemohla vydržet, tedy pokud nemá v podobných případech protéci odpadní trubkou.

Madeira učarovala mnoha slavným osobnostem. Alespoň jedno jméno za všechny – Winston Churchill. Britský ministerský předseda si zde rád pochutnával na ročníku 1792. Lahodné víno ale učarovalo i některým americkým prezidentům. Zdejší víno má celkem čtyři poddruhy. Nejsušším z celého kvarteta je Sercial, který se vyrábí z bílé révy. Chuť trochu po ořeších, zlatožlutá barva – ideální třeba k rybímu masu. Další v pořadí je polosuché víno Verdelho – to se pyšní krásně zlatohnědou barvou. Místní jej doporučují hlavně k nejrůznějším druhům masa. Polosladký Bual připomene nejednomu konzumentovi klasické portské víno a kromě jiného chutná také trochu po ořeších. Hodí se třeba k sýrům a některým sladkým jídlům. A nakonec si musíme zmínit krvavě rudou Malvasii, která chutná doslova jako med a je vyráběna z hroznů původem z Kréty – které sem byly dovezeny jako vůbec první. Na ostrově si můžete koupit i několik let stará vína, cena většinou nepřesahuje dvacet eur (pětiletá lahev vyjde na osm eur, což je v porovnání s některými jinými evropskými cenovkami velice pěkné). Za archivní madeiru, která je stará třeba i celou jednu generaci, ale zaplatíte třeba i čtyři sta eur. Zkrátka a dobře, u vína platí jasné heslo – čím starší, tím lepší nebo dražší:-)