ALŽÍRSKO

Poušť (Alžírsko)
Poušť (Alžírsko)

Zasněžené pohoří Atlas, kuskus nebo lahodný berberský čaj. Alžírsko je typickou muslimskou zemí, ve které se smlouvá, ekonomika je postavena na těžbě ropy a zemního plynu, mají tu i metro a domluvíte se kromě místních dialektů i celkem dobře francouzsky. Pokud jde o turistiku a památky všeho druhu, najdete tu zejména odkazy na někdejší antickou minulost. Jedenáctá nejrozlehlejší země světa (v Africe jako takové jasně první) s více než čtyřiceti miliony obyvatel, prakticky žádné vodní plochy, většinu území tvoří poušť Sahara.

Vládli tu Féničané, Římané, krátce také Vandalové a byzantští Řekové. Dnes jsou tu u moci berbeři, drsní kočovníci obývající nehostinné oblasti, zapomínat určitě nesmíme ani na francouzskou koloniální minulost, která skončila definitivně až v roce 1962. Zemi bohužel značně poškodila dlouholetá občanská válka mezi vládou a islamistickými povstalci. Pokud ale pomineme politické problémy, které se pozvolna vracejí do normálu, je na Alžírsku rozhodně co obdivovat. Co například, ptáte se?

Začněme u hlavního města Alžíru

Alžír, takřka čtyřmilionové hlavní město, se nachází na severu země a jde o historicky významný přístav. Někdejší antické Icosium, na jehož ruinách byl Alžír postaven v desátém století, bylo důležitou obchodní křižovatkou římského středomoří. Vězněn zde byl i proslulý literát Miguel de Cervantes. Někdy se Alžíru přezdívá i jako „africká Paříž“ a možná tohle tvrzení není tak daleko od pravdy…

Alžír (Alžírsko)

Za zmínku stojí zejména mohutná pevnost Tamentfoust a rozlehlá pláž Sidi Fredj. Francouzi tu zanechali velkoměsto ve stylu severní Francie, takže není divu, že typicky široké bulváry Paříž na první pohled opravdu připomenou. Třeba africký Notre-Dame, který byl vystavěn ve druhé polovině 19. století, se nachází poblíž přístavu. Menší bazilika, jež se nese v duchu byzantského stavitelského umění, vyniká bohatou výzdobou interiéru. Zapomenout nesmíme ani na mešitu Ketchaoua se dvěma minarety, dokončenou v roce 1612.

Antická minulost skoro na každém kroku

Největší lákadla Alžírska jsou poměrně daleko od sebe, pohled na ně ale rozhodně bere dech. Malá vesnička Djémila a její okolí se nachází na seznamu UNESCO, můžete si zde detailně prohlédnout ruiny někdejšího antického města Cuicul. Antiku pak připomíná i město Konstantina (dříve Cirta, název pochází od Féničanů), které bylo centrem říše Numiďanů. Šlo vlastně o město, které bylo vytesané do skály…

Ruiny antických památek (Alžírsko)

Do třetice zmiňme město Annaba, které je proslulé hlavně místní pestrou kuchyní, ale samozřejmě i zde se nachází památky na starověkou epochu. Zříceniny římské královské rezidence Hippo Regius také stojí alespoň za krátkou prohlídku. Pokud se řekne dnešní Alžírsko a antický Řím, rozhodně ještě nejsme u konce. Město Tipaza, které nabízí odkazy nejen na římskou, ale i kartaginskou minulost, bylo obrovským obchodním centrem. Dnes se nachází na seznamu UNESCO, mnoho let zde prožil i francouzský literát Albert Camus.

Procestovat si můžete i Saharu

Nejde o tak nehostinnou poušť, jak by se mohlo na první pohled zdát, je ale jasné, že většina obyvatel Alžírska žije na severu země u pobřeží. Pohoří Hoggar a Tassili nabízí pohled na jedinečné pravěké malby a rytiny, které najdete také na seznamu UNESCO. Stačí si najmout průvodce, ti se zde vyznají naprosto skvěle – a nepotřebují k tomu vlastně ani mapu, v poušti vyrostli a znají ji do detailu.

Hory (Alžírsko)

A ještě pár praktických informací – pro vstup do země je potřeba vízum, povinně se očkovat nemusíte (ačkoliv hepatitida nebo tyfus jsou velká hrozba), počítejte s mimořádně pečlivými kontrolami od bezpečnostních složek. Měnou je tu alžírský dinár, za jednu naši korunu pak při směně dostanete zhruba čtyři tyto dináry.

Booking.com