Bezpečnost na cestách

Jedním z nejčastějších dotazů bývá bezpečnost. Osobně považuji za daleko bezpečnější takovou jihovýchodní Asii, než většinu evropských velkoměst. Stát se sice člověku může cokoliv, ale statisticky s největší pravděpodobností to bude spíš doma. Všude platí základní a velmi jednoduché pravidlo, a tím je používat prostě zdravý selský rozum. Existuje navíc spousta tipů, jak na sebe nepřivolávat nežádoucí pozornost.

Je samozřejmě nutné informovat se před cestou na aktuální situaci a zjistit si co nejvíce informací o dané zemi, o její kultuře a zvyklostech. Pokud ale budete dodržovat základní bezpečnostní opatření a rozumnou míru obezřetnosti, většinou opravdu není čeho se bát.

Vážnější rizika

Některé země jsou nebezpečné trochu víc, jiné téměř vůbec. V dnešním světě samozřejmě jsou země, kterým je lépe se vyhnout, ale ty jsou celkem notoricky známé (na země, kde probíhá válečný konflikt či občanská válka se samozřejmě tady popsané věci nedají vztahovat). Pak jsou země vcelku bezpečné, kde jsou rizikové jen některé konkrétní oblasti - do těch vás však většinou stejně vůbec nepustí. Obecně vzato vlády si většinou poměrně dobře hlídají bezpečnost turistů, jejich úbytek v důsledku negativních zpráv o zemi bývá totiž citelnou ranou pro státní rozpočet.

Je těžké nějak obecně generalizovat, ale asi za nejvíce bezpečnou lze považovat celkově většinu Asie a Severní Afriku, většinu zemí Blízkého východu, trochu opatrnější je třeba být ve Střední a Jižní Americe, o něco víc pak ve zbytku Afriky.

Co se týče dnes tak často skloňované hrozby terorismu, je těžké (nebo spíš nemožné) označit nějakou konkrétní rizikovou oblast nebo zemi. Bohužel proklamovaná tzv. "válka proti terorismu" jeho riziko prozatím spíš zvyšuje než naopak. Tady se dá říct, stejně jako u živelných katastrof jen jedno: pravděpodobnost smůly, že se ocitnete ve špatný čas na špatném místě, je snad poměrně malá vzhledem k rizikům každodenního běžného života.

Jsou země, kde se vyskytuje přepadávání autobusů bandity (některé země Střední a Jižní Ameriky a Afriky). Tyto případy se čas od času objeví, ale na druhou stranu tudy projedou stovky cizinců, kterým se nestane nic. Jisté riziko existuje, ale statisticky vzato zas až tak vysoké není. (Pořád máte vyšší pravděpodobnost, že stanete obětí dopravní nehody na cestě do práce, než že vás přepadnou banditi někde v Jižní Americe). Riziko lze většinou i poměrně dobře minimalizovat – vyhnout se cestování v noci nebo večer, případně i některým konkrétním trasám. Pokud už k něčemu dojde, tak jde většinou spíš o majetek než o život. O život jde snad jen u zemí, kde reálně hrozí riziko únosu, nebo kde jsou útoky formou drastické pomsty vládě.

Statisticky vůbec nejnebezpečnějším faktorem ohrožujícím život jak doma, tak i v cizině, jsou dopravní nehody. Hodně lidí mají na svědomí také hory. V obou případech nemusíte ani jezdit nikam daleko (vždyť kolik Čechů zůstalo v posledních letech v Tatrách nebo Alpách). Pokud jedete do jakýchkoliv hor a nejste zkušenými horolezci, zvažte velmi dobře své síly a schopnosti. Sežeňte si vždy dostatek informací (a dobrou pojistku). Dalším rizikem je podcenění nebezpečí při koupání. U některých pobřeží se vyskytují silné podmořské víry, což se může stát i velmi dobrému plavci osudným.

Osobní bezpečnost

Za jednu z nejdůležitějších zásad, zvláště pak pro ženy, považuji vhodné oblečení. Nenápadné, volné, dlouhé (a pokud mohu radit také přiměřeně neatraktivní). I tam kde je opravdu pořádné vedro, to není problém, jde jen o volbu vhodného materiálu. Nicméně do mimoevropských zemí nedoporučuji oblečení vypadající vojensky (maskáče raději nechte doma). Dobrou strategií je také pořídit si při příjezdu oděv místní.

Vždycky mne udivují západní turistky pohybují se např. v muslimské zemi v obepnutém tílku a šortkách. Tyto dívky jsou pak totiž považovány za "lehké", což je možná ještě mírný výraz. Vyslouží si pak často poněkud nežádoucí pozornost a různé “nabídky“ místních mužů, kterým tak potvrzují jejich často zkreslený dojem o mravech západních žen nabytý z holywoodských filmů a různých telenovel.

Navíc je to také projevem arogance a neúcty k místní kultuře. Ať už se sice oblečete jakkoliv vhodně, i tak budete pořád "gringo", ale dojem, kterým působíte na své okolí je velmi důležitý a utváří zase jeho přístup k vám. Se stylem "takhle se oblékám doma, tak proč bych měl něco měnit" sice cestování zcela vyloučeno není, ale příliš sympatií si tím rozhodně nezískáte.

Nenoste žádné šperky (řetízky i drahé hodinky nechte raději doma). Výjimkou je u žen snubní prsten (nejlépe levná imitace) pro demonstraci manželství – vždy tvrďte, že jste vdané – většinou to spolehlivě odradí případné nežádoucí "nápadníky". Dalším tipem pro ženy je nosit s sebou malou a pokud možno velmi pronikavou píšťalku. V kapse můžete nosit kasr, alespoň pro svůj pocit jistoty a bezpečí (pozor - v některých zemích je to ale nelegální zbraň).

Asi nejzákladnějším pravidlem osobní bezpečnosti, je mít neustálý průběžný přehled o tom co se děje kolem vás. Prostě být "furt ve střehu". Zejména pokud se musíte pohybovat v noci, vždy dávejte velmi dobrý pozor kam jdete, s kým a co se děje kolem. To ovšem přiměřeně platí i ve dne. Obecně se ale dá říct, že jak v Asii, tak třeba i v Mexiku působí průměrně vysoký Evropan jako čahoun, což vzbuzuje i příslušný respekt.

S trvalou obezřetností je to ovšem trochu problém, zákonitě ji totiž v průběhu cesty budete ztrácet. Takže si ji čas od času raději připomeňte. Je to ale celkem normální – v uličce, které jste se první den obloukem vyhnuli, si až tudy po čase půjdete znovu, zcela v klidu dáte něco k jídlu.

Při nocování ve stanu je moudřejší držet se zásady "čím méně lidí vidí kde budeme spát, tím lépe" (nemyslím tímto případného majitele pozemku – zeptat se někoho na souhlas je naopak vhodné). Nejlepší je nenápadný stan, třeba v barvě khaki. Ve stanu je člověk dosti zranitelný, takže nejlepší je vybrat si místo předem, ale přesunout se na něj a postavit stan až těsně před setměním.

S místními, zvlášť v případě oficiálních autorit se v případě problémů snažte jednat přátelsky a vstřícně – většinou to přináší lepší výsledky než hádání či poučování. Rozčilováním asi nejspíš věci dopředu rychleji nepohnete, rozhodně se hned neuchylujte k nadávkám nebo snad výhrůžkám. Snažte se zachovat klid, jak v muslimských tak i v buddhistických zemích je projev negativních emocích považován za velmi neslušný. I pokud potřebujete trvat neústupně na svém, lze to většinou řešit s aseritivní noblesou.

V případě nějakého sporu s místními, např. ohledně cen, však naopak může pomoci prostý klidný návrh zavolat policii, nejlépe turistickou. Policie není totiž vždy nutné se obávat, pro mnoho zemí je turistický ruch velmi důležitý a turistická (nebo i normální) policie může být někdy poměrně nápomocna. To stejné platí i pokud potřebujete třeba jen poradit, zeptejte se prostě nejbližšího policisty. To, jestli je lépe policisty vyhledat nebo naopak se jim zdaleka vyhnout, se různí podle konkrétní země.

Potkáváme sice většinou příjemné lidi, ale rozumná míra obezřetnosti vůči výhodným nabídkám či náhlému "přátelství" je na místě. Pokud budete mít z nějaké situace "blbý pocit", raději vycouvejte, instinkt se totiž někdy opravdu nemýlí. Lepší být příliš paranoidní, než se dostat do problémů. Jinak platí staré známé "in Rome do what Romans do". Takže orientujte se hodně podle toho jak se chovají a co dělají místní, ti vám většinou také v mnoha věcech nejlépe poradí. Na druhou stranu je pravdou, že místní nemusí dokázat vždy dobře posoudit rizika pro cizince, takže dalším důležitým zdrojem informací mohou být ostatní cestovatelé.

