Země M´Zab: Opevněné vesnice a jedinečná architektura

Oblast opředená záhadami a bezpochyby místo, které láká už svým názvem, je pro cizince údolí M´Zab. V tomto údolí asi 600 km vzdáleném místě od hlavního města Alžíru stojí v poušti pět opevněných vesnic, které se díky své jedinečné architektuře dostaly na seznam dědictví UNESCO. Vesnice byly založeny mezi 11. a 14. stoletím a dodneška vypadají skoro stejně jako tehdy. Vesnice postavili Mozabité (berberský kmen), kteří později přijali islám, a tak jsou nedílnou součástí osídlení i mešity. Jednoduché, funkční a dokonale přizpůsobené životnímu prostředí je dodnes inspirací pro urbanisty.

Sekta Ibadiů

V opevněných vesnicích – ksarech žijí Ibadíové, je to forma islámu, která je poměrně odlišná od sunnitů a šiítů. Nejvíce Ibadíovců žije v Ománu a poměrná část právě zde, v zemi M´Zab. Jsou velmi konzervativní.  Ibádíové odmítají řazení k sektě cháridža ze strany většinových sunnitů. Osídlení údolí M´Zab se datuje do 11. století. Tehdy se berberští příslušníci muslimské sekty Ibaditů, kteří měli svůj, od většinové společnosti odlišný výklad Koránu, rozhodli vystěhovat do pouště a založit zde město a společnost, která by fungovala jen podle jejich obrazu, do něhož by jim nikdo nekecal. Tak vzniklo hluboko v poušti v údolí ouedu M ´zab na mírném pahorku město Ghardaia. Později v těsné blízkosti na dalších pahorcích v tomto širokém údolí uprostřed Sahary vznikla další 4 města: Melika, Bou Noura, El Ateuf a Beni Isguen. Údolí M´zab a jeho obyvatelstvo, tzv. Mozabité, se vždy vyvíjelo svou vlastní cestou a dodnes si v ledasčem zachovalo svoji odlišnost od ostatních oblastí Alžírska.

Ibadijové a jejich zvyky

Vím, že první, co mě překvapilo, bylo jediné oko, vykukující zpod bílého prostěradla. Prvně jsem pomyslela na bílou paní, pak mi došlo, že islám je tu mnohem přísnější. Ženy musí být zahalené celé, na veřejnosti vlastně pořád. Jejich tvář znají jen muži z její rodiny. Jediné, co může být vidět je tuším, že pravé oko. A věřím, že kdyby mohly ženy chodit pom slepu, nesmí vystrčit ani to jedno oko. Napadá mě, že chodit celý život a dívat se jen jedním oknem musí způsobovat strabismus. Brány měst se na noc zavírají, po večerním zapadnutí zámku se už ven ani dovnitř nikdo nedostane. A na náměstí se konají trhy, kde můžete koupit opravdu všechno, co vás napadne.

Ghardaia

Příjezd do samotného údolí bere dech, pohled na pět opevněných a barevných kopců je k nezaplacení. Čeká nás krátký klikatý sjezd dolů do údolí, panorama měst je okouzlující. Dnes je ovšem vše zastavěno a to, že se původně jedná o pět měst, naznačují jen pahorky, na nichž stojí typické čtyřhranné minarety. Domky ve všech městech jsou rozlišeny dle barev bílé, růžové nebo červené domy, podle materiálu, ze kterého jsou postaveny. Z písku, hlíny nebo sádry. Ve strmých ulicích narůstají četné terasy a podloubí. Unikátní uspořádání obce Ghardaia je dáno skalnatým terénem. Kromě mešity na vrcholu kopce a bydlení v ulicích labyrintu, které se klikatí jako spirála od vrchu směrem dolů, je ti právě i centrum, kde probíhají trhy. Podle průvodce Lonely Planet víme, že Ghardaia je o něco dražší město než ostatní v Alžírsku. Zase na druhou stranu můžete měnit peníze v lepším kurzu přímo na ulici.

Beni Isquen

Dominantou tohoto starobylého sídla je minaret a strážní věž. Dodnes je celý obehnán hradbami. Pohled na střechy domů ze strážní věže vypadá jako stavebnice lego. Barevné kostičky naskládané jedna vedle druhé, podle různých barev. Domy jsou orientovány zejména tak, že připouští sluneční světlo na dvory, protože místní věří, že obyvatelé domu, kde vychází slunce, nikdy nemusí k lékaři. A i komíny musí být postaveny tak, aby nestínily sousedům.