Svatba Senegalců nebo jen v Senegalu?

Už jsem se na internetu dočetla, že i my češi se můžeme ženit a vdávat v cizích zemích. Dokonce se moje kamarádka vdávala v Tanzánii na pláži. Nemám ani tušení kolik taková cizokrajná svatba stojí, vím jen kolik stojí letenky a to není zrovna málo. I Senegal už se může stát místem pro romantický obřad. Když jsme vyrazili s bratry do Dakaru, hlavního města Senegalu, měla jsem jasno, že mým cílem je především navštívit místní svatební obřad. Pořadilo se nám to sice až ke konci našeho pobytu, kdy už jsem přestávala věřit, ale podařilo se.

Ubytovali jsme se v srdci Dakaru, na konci Avenue Albert Sarraut hned vedle náměstí Nezávislosti.

Hostina o ramadánu

Nejdříve jsem nechápal proč všichni nevěřícně kroutí hlavami a pohrdají svatebčany. Napadlo mě, že jim vadí blonďatý pár Němců, kteří sem přijeli se svými známými na svatební obřad. Až večer jsem pochopila, proč jsou pobouřeni. Vždyť je ramadán, všichni trpí žízní a hlady než se setmí a dívat se na svatební stoly prohnuté pod haldami jídla jim musí připadat nesnesitelné. A nebo možná naopak neslučitelné s jejich tradicemi. Tohle ovšem platí jen v těch plně věřících oblastech. V Dakaru, hlavním městě Senegalu už není ramadán tak striktně dodržovanou tradicí. Ženy trvdí, že mentruují, aby půst držet nemusely a někteří muži vysvětlují, že doba jde kupředu a s ní i „moderní“ islám.

Postit či nepostit?

O rok dřív jsem se od jiného známého dozvěděla, že v období půstu - od úsvitu do soumraku - se věřící nesmí koupat. Prý proto, že se postí celé jeho tělo, a tak si půst nesmí ulehčovat koupelí. Každá denní sexuální aktivita ruší muslimův ramadánový půst. Nenašla jsem nikde jasnou odpověď, zda je ramadán přísně či už nepřísně dodržován. Shrnula bych to asi tak, že jak kdo.

Ze svatby do chudinské čtvrti

Německou svatbu jsme viděli z povzdálí, ale to mi nestačilo. Potřebovala jsem vidět tu pravou senegalskou. Napadlo mě vydat se do chudinské čtvrti. Raději jsme počkali do druhého dne, to totiž končil ramadán. Druhý den odpoledne jsme vystupovali z benzinem páchnoucího autobusku do písku v ulicích chudinské čtvrti. Závějemi prachu jsme se brodili k nízkému domku. Před domem na ulici seděla stará žena, napadlo mě, že na by nám mohla poradit. Pozvala nás dovnitř a my pozvání přijali. Špinavý dvoreček rozhrabávalo pár opelichaných slepic a na rohoži u stěny posedávali dva ne zrovna přátelsky vypadající muži. Jedny z dveří, otevřené a zakryté polyesterovým závěsem, vedly do tmavého pokojíku, kam se sotva vešla úzká postel. Zůstali jsme sedět na dvoře.

Žádost o ruku

Domem se pohybovalo několik mužů v nejrůznějších letech. Jeden z nich se ke mně nahnul a ptal se, zda jsem zadaná. Afričané trpí utkvělou představou, že bílý evropan rovná se bohatý člověk, kdyby jen věděli. Usmál jsem se a než jsem stačila odpověd, nabídl mi sňatek. Už mě to nezaskočilo, vím, že pro afričany jsem svou bílou pletí trvalým bydlištěm v Praze okouzlující. Bohužel jsem musela Oumara, jak se představil, odmítnou s tím, že jsem už skoro patnáct let šťastně vdaná.

Domorodá svatba

Konečně se mi podařilo najít tu pravou senegalskou svatbu, teda jestli to opravdov byla, ale senegalci to byli určitě. V Senegalu neodmyslitelně patří bubny a tanec ke každé významnější události, ať je to svatba, křtiny nebo státní svátek. Umělci na těchto slavnostech prezentují jak tradiční taneční formy, tak i své nové choreografie.

Vyrážíme k domovu

Nakoupili jsme si na zpáteční cestu v obchodě se zeleninou, protože už nám zbývaly jen velmi malé peníze. Senegalská mandarinka, senegalský pomeranč, senegalská papája nebo senegalský sib-sob jsou přece jen lepší než česká mandarinka nebo pomeranč.