Vesnice kmene Akha – svět ukrytý v džungli

Stále ještě existují místa, kam příliš často noha cizince nezavítá. Tohle je jedno z nich. Vesnice horského kmene Akha je na hony vzdálená životu jaký známe. Jako bychom vstoupili do jiného světa. Pokud je Laos zemí třetího světa, tak tady žijí lidé čtvrtého světa.

Nebýt uniformních triček dětí z nějakého výprodeje, vypadalo by to, že se zde způsob života nezměnil snad po staletí. Chatrče na kůlech, prasátka rochnící se v blátě, polonahé pobíhající děti, posvátné symboly animistické víry.

Výchozím místem pro výpravy do džungle za horskými kmeny je vesnice Muang Sing. Většina výprav organizovaných místními agenturami se soustřeďuje na vesnice horských kmenů v blízkém okolí Muang Singu, ty však už nejsou tak nedotčené civilizací. Avšak na rozdíl od horských kmenů v Thajsku, jejichž způsob života masivní nápor turismu velmi negativně ovlivnil, v Laosu se toho naštěstí ještě zas tak příliš mnoho nezměnilo.

Vesnice vysoko v horách jsou však dosud odříznuté i od laoského světa a není zas tak úplně jednoduché se sem dostat. Mapku vesnic horských kmenů nám ukázali v našem guest-housu, ale dělali s tím poměrně velké tajnosti. Nechtěli, aby se vědělo, že ji mají, kazí to prý kšefty místním agenturám, se kterými si to nechtějí rