Deník o zoufalém putování do Petrohradu – kapitola 3

4. den – 15. 7. 2004 – Petrohrad

Dnešní ráno začalo dobře, v noci hrál někdo na chodbě na kytaru, a jelikož se setmělo asi ve 12,00 v noci, tak jsme byly pěkně ospalé. Uvízly jsme ve výtahu s nějakým klukem, ale vyřešily jsme to. Do školy jsme jely autobusem č. 7, už začínáme koukat na ceny – autobus je nejlevnější. Ruské ženy chodí divně oblékané. Tak se tu bavíme tím, že je pomlouváme za zády a doufáme, že nám nerozumí. Všechny nosí boty na vysokých jehlách a jejich oblíbené barvy jsou růžová, křiklavě zelená, oranžová... Chodí hrozně zmalované – všechny nosí rudou rtěnku, kouří a šmajdají.

V městské je vydýchaný vzduch a divně to tam smrdí, dneska jsem si tam roztrhla džíny. Byly jsme na úvodní hodině ve škole, uvítala nás Marína. Mluvila srozumitelně a pomalu. Pak jsme měli přednášku. Chodíme do třídy s Polkami, Čechy a dívkou z Bosny a Hercegoviny.

Pak jsme zařizovaly registraci, za kterou jsme zaplatily 400 rublů, dostaneme kartičku na slevy. Mezitím, co jsme čekaly na vyřízení, jsme se prošly po městě, bohužel pršelo. Celý den prší nebo alespoň mrholí.

Dneska jsme měly hroznej hlad, tak jsme se místo další toulky vydaly domů pořádně se nažrat. Jely jsme trolejbusem 10, ale nějak u nás nestavěl, tak jsme si alespoň prošly sídliště, na kterém bydlíme – důkladně. Ale zjistily jsme, že hned za kolejí máme Finský záliv. Určitě se tam vydáme. Večer jsme si vyřizovaly magnetickou kartu na vstup do koleje. Musely jsme se nechat vyfotit, ale jsme na těch fotkách nějaký sražený, vypadáme jak parta mentálů. Stálo nás to 5 euro (záloha). Také jsme objevily internet, ale platí se za něj 1,20 přes den a 1,50 večer. Jak jsme se tak procházely po koleji, tak jsme se rozhodly najít „musoroprovod“ – šachtu na odpadky, o které nám všichni tolik vyprávěli. Nevím, jestli jsme ji našly, nějaká díra tam byla, ale nevíme na co.

Ještě jedna zajímavá věc – oni tu asi nehází použitý toaleťák do záchodu, ale do koše. Byly jsme na záchodě na univerzitě a byl takový polostojací a měl tak malá dvířka kabinek, že když jsi stála, tak ti zakrývala jen na místa, která neměla být vidět, ale jinak celý člověk čouhal.

Už jsme se seznámily s lidmi z Českých Budějovic, kteří jsou s námi na kurzu.

POZN.: Počasí: prší, celkem chladno.

Mají tu McDonald’s, ale píše se „Магдоналдс“. Mají tu levné knížky. Výlohy tu jsou velký jak garsonka, ale nic v nich. Viděly jsme z okna ohňostroj. Teplá stále teče, ale déle trvá než se dostane k nám do 16. patra (odpoledne už je to lepší). Cestou domů jsme byly nakupovat. Holky se nemohly z obchodu odtrhnout. Ceny jsou přibližně jako u nás. Pohledy mají v Petrohradě za 6,- (v Domě knihy za 4,-). Ještě nemáme sračku. Na jízdním řádu tu nepíšou, kdy přijede autobus, ale jak často (po kolika minutách) jezdí. Vypadá asi takhle:

5. den – 16.7.2004 – Petrohrad

Už jsme si myslely, že máme všechny problémy za sebou, ale tahle cesta je provázena nekonečnou smůlou. Dneska si nás pozvala Marína a oznámila nám, že nás vůbec nečekali, že jí nikdo nepotvrdil, že přijedeme a že tedy můžeme chodit na hodiny nebo nemusíme, že snad certifikát přesto dostaneme, ale musíme zaplatit 2400,- na kolej. Už nemáme ani tolik peněz, takže nevím, jestli to hůř vyřídila ZČU nebo zdejší univerzita, ale je to blbý. Ještě to vypadá, že platíme jen cenu jako ruští studenti, protože pro cizince stojí měsíc na koleji asi 9000,-. Každý den si myslíme, že to nejhorší už jsme překonaly, ale pořád přicházejí nové a nové nepříjemnosti.

Musíme ty peníze vybrat z bankomatu, protože jsme musely ve škole odevzdat pas kvůli registraci k pobytu, ale bez pasu nám nikdo neproplatí cestovní šeky. Procházely jsme se po Něvském prospektu a našly jsme na zítra představení Louskáčka za 150,-. Možná tam půjdeme.

Navštívily jsme menzu. Jídlo – polévka, salát, hl. jídlo a čaj – 35,-. Docela to bylo dobrý, do houbové polévky tu dávají kysanou smetanu.

Na školním dvoře je park s bustou Masaryka a jsou tam kameny, na kterých jsou destičky se jmény univerzit – vypadá to jak hřbitov.

Dneska jsme dostaly studentskou kartičku na slevy, bohužel na městskou nám žádnou slevu neprodaly, protože měsíční kupóny prodávají jen od 25. do 27. v měsíci a žádné jiné nebyly výhodné. Na všechno se tu stojí fronta (na lístky na vlak, v bance...). Každý příchozí, který přijde na konec fronty se zeptá, jestli jste poslední, i když to jasně vidí. Nebo k vám přijde člověk, řekne, že stojí za vámi a zas jde pryč.

Dneska jsme šly k chrámu, který vypadá jako Vasil Blažený, a zrovna tam šlo procesí. Protože dnes je výročí zavraždění carské rodiny v r. 1917. Všechny ženy nosí do pravoslavného kostela šátek na hlavě a pravoslavní se křižují odprava. Bylo to zvláštní. Všichni si nesli obrázek carské rodiny zobrazené jako svaté a všichni se nahlas modlili a zpívali.

Šly jsme podél kanálu, který vypadal jako v Amsterdamu nebo v Benátkách. Koupily jsme si lístky na balet Louskáček (Щелкунщик).

V bance nám pochopitelně šeky bez pasu neproplatili, takže jsme musely vybírat z bankomatu (3000,- rublů).

POZN.:
Chlapi tu nosí boty s dlouhou špičatou špičkou.
Pije se tu pivo venku za chůze.
Policie se řekne „милиция“.
Fotky, které se nechávají dělat v Rusku, jsou černobílé a na takovém obyčejném papíře.

POČASÍ: Celý den lilo, až odpoledne vyšlo slunce.

Vždy, když je nám smutno, tak se podíváme na fotky na naší magnetické kartičce, a když je vidíme, tak se musíme tlemit.

Byly jsme na procházce u moře. Máme kolej 300 m od Finského zálivu. Zvláštní je, že to moře vůbec není slané. Je kolem něj strašnej bordel a nenašly jsme ani mušle ani jantar. Při západu slunce se tam scházejí různé partičky a pijí pivo nebo tam jezdí lidé v autech a muckají se tam. Potkaly jsme tam i Japonce, kteří jsou všude. Na parkovišti u moře nás někdo málem přejel. Také tam jeden kluk surfoval na chodníku. Nafotily jsme tam sérii fotek a vydaly se k domovu. Tam nás čekal další šok. Když procházíme branou a pípneme tam naší „kriplkartou“, tak se naše fotka objeví na obrazovce v hale. Tak jsme se dostaly do televize.

POZN.: V Rusku je všechno obráceně. Zamyká se obráceně, kohoutky mají obráceně, vyhýbají se vlevo, moře není slaný a v noci je světlo...

Teď u nás byl „hejtu“ (= chodsky „na návštěvě“) nějakej Japonec, ale nerozuměly jsme mu, tak šel pryč.

Musoroprovod ještě nevíme jistě, kde je, ale jelikož to u námi vytypované šachty smrdí, jako místní obyvatelé, tak to asi bude ono. V noci tu je ohňostroj, vidíme ho z okna.

POZN.: Městská tu jezdí asi jen do 11,00 v noci, pracuje se tu od 9,00.

Berou tu Visa karty,Maestro i American express. (Ale nejvíce nám berou hotové peníze:-) )