Samara - významné město na Volze

Možná vás nikdy nenapadlo, že Ruská federace by mohla představovat zajímavou alternativu dovolené. Ve skutečnosti největší země na světě i přes výhrady, které jsou stále častěji citovány na světové politické scéně, nabízí pozoruhodné přírodní i historické dědictví. A paradoxně právě současná situace může napomoci k tomu, že turisté od Ruska poněkud odvracejí.

Což může být příležitost pro Vás – svou návštěvu si budeme moci užít bez všudypřítomných davů a nakonec, poklidnou dovolenou by si někdy rád užil úplně každý. Sepsat seznam všeho, co se vyplatí navštívit v tak ohromné zemi, jako je Rusko, to by vydalo zajisté nejméně na tisíc stran. My si proto dnes krátce představíme jedno jediné konkrétní město: Samaru.

Samara, během dvacátého století známá spíše jako Kujbyšev (1935-1999), se nachází na levém břehu řeky Volhy v evropské části země, severně od Kaspického moře. S milionem obyvatel představuje šesté největší ruské město a zároveň hlavní město Samarské oblasti, kde bychom našli rovněž města jako Toljatti, Syzraň nebo Novokujbyševsk. Oblast na úpatí nízkého pohoří Žiguli je typická svým zemědělským charakterem, nechybí však ani bohatá průmyslová výroba.

Samotná Samara byla založena v šestnáctém století, tehdy fungovala jako pevnost ve snaze zabránit nájezdům zuřivých středoasijských Tatarů. Ukázalo se však, že zvolené místo je strategicky velmi výhodné, a tak se zde brzy natrvalo usadili první osadníci a Samara byla povýšena na město. V roce 1866 již byla sídlem velké gubernie (ruské administrativně-správní jednotky, srov. náš kraj, anglické hrabství apod.), a když byla ve druhé polovině devatenáctého století zprovozněna železnice, nic nebránilo tomu, aby se moderní město začalo plně rozvíjet.

Počet obyvatel ruku v ruce s tím pochopitelně rapidně stoupal – než slibný vývoj překazily události dvacátého století, zejména hned několik válečných konfliktů. Nejprve tudy totiž prošla nebývale krvavá ruská občanská válka, kdy město figurovalo jako centrum protibolševického odporu, a následovaly dvě války světové, jejichž důsledky nebyly pro Samaru příliš příznivé.

Svou někdejší slávu začala Samara postupně nabývat až ve druhé polovině dvacátého století, během studené války, kdy se zde rozvíjel především průmysl. Tehdy se zde vyráběly sovětské vesmírné rakety a ještě dnes z místních továren vyjíždějí nosné rakety typu Sojuz a Molnija. Co se pro průměrného Evropana jeví přístupněji, to je továrna Avtovaz v Toljatti, které donedávna produkovaly automobily Lada (známé podle místního pohoří také jako Žiguli, které pamatuje snad každý ještě z devadesátých let, kdy tato auta brázdila nejednu tuzemskou silnici). Díky průmyslu Samara bohatne, a tak se na jejím území nacházejí i některé poměrně moderní a futuristicky vyhlížející stavby. Žije se tu nakonec i kulturou, nezapomeňte si prohlédnout budovu místního divadla a opery.

Většina z nich má něco společného s dopravou – tak například mezinárodní letiště nebo nová budova hlavního nádraží, vysoká 100 metrů (jde tím pádem jen tak na okraj o jednu z nejvyšších nádražních budov na světě). Samara totiž představuje významný železniční uzel, kromě vlaku je však možné se zde svézt i jednou linkou metra. A nakonec perlička, kterou ocení převážně český návštěvník: V Samaře od roku 2013 stojí socha Dobrého vojáka Švejka, jehož autor je s městem neodmyslitelně spjat. Pobýval zde totiž během jarních a letních měsíců posledního válečného roku 1918.