ALŽÍRSKO

Zasněžené pohoří Atlas, kuskus nebo lahodný berberský čaj. Alžírsko je typickou muslimskou zemí, ve které se smlouvá, ekonomika je postavena na těžbě ropy a zemního plynu, mají tu i metro a domluvíte se kromě místních dialektů i celkem dobře francouzsky. Pokud jde o turistiku a památky všeho druhu, najdete tu zejména odkazy na někdejší antickou minulost. Jedenáctá nejrozlehlejší země světa (v Africe jako takové jasně první) s více než čtyřiceti miliony obyvatel, prakticky žádné vodní plochy, většinu území tvoří poušť Sahara.

Alžírsko vás snadno nadchne svou drsnou krásou. Zmiňovaná Sahara, to totiž nejsou jen elegantní duny zlatavého písku měnící se v kameny a štěrk. K vidění jsou tu dvě nádherná pohoří Hoggar a Tassili, sestávající z vrcholků a skalisek, jež dosahují až 3 000 metrů a na nichž najdete i dávné malby a rytiny, které jsou zapsány i na seznamu UNESCO.

 Tím to ale nekončí. Od východu na západ se tu táhnou dva hřebeny Atlasu, které efektně oddělují oblast Středozemního moře od Sahary.

Je skoro až neuvěřitelné (i když zároveň nanejvýš logické), že asi na 80 % území Alžírska není souvislá vegetace. Vzácnou výjimkou je oblast Kabýlie ve východní části státu, kde se dá najít souvislý lesní porost (do této oblasti se ovšem vstup turistům důrazně nedoporučuje).

Vládli tu Féničané, Římané, krátce také Vandalové a byzantští Řekové. Dnes jsou tu u moci berbeři, drsní kočovníci obývající nehostinné oblasti, zapomínat určitě nesmíme ani na francouzskou koloniální minulost, která skončila definitivně až v roce 1962. Zemi bohužel značně poškodila dlouholetá občanská válka mezi vládou a islamistickými povstalci. Pokud ale pomineme politické problémy, které se pozvolna vracejí do normálu, je na Alžírsku rozhodně co obdivovat. Co například, ptáte se?

Kromě přírody, kterou už jsme zlehka představili, jsou to třeba půvabné a velice zajímavé zvyky. K těm patří třeba nezměrná pohostinnost Alžířanů, specifický folklór promítaný do hudby, tance a slovesnosti nebo svatba od začátku až do konce.

Začněme u hlavního města Alžíru

Alžír, takřka čtyřmilionové hlavní město, se nachází na severu země a jde o historicky významný přístav. Někdejší antické Icosium, na jehož ruinách byl Alžír postaven v desátém století, bylo důležitou obchodní křižovatkou římského středomoří. Vězněn zde byl i proslulý literát Miguel de Cervantes. Někdy se Alžíru přezdívá i jako „africká Paříž“ a možná tohle tvrzení není tak daleko od pravdy…

Dnes je Alžír úchvatným prosperujícím městem, které považujeme za jakési předmostí Evropy. Okolní území tvoří zemědělské zázemí pro město – to tak nikdy netrpí nedostatkem vína, tabáku, obilnin a citrusů, což jsou komodity, které se odsud, stejně jako ropa, zemní plyn a textilie, hojně vyvážejí.

Za zmínku stojí zejména mohutná pevnost Tamentfoust a rozlehlá pláž Sidi Fredj. Francouzi tu zanechali velkoměsto ve stylu severní Francie, takže není divu, že typicky široké bulváry Paříž na první pohled opravdu připomenou. Třeba africký Notre-Dame, který byl vystavěn ve druhé polovině 19. století, se nachází poblíž přístavu. Menší bazilika, jež se nese v duchu byzantského stavitelského umění, vyniká bohatou výzdobou interiéru. Zapomenout nesmíme ani na mešitu Ketchaoua se dvěma minarety, dokončenou v roce 1612, která v sobě vkusně snoubí prvky maurské a byzantské architektury a která bývala i kostelem.

Antická minulost skoro na každém kroku

Největší lákadla Alžírska jsou poměrně daleko od sebe, pohled na ně ale rozhodně bere dech. V malé vesničce Djémila si můžete detailně prohlédnout ruiny někdejšího antického města Cuicul. Bylo to fantastické přizpůsobení římské architektury okolnímu horskému prostředí, co vesničku dovedlo až na seznam UNESCO. Malá vesnička Djémila a její okolí se nachází na seznamu UNESCO, můžete si zde detailně prohlédnout ruiny někdejšího antického města Cuicul. Antiku pak připomíná i město Konstantina (dříve Cirta, název pochází od Féničanů), které bylo centrem říše Numiďanů. Šlo vlastně o město, které bylo vytesané do skály…

Do třetice zmiňme město Annaba, přístavní město nedaleko tuniských hranic, které je proslulé hlavně místní pestrou kuchyní, ale samozřejmě i zde se nachází památky na starověkou epochu. Zříceniny římské královské rezidence Hippo Regius také stojí alespoň za krátkou prohlídku. Annaba je mimochodem skvělým výchozím bodem, ze kterého se dá podniknout nejedna túra.

Pokud se řekne dnešní Alžírsko a antický Řím, rozhodně ještě nejsme u konce. Město Tipaza, které nabízí odkazy nejen na římskou, ale i kartaginskou minulost, bylo obrovským obchodním centrem. Dnes se nachází na seznamu UNESCO, mnoho let zde prožil i francouzský literát Albert Camus.

Co ještě v Alžírsku vidět

Saharu a pohoří Hoggar a Tassili jsme představili už v úvodu tohoto článku. Pořád to ale není všechno, co vás může do Alžírska přivábit.

Lákadlem se často stává například NP Gouraya, v němž se turisté rádi kochají kontrastem moře a dolomitického vápence a v němž se nachází i ohrožené druhy fauny a flóry. Stejně tak můžete ve 13 osadách potkat Berbery.

Ujít by vám nemělo ani pouštní město v súdanském stylu Timimoun. Co vás tu překvapí a uhrane, to je okrová barva zdejších budov a nezaměnitelná atmosféra.

Bezpečnost v Alžírsku a co je třeba mít na cestu

Bezpečnost pro turisty se různí podle konkrétních částí Alžírska. V metropoli a dalších velkých městech je poměrně bezpečno, MZV jen doporučuje nenosit viditelně cenné věci, pobývat venku v denních hodinách a vyhýbat se málo frekventovaným lokalitám. Zároveň počítejte s mimořádně pečlivými kontrolami od bezpečnostních složek.

Žádné očkování není kvůli vstupu do Alžírska povinné, ale obecně se doporučuje očkování pro hepatitidě typu A a B a také proti tyfu, a to zejména tehdy, chystáte-li se do oblastí mimo větší města nebo chcete-li v Alžírsku pobývat delší dobu.

Měnou je v zemi alžírský dinár a 1 CZK odpovídá zhruba 6 DZD.