Cesta na východ Alžírska a zpátky

Antický vítězný oblouk (Alžírsko)
Antický vítězný oblouk (Alžírsko)

Vyrážíme se dvěma bratry na cestu po východním pobřeží i do vnitrozemí, které je ovšem obyvatelné jen z části, a to z té severní. Začínáme v hlavním městě Alžíru, letos se sem vracíme už po druhé. Jenže v lednu to šlo, teď v květnu už se to vedro nedá pomalu vydržet. Čeká nás cesta dlouhá šest set třicet kilometrů, podle internetu by měla v kuse trvat jízda sedm a půl hodiny. My ovšem plánujeme se zastávkami a hodina nám na jedno město jistě stačit nebude. Cílem naší cesty je Constantine, kde konečně uvidím tu monumentální stavbu, slavný most. Po cestě plánujeme zastávku ve městě Djemila, Batna a Timgad. Vyrážíme časně ráno, před polednem už tu bývá vzduch téměř nedýchatelný. Alžířanům to nepřipadá nijak teplé, ale co my? Evropané jezdící na alpské ledovce? Kluci se potí téměř od úsvitu. Já začínám pociťovat mokro v podpaží až kolem desáté dopoledne. Přes den je asi jen kolem pětadvaceti stupňů, ale vlhkost vzduchu je skoro osmdesát procent. V deset večer se prudce ochlazuje na osmnáct. V Čechách máme pořádné dusno, když se teplota vzduchu pohybuje kolem 60%, dovedete si představit, co prožíváme tady v Alžírsku?

Bezpečně nebezpečné Alžírsko

Co se týče bezpečnosti, Alžírsko si prošlo velmi temným obdobím brutálního terorizmu. Ztráceli se turisté a často jim bylo ubližováno. Někdy šlo i o život. Situace se ale pomalu uklidňuje. Za celý náš čtyřtýdenní pobyt jsme nezaregistrovali nic nebezpečného, nikdo k nám nebyl nevlídný ani nepřátelský. Pohostinnost a ochota místních je opravdu vysoká, oproti Čechám až neuvěřitelná. I tak patří Alžírsko stále na seznam nebezpečných destinací, nikdo vám nedoporučí, do země zaváté písečnými dunami, cestovat. I tak pokud se vydáte na nějakou poznávací cestu městem, dostanete místní doprovod, který vás doprovází k samotnému průvodci.

Cesta do Djemily

Autem je to přesně 318 kilometrů, to je tak na tři hodiny. Pokud počítáte, že se po cestě nic nestane. Ale ono se pochopitelně stane, aspoň to kolo nám vypoví cestu. Kluci mají naštěstí výměnu kola natrénovanou, netrvá jim to déle než třicet minut. Jenže pak dostanou samozřejmě hlad. První zastávka je tedy o dost dřív, než jsme původně plánovali. Na jídlo stavíme asi v půli cesty v Bordj Bou Arréridj. Vjíždíme do města po hlavní silnici N5. Hned na začátku je benzinová pumpa a můžeme v klidu dotankovat, máme sice skoro půl nádrže, ale jistota je jistota. Rozhodně se to tu pumpami nehemží. Kousek dál stojí fabrika Citroënu, ale nevím, co se tu vyrábí. Na hlavním bulváru stojí poměrně honosný hotel, tam jistě bude restaurace, abychom se najedli. Dali jsme si jehněčí a na závěr pravou alžírskou kávu. Potom jsme už vyrazili na další cestu.

Djemila

Do Djemily dorážíme pozdě odpoledne, venku je jen sedmnáct stupňů. Na noc je předpověď jen šest stupňů. Musíme najít nocleh, venku by nám byla zima.  Djemila je vesnice v horách, kde se nacházejí rozsáhlé pozůstatky starých římských a berberských staveb. Jedná se o jednu z nejlépe zachovalých archeologických lokalit v severní Africe. Najdeme tam římské divadlo, dvě fóra, brány, zbytky chrámů, bazilik i obytných domů. První kroky vedou do severní části městečka, do místního muzea archeologie. Archeologické vykopávky a vzpomínky jsou rozesety po celém městě. Poslední zastávka ve městě je La Forum – Cuicil, připomíná mi chrám bojového umění, myslím, že v takových pozůstatcích trénoval Jean-Claude van Damme v Thajsku, ve filmu Kickboxer. Cuicul je největší římské město v severní Africe hned po Kartágu. Jeho ruiny zahrnují desítky hektarů. 

