Banové ovlivňující modernější Arbory

Národní park Mago leží na východním břehu řeky Omo, v jihozápadní Etiopii, rozkládá se na ploše 2162 kilometrů čtverečních. Žijí zde různé kmeny, z nichž nejzajímavější jsou Mursiové, Banové, Hamaři, Bodyové nebo Arborové. Krajina je travnatá savana, která poskytuje útočiště šestapadesát druhům savců.

Banové versus Arborové

Banové žijí ve svých vesnicích, ale někteří „dezertéři“ utekli do větších měst za lepším životem. Domky na dřevěných kůlech se slaměnou střechou připomínají skanzeny ve starověku, které chodíme navštěvovat. Ploty jsou stavěny s neopracovaných a křivých klacků, zabodaných do země. I nádobí si vyrábějí jen z přírodních věcí, k jiným nemají přístup. Tvrdé slupky nejrůznějších plodů slouží jako misky nebo kalabaše na vodu. V chýších mají z usušených klasů i jakési poličky, na které uklízejí své nádobí. Žijí v jižní Etiopii nedaleko národního parku Mago. Právě takový kmen dokáže ovlivňovat Arbory žijící nedaleko.

Kultura sousedních málo početných Arborů se stává čím dál vzácnější, podobně jako kultura severokeňského kmene El Molo. Arborů je příliš málo na to, aby se ubrínili proudům svých sousedů. A zřejmě se ani příliš nesnaží udržet své tradice. Podle afrického cestovatele Petra Jahody je zvláštní, že zaniká právě kultura kmene Arborů, když jsou jejich zvyky a architektura oproti jiným o tolik vpředu. Uvedl to ve své cestopisné knize.

Zdobení mužů a žen Banů

Ženy nosí kolem ramen šály z mušliček kaurí a nebo náušnicemi z korálků. Muži nosí náhrdelníky i čelenky. Ve směsi korálků převládá modrá a černá, stejně jako u Tsamajů. Tady se skarifikace nenosí. Někdy muži žijí oddělené od svých manželek, někteří zase s nimi. Jejich tradice jim takové normy neurčují. Jídlo je ovšem jasné, jako všude připraví ho ženy, ale jedí každý zvlášť.

Pohřeb a námluvy

Samotný pohřební rituál Banů trvá šest až dvanáct měsíců. Dva dny se tancuje, jí a zpívá na jeho počest. Všichni se veselí, aby se na nebožtíka nikdy nezapomnělo. Při takových slavností pojídají kozí maso, skopové a hovězí. Mrtvé pochovávají stejně jako Konsové z hor, ve skrčené poloze do země. Jen k hrobům nevyřezávají sochy Waka.

Na námluvy vodí otec svou dceru, nejprve ji natřou máslem a červenou hlinkou a potom vyrazí na cestu. Tradice a zvyky mají velmi podobné jako Hamaři a Tsamajové. Lze tedy předpokládat, že patří do jedné kmenové prastaré rodiny. Jediný rozdíl je v nakažení civilizací, Banů je málo a tak je začíná civilizace zcela pohlcovat.

Zcela typické zdobení zanikající kultury

Jejich zdobení je unikátní. Korálkové náhrdelníky hrají především modrými a bílými barvami. Je to moderní prvek, který je právě v tomto ohledu odlišuje od ostatních. Typické jsou i černé ženské zástěry zdobené kovovým lemováním. Nejkrásnější, nejunikátnější a nejsložitější jsou pravidelně pletené účesy, jsou tak složité, že si u toho ženy musejí pomáhat. Jednotlivé prameny splétají do copánků, které se kroutí v pravidelných řadách až za temeno hlavy. Arborové se líčí spíše ojediněle při zvláštních příležitostech, ale oproti ostatním domorodým kmenům je jasně preciznější.

Muži kmene Arborů

Muži nosí přehozy z bavlněné látky, v noci si těmito suknicemi přikrývají celé tělo jako peřinou. Obvyklá je u mužů i skarifikace, především na hrudi.

Vesnický život Arborů

Domky mají slaměné střechy svázané z dlouhých snopů trav do špičky. Jsou velmi dobře stavěny oproti jiným afričanům. Hliněné nádoby, klidně i metr a půl vysoké jsou plné především kukuřice a jiných obilovin a jsou nezbytným doplňkem každé vesnické chýše. A jak dlouho jejich tradice ještě budou žít? Kdo ví, ale pro zapálené cestovatele a dobrodruhy je načase Arbory navštívit.