Zloději a lupiči

Asi nejčastějším nebezpečím, které se vyskytuje ve větší či menší míře úplně všude ve světě je okradení. Jinak většinou tak maximálně hrozí, že vás "natáhnou" o nějaký ten dolar (ale tím jsme pověstní i v Čechách, že ano).

V místech výskytu kapsářů (např. metro, tržiště) se dívejte pořádně kolem sebe a také přímo na "ně". Pokud se budete chvíli soustředit, snadno je brzy rozpoznáte – oni pak poznají, že o nich víte a nejspíš si raději vyberou někoho jiného. Tady záleží na odhadu, ale většina těchto zlodějíčků nestojí o konflikt (obzvláště pokud někdo z vás měří něco ke dvěma metrům) a pokud jsou přistiženi, tak lup někdy dokonce vrátí (fakt se stalo, dokonce s omluvou). Toto však platí jen někde a s určitými výjimkami (viz velkoměsta níže).

Snad nejdůležitější je dbát o ochranu svých dokladů a financí – pas, letenka, peníze, kreditky. To nejdůležitější schovat nejlépe na tělo (tělová ledvinka a kapsička "tatoonka" na krk), včetně železné finanční rezervy. Dobré je, že zloději zřejmě podle všeho doposud nemají tušení o existenci vynálezu tělové ledvinky. Od všech dokladů si pořiďte kopie (identifikační stránky pasu, stránky s vízem, letenky) a mějte je k dispozici na několika dalších místech (s sebou, doma, ve schránce na internetu).

Peníze je dobré vždy rozdělit na více míst. Pokud je důvod obávat se přepadení, tak pravidlo je asi takové – mít vždy zloději co "nabídnout" – peněženku s přiměřenou sumou, můžete mít pak celkem slušnou šanci, že to ostatní vám zůstane. Do těch rizikovějších míst si třeba můžete železnou rezervu zašít někam do oblečení. Dobré jsou různé tajné kapsy, nebo alespoň kapsy zapínací (jištění sichrhajskou nemusí být na škodu). Rozhodně nenoste nic důležitého v normální ledvince (tu raději nenoste vůbec, na rozdíl od tělové ledvinky, kterou naopak zcela jistě pořiďte) nebo v batohu. Při platbách větších částek nebo výměně peněz dejte pozor, ať nikdo nevidí co, odkud a kolik vytahujete ze svých tajných skrýší.

Kreditní karty noste dobře schované, nezapomeňte mít s sebou informace, jak je eventuelně zablokovat. U karet platí ve zvýšené míře všeobecná bezpečnostní pravidla pro jejich používání, triky na zneužití se vyskytují všude na světě. Používejte pokud možno bankomat u banky, nejlépe uvnitř budovy banky. Vyhnete se tak nastrčeným bankomatům, které "sežerou" kartu po té co zadáte PIN, stejně jako nežádoucí pozornosti eventuelních čekajících lupičů.

Při placení kartou dávejte pozor co obchodník s kartou provádí, jakou částku podepíšete, kolik dokladů vyjede apod. To poslední je zneužitelné při použití „žehličky“, kdy na navíc vyrobené doklady později doplní váš podpis podle toho pravého. Jedním z dalších triků, o kterých jsme slyšeli je např. "půjčování" karet pokud k nim někdo získá na čas přístup (např. během uschování v trezoru v hotelu). Karta vám sice zůstane, ale doma se pak budete divit co vám banka všechno naúčtuje. V těchto případech se zloději většinou kartu pokusí použít až za delší čas a nemusí jít ani o příliš velkou částku (to proto aby nevzbudili pozornost) – pokud už by se vám to stalo určitě to zkuste reklamovat v bance.

Co se týče ubytování, přes noc se nezapomínejte zamknout. Před vratké dveře můžete třeba nastražit těžký batoh, případně přidat na něj nebo pod okno ještě nějaké hlučné "harampádí". Také nenechávejte při odchodu v pokoji, byť zamčeném, doklady nebo peníze. Do mnoha zemí je dobré vzít si vlastní visací zámek, na malé zámky se dá dobře pozamykat celý batoh. Dalším řešením je batoh zamknout k něčemu neodnesitelnému do tzv. sítě (lze ji koupit v specializovaných obchodech).

Důmyslné vzájemné provázání batohů spolu s vhodně umístěnými "cingrlátky" je také obranou proti krádeži batohu ve vlaku. Noční krádeže věcí během noci ve vlaku jsou snad vůbec nejčastější formou okradení v cizině, zejména v Evropě. Ale dva neforemně spojené těžké batohy se už rozhodně nedají jen tak snadno nepozorovaně odnést. Zvláště při cestování autobusem se vyskytuje problém "prošacování" batohu, ať už v úložném prostoru či na střeše. Nenechávejte tam proto peníze, doklady ani fotoaparát. Obecně lze říct, že se to vyskytuje s větší pravděpodobností u soukromých přepravců než u státních.

To samé platí i pro přepravu letadlem, cenné věci si berte vždy s sebou na palubu letadla. V zavazadle nikdy nenechávejte doklady, peníze ani techniku. Pokud nepočítáme možnost prošacování batohu nějakým pobertou, dříve či později vám aerolinky dost možná nějaké to zavazadlo ztratí nebo pošlou někam jinam. Tím jsou docela pověstné lety do Latinské Ameriky, nedoručené zavazadlo je prý statisticky nejpravděpodobnější s British Airways do Peru. Na tuto možnost je lepší být vždy připraven, ať v nejhorším prvních pár dní přežijete s tím co máte u sebe.

Pro pomoc v případě problémů je nejpřirozenější obrátit se na naši ambasádu. Ve všech zemích sice konzulát nemáme, ale od našeho vstupu do EU se prý můžeme obracet i na ambasády členských zemí. Na pomoc ambasády (hlavně té naší) se ale zas tak moc nespoléhejte, záleží sice jak kdo, ale většinou se moc nepřetrhnou. U rizikovějších zemí ale může být dobrý nápad se tam stavit – můžete si tam schovat doklady, letenky atd. Ovšem informace o bezpečnostní situaci, které ambasády na stránkách MZV šíří, někdy tak úplně neodpovídají skutečnosti, zvláště pokud jde o země, kde ambasáda přímo nesídlí (čert ví, odkud ty informace někdy berou).

Nástrahy velkoměst

Ve velkých městech si neberte nelicencované taxi. Jsou země, kde není vůbec bezpečné brát si taxi přímo na ulici. Taxi si tam i místní objednávají formou zaregistrování a koupě lístku podobně jako na autobus (např. Mexiko). Jinak takové malé bezpečnostní pravidlo pro dvojici v taxíku – postupujte tak, aby se žena neocitla v autě sama, nebo aby neměl řidič příležitost ujet se zavazadly.

Zvláštní pozornost bezpečnostním opatřením je třeba věnovat u velkoměst, zvláště afrických a jihoamerických, pověstných vysokou "rizikovostí" (Johanesburg, Nairobi, Rio de Janeiro apod.). V takových městech nejsou bezpečné některé konkrétní čtvrti a může to být i poměrně blízko centra nebo přímo v něm. Tohle opravdu nepodceňujte, pokud se dostanete do takovéto "špatné čtvrti", může být téměř zákonité, že se stanete obětí přepadení a nikdo se zrovna nepohrne vám pomoci. Všechna popsaná opatření tady platí dvojnásob, pokud jste ověšení zlatem, foťáky nebo baťůžky, tak vás přepadení minout nejspíš opravdu nemusí. Pokud už k němu dojde, tak v tomto případě rozhodně raději neriskujte obranu. V mnoha takových městech jsou místa, kam se neodvažuje (nebo neobtěžuje) ani policie. Zejména v těchto velkoměstech nedávejte najevo, pokud hledáte cestu nebo že jste se dokonce ztratili. V takovém případě je nejlepší jít se zeptat třeba do nejbližší banky, obchodu, policisty apod.

Nepašovat !

Ještě snad na závěr – je naprostým bláznovstvím cokoliv kamkoliv pašovat, zvláště pak drogy a zvláště pak v zemích jako je třeba Malajsie (trest smrti) nebo Thajsko (několik desetiletí vězení). Přátelská výpomoc předáním nějakého "balíčku" vás může přijít velmi draho. V mnoha zemích je velmi přísně postihován i vývoz zvířat a rostlin, dále pak historických předmětů (na suvenýry, které vypadají "staře" si nechte při nákupu vystavit doklad).

Pokud byste snad podlehli dojmu, že je malá pravděpodobnost důkladné celní kontroly, uvědomte si, že náhodně najatí kurýři bývají často "volavky", které mají být chyceny. Batohy si zamykejte ne pouze proto, aby někdo nic nevzal, ale aby tam náhodou ani nic nepřidal. Z tohohle ovšem zas není třeba mít nějak přemrštěné obavy, skutečně “nevědomí“ kurýři se vyskytují naprosto výjimečně – většina chycených moc dobře věděla co vezou (no ale sichr je sichr a nezamčený batoh vám taky někde nemusí chtít vzít do úschovny).