Maroko a Alžírsko: Společní Berbeři

Berberská žena připravuje čaj (Alžírsko)
Berberská žena připravuje čaj (Alžírsko)

Osobitý berberský mátový čaj i tradiční kuskus a tažin. To vše souhrnně označuje nomády, kteří si nechávají říkat Berbeři. S Berbery v jejich oblecích, dželabiích se špičatými kapucemi má člověk pocit malých ošklivých skřítků z pohádky. Jsou ovšem drsní obchodníci a vyjednavači. Smlouvání o cenách je jejich prastarým rituálem. Nejen u Berberů, ale i v ostatních muslimských zemích. Berbeři jsou ovšem opravdu v hloubi duše dobráci. Z mešity volá a zpívá muezzin. A na tržištích po celém Maroku Berbeři prodávají a smlouvají o cenách, po návštěvě tržiště brzy zjistíte, že tady seženete opravdu všechno. Byli to lidé, kteří kočovali se svými stády od pastviny k pastvině. Svá obydlí si stavěli z kamení a z křovin, hloubili si jeskyně ve skalách nebo si tkali ze srsti ovcí, velbloudů a koz až třicet metrů čtverečních velké stanové plachty. To, že Berbeři nebyli žádným jednotným národem, vysvětluje i fakt, že se zde mluvilo až čtyřmi tisícovkami dialekty. Dnes je stále ještě 1200 z nich používáno asi 10 milióny lidmi, a to především v Maroku.

Berberské město Poušť (Alžírsko)

Kdo jsou zakuklení Berbeři?

Je to souhrnné označení pro africké národy severní Afriky. Jejich předkové obývali souvislý pás území od Kanárský ostrovů přes Maroko až k údolí Nilu v Egyptě. Berbeři dnes žijí především v Maroku a Alžírsku. Mají světle snědou až tmavě žlutou pokožku, zešikmené oči a dlouhé, černé vlasy. Díky životu trávenému na písčité poušti mají jako ochranu před písečnou bouří tmavé a husté řasy. Kupodivu jim ve stáří vlasy nešednou, ale vypadávají díky sluncem vysušené pokožce.

Berbeři z pohledu antropologů

Berbeři jsou antropology či etnology považováni za typický příklad tradiční společnosti.  Tyto společnosti bývají charakteristické tím, že jejich populace je propojena povětšinu příbuzenskými vztahy. Objevují se především v menších lokalitách, bývají méně gramotní, živí se především zemědělstvím a svět si vykládají mýticky. To se týká především marockých vesnic. Všichni si ale klademe stejnou otázku, ustojí berberská tradiční kultura nájezdy civilizace a modernizace našeho světa? Jaký bude mít tento proces dopad? Doposud své rodinné příjmy obohacují povětšinou tak, že za pár dirhamů ukazují svůj tradiční život bohatým západním turistům, když je pozvou domů na obilnou placku či hrnek mátového čaje.

Berberské město Poušť (Alžírsko)

Berberský život

V pouštních oázách stavějí plátěná obydlí, která jsou podobná našim stanům. Jsou to kočovníci a pastevci, chovají kozy i velbloudy. Dospělým se Berber stává už v šestnácti letech, což je poměrně brzy, na rozdíl od evropského způsobu života. A ve čtyřiceti jsou už staršími svého kmene. Jejich životy většinou končí krátce po padesátém létu života. Berberská kultura se postupně vytrácela. Dochovány zůstaly pouze jeskynní obydlí, například v Matmatě a Ksour na jihovýchodě země. Berberský styl je udržován především v tkalcovském umění, při výrobě keramiky, ozdob, při zpracování kůže, dřeva nebo železa. Příležitost k poznání berberské kultury nabízí pouštní festival či muzeum v Douz.

A co Tuaregové?

Dnes je jejich území rozděleno mezi Alžírsko, Libyi, Niger, Mali a Burkinu Faso. Tuaregové místo závodních aut prohánějí své velbloudy a obývají pouštní oázy. Jejich černé stany vlají ve větru u plápolajících ohňů. Od ostatních Berberů se liší vzhledem i barvou kůží a podle oblasti, kde žijí. Na severu mají většinou Tuaregové světlou pleť a evropské rysy, na jihu je barva jejich pleti tmavší, někde jejich vzhled dokonce splývá s místním černošským etnikem.

Booking.com