Berber (Alžírsko)

Batna

Když dorazíme do Batny, je jedenáct dopoledne, vyjížděli jsme brzy ráno, cesta byla bez problémů, a proto trvala něco přes dvě hodiny. To je slušně, máme za sebou dalších 139 kilometrů. V Praze je deset dopoledne, manžel s dětmi asi právě vstává. Tady je třiadvacet stupňů, manžel ale vstává do chladnějšího dopoledne. Překvapí mě, že v takovém, na první pohled, zapadákově je letiště a samozřejmě nesmí chybět ani půjčovna aut. Ulice Avenue Shadid Boukhlouf skrývá pradávnou univerzitu, kterou bych tady tedy rozhodně nečekala, už z dálky vypadá honosně. Odvážím se svými nevzdělanými nohami vstoupit na půdu inteligence. Zjišťuji, že dnes je univerzita rozdělena do sedmi fakult a jednoho univerzitního ústavu průmyslové hygieny a bezpečnosti, který zahrnuje 38 oddělení umístěných na různých místech. Moc tomu nerozumím, ale tohle jsem se z místní informační brožurky dozvěděla. Univerzita jednoznačně okupuje celé město, fakulty jsou rozesety po městě, ubytovny pro studenty a auly pro slavnostní příležitosti, byly umístěny až do vzdálenosti deset kilometrů od Batny. Poměrně úctyhodný údaj je, že na univerzitě je 1494 stálých učitelů. Ti, když se sejdou najednou, to musí být hrůza.

Timgad

Timgad se nachází asi 35 kilometrů severně od města Batna. Na archeologickém nalezišti můžeme obdivovat zbytky římského města, které kolem roku 100 n. l., které založil císař Trajánus. Město původně založil ex nihilo, jako vojenskou kolonii. V 7. století bylo město opuštěno Berbery a zaváto pískem, kde zůstalo pohřbeno až do svého znovuobjevení, právě díky písku bylo perfektně zakonzervováno. Obzvlášť zachovalý zůstal Trajánův oblouk. Svou kolosálností a monumentálností zaujme i amphitheátr ve středu města. Předčítám nahlas z místního průvodce. A opravdu, všude, kam se hneme, narazíme a mocnou architekturu, pozůstatky římského města vzhlížejí legendárně až neuvěřitelně. Demonstrují tak sílu a prosperitu tehdejšího Říma. Jak tohle mohli před dvěma tisíci lety dokázat? Kam se hrabe moderní architektura našeho století? Za dva tisíce let tu z tančícího domu nezbude ani smítko prachu. Město bylo objeveno v roce 1881. Pozoruhodný rys Timgadu je, že všechny domy jsou stavěny ve stejné velikosti. Za dob římských bylo postaveno jako vojenské město, sloužící pouze římským vojákům. Odměnou za trvale krutý vojenský život byla možnost vést elegantní život právě v Timgadu. Muži museli splnit pětadvaceti letou vojenskou službu, aby jim byla přidělena půda a dům v tomto krásném městě. Jako by tu ztělesnění římské kolosálnosti zůstalo zakonzervováno až do dnes.

Constantine

Constantine je třetí největší město Alžírska. "Město mostů" se díky své specifické geografické poloze s hlubokými roklinami ve skalách pyšní hned několika významnými mosty. Město se nachází na náhorní rovině v nadmořské výšce 640 m. Město je předěleno hlubokou strží, která dává zdejší krajině dramatický ráz. Město je velmi malebné především mnoha mosty překračujícími tuto strž. Sidi-M'Cid - postaven roku 1912, je 168 metrů dlouhý. Sidi Rached - postaven roku 1912 a je to viadukt s 27 oblouky, El-Kantara - moderní, 130 metrů dlouhý most, který byl postaven na místě mnohem staršího. Ďáblův most, Most pádů a Perregaux.

Komentáře
Booking.com
Aktuální počasí v destinaci
Mapa oblasti
Sponzoři článku

Chcete mít na tomto místě svůj inzerát? Staňte se sponzorem našeho článku! U tohoto článku si můžete na 1 rok zakoupit umístění vašeho vlastního odkazu. Vložit inzerát.

Nejnovější článek
Kam dále?
Reklama