Štěpa ze světa 57 – Goroka (Papua New Guinea)

Nedari se mi zas vyrazit brzy z postele a tak chytam jeste Uda v jidelne jak se pripravuje na potapeni. Prichazi jeste jedna "bila" pani a ze me tu uz videla. Rikala, ze jede do Goroka, skoda ze jedu pry do Lae. Takze jsem zmenil plany a zda by me do Goroka nevzali, Terryho za nimz jedu hold nezastihnu v Lae, ale na misii v Ukarumpu a usetrim 30kina za dopravu.

Pani mi oznamuje, ze pokud dorazi pro mne do Guest Housu do hodiny tak me berou jinak ne. No, hodina fuc, casu v riti taky hafo a tak musim co nejdriv vyrazit na market chytit minibus do Goroka. Loucim se s Janet, ale Johna jsem nesehnal, je nedela a tak je mozna v kostele. Na zastavce se dozvidam, ze bus jede sem tam a az prijede tak prijede. Sedim tu asi jiz ctvrtou hodinu a nic. Seznamil jsem se vsak s mistni rodinkou jedouci do Goroka a tak mam dobreho pruvodce. Pak tu chodil kluk jako hora, zvykal to sfinstvo s vapnem a vypadal dost nebezpecne, obzvlast kdyz pak na me ukazal kdyz jsem jej fotil (viz foto) no uz jsem se loucil s fotakem, jelikoz se ke mne ta gorila blizila a vubec se nesmala.

Vse dobre dopadlo, rodinka vedle me zapracovala a nakonec jsem se s tim borcem pokamaradil. Jmenuje se Richard a v ramci rozhovoru jsem si stezoval jak jsou drahe lety v PNG. Odesel a za 5 minut se vratil s vizitkou, jeho matky. Stalo na ni Josepha VAO Sales Supervisor v nejvetsi mistni letecke spolecnosti, pry mi mama pomuze. Ouuu, lepsi nez nic a tak to zkusim, jelikoz ma kancelar v Goroku. Huraaa po peti hodinach prijizdi minibus, Richard se vrha jako prvni dovnitr a na prvni sedacce mi drzi misto. Sotva se tam nacpu s batohem, tak mi Richard oznamuje, ze vedle me bude sedet jeho mamaa nato vyskocil a uz se tam soukala velka korpulentni zenska tot to Richardovo matka. Uff, diky batohum jsem pomalu zarustal do Richardovo matky. Byl jsem jak moucha topici se ve slehacce:o)

Konecne vyrazime a mame co delat jelikoz mi bylo oznameno, ze se spatnym ridicem je to na pet hodina a s dobrym na ctyri a pul. Stejne dorazime do Goroka az za tmy a to me vubec netesilo, jelikoz jsem se zacal bat o svoji bezpecnost. Silnice byla nadherna, ridic uhanel v dodavce 130km/hod az jsem mel strach, byli jsme totiz uplne narvany a batohy byly na kline, mezi sedadly a nekteri nevideli ani pred sebe jak bylo narvano. Pripadal jsem si jak v mem starem ziguliku, kdyz jsem nekroutil volantem sem tam tak jsem neudrzel primej smer, jelikoz vule v rizeni byla poradne velka. Ted jsme byli na tom podobne, az na to ze se ten blazen ritil 120citkou v hodine na most kam se vejde jen jedno auto a po kazde strane ma 30 nanejvys 50 cm. ritime se na betonovej pilir a ja uz to pomalu balim, kdyz tesne pred mostem strhne ridic volant a dostane se tam kam mam, upozornuji ze nektere mosty jsou treba jen z ocelovejch plechu a zadnej asfalt, takze to v te rychlosti je peknej rachot. Mostu po ceste mijime vic nez deset a tak neni divu, ze mi je tak trochu spatne.

Tam kde nebyl asfalt a jen hlina ci kameny to ridic valil sedesatkou, takze se nedalo ani bavit, jelikoz vsem drkotaly zuby v puse. Stavime na malou zastavku, pokousim se vylezt z minibusu, ale mam tak ztuhle nohy, ze vypadam jako zabak. Konecne jsem to trochu rozhybal a vrham se na prvni trs bananu, je tu levnej a tak si dopravam jeste jeden, naledne kupuji nejaky sliz obaleny v kokosu a uvnitr je nejaka rostlina vypadajici jako stonek od kukurice. Vubec mi to nechutnalo a tak to venuji jednomu ukecanemu klukovi co me v Medangu zabavoval spostou otazek. Nu co naplat musim uz nastoupit a zas pokracovat v rychlojizde. Mijime male vesnice a je tu videt velky rozdil mezi zivotem na pobrezi a ve vnitrozemi. Projizdime ted velkou plani uprostred hor, pestuje se tu cukrova trtina, ktere tu je kvanta. Projizdime kolem silnicaru, kteri jsou ozbrojeni automatickou utocnou puskou americke produkce i silnicari se tu boji pracovat bez ostrahy. O dvacet minut pozdeji stoupame jiz vysoko do hor a nedaleko silnici vidim obrovske velke bile papousky. V pralese jsem je nezahlid a tady se ti holomci vystavujou. Zacina mi byt poradne zle a tak zhluboka dycham, od Manta pointu mam nejak rozhozene rovnovazne ustroji a tak mi ta zbesila jizda trochu dostala.

Za sera prijizdime do Goroka, ridic byl tak hodnej, ze me dovezl az NSI-National Sport Institute kde se da ubytovat za 40kina. Spravce tam zrovna nebyl, ale mistni trener me ujistil, ze volny pokoje jsou. Snazil se pak na me jeste s jednim studentem vyzvedet co jsem zas a co pohledavam v PNG. Bylo mi vsak porad tak zle, ze jsem vubec nereagoval a rekl jen ze jsem unaven. Kupodivu to respektovali a nechali me lezet na lavicce. Spravce se konecne vraci z nemocnice a dostavam vysnene klice od pokoje. Ani se nemyju a hned jdu zalehnout. Dnes byl narocnej den.

_______________________________________________________________

Tento příspěvek je součástí cestopisu, který dokumentuje mojí tříletou cestu kolem světa. Na úvodní článek cestopisného seriálu se dostanete kliknutím na "Stěpa ze světa aneb CESTA KOLEM SVĚTA".