Slané peklo poznáte Danakilskou proláklinu

Danakilská proláklina se nachází v severní Etiopii, je nejnižším bodem dosahujícím 115 metrů pod hladinou moře. Zároveň se pyšní titulem nejteplejších míst na světě. Vzhledem ke geologické aktivitě Velké příkopové propadliny je v její blízkosti možný častější výskyt zemětřesení a sopečné činnosti.

Povolení na cestu

Povolení na cestu do této oblasti potřebujete. Buď ji získáte přes cestovní kancelář, a nebo na místě, ovšem za velmi tučný bakšiš. Mohou vás hnát i do Afarského hlavního města nedaleko Džibútí pro vyplnění nesmyslného formuláře. Výprava do nehostinné oblasti vyžaduje pečlivou přípravu, zdatného průvodce, dostatek vody i paliva pro auto.

Je to druhé nejnižší místo položené v Africe a teplota tu v létě dosahuje až padesáti stupňů. Leží až skoro sto dvacet metrů pod úrovní moře.

Solný důl

Dolování soli v Danakilu má velkou tradici. Sůl se vyvažovala zlatem a byla velice žádaným artiklem. Levnější variantou návštěvy solných jezer je Gamarri, Afambo a Abe dostupných z města Asiata. Danakil je už jen třicet kilometrů od Eritrejských hranic, proto tu hlídá etiopská armáda strategickou hranici. Velké množství honáků vyměňují svou karavanu za páčidla, sekery a dláta, kterými dobývají pevné solné desky. Unavení po dlouhé cestě je nutí pracovat nonstop, i pro mě je zdejší podnebí nepříznivé. Každá se deska vyžaduje ještě upravení do požadovaného tvaru.

Spalující žár, minimum vody, solné pustiny a bizarní lávové příkrovy. Nic než vyprahlá pustina, solná krusta křupe pod nohama a žhavé slunce neúprosně spaluje vše, co se hýbe. Nekonečné šňůry velbloudích karavan přepravujících solné desky patří ke koloritu Danakilu stejně jako bojovní Afarové.

Berahile

Poslední výspa civilizace je město Berahile. Městečko nabízí pohled na shluk domečku s plechovými střechami, mešitou a ruinami kostela. Není sem zavedena ani elektřina. Na procházku po městě potřebujete, jako běloch, doprovod. I tak za prohlídku města a solné pouště tučně zaplatíte. Do pouště dokonce potřebujete doprovod několika policistů. Déšť v Danakilu prý přichází maximálně dvakrát do roka. Na mapě vypadá Danakilská proláklina jako poslední bílé místo Afriky. Přesto se v takové pustině potká dost lidí. Na cestě se pohybují karavany velbloudů s naloženými solnými deskami a mířícími do města Mekel. Od solného jezera, kde se solná krusta láme a upravuje do desek, čeká karavanu dlouhý pochod a výstup na Etiopskou vysočinu skoro do závratných tří tisíc metrů nad mořem.

Cesta na měsíc

V Danakilu je naopak většina oblasti na úrovni moře a často i pod ní. Cesta trvá karavanám tam a zpět skoro celý měsíc. Většinou se chodí v zimě do konce listopadu do začátku března a teplota v proláklině dosahuje pouhých čtyřiceti stupňů. V období horka se totiž poušť mění v rozžhavené peklo, které ničí vše živé. Někteří podnikavci si vymysleli primitivní motoresty podle karavanní stezky, jakési chatrče, kde kolem ohňů prodávají silný černý čaj s velkou dávkou cukru. Někde mají i přístřešky pro zvířata i s prodejem krmiva. Tak trochu to připomíná benzínky se vším všudy. Vody je tu všude okolo dostatek.

Afaři v poušti

Tady všude v poušti se pohybují Afaři, spoře oděni s ostrými dýkami za opaskem. Ten je symbolem dospělosti, ale i účinnou zbraní. Dávný zvyk říkal, že se mohou oženit až po tom, co zabili prvního nepřítele. Jako důkaz museli přinést jeho odříznuté přirození.

Komu nabídnou vařené mléko je pod ochranou majitele. V rozpáleném popelu tu pečou chlebové koule. Tady v horách je trocha mouky a vody opravdovou pochoutkou. Nebo můžete jíst mléko nebo maso. Mnohdy, když jste osamoceni na poušti s velbloudem je jedinou záchrannou velbloudí krev, pulzující v žilách. Může vám to zachránit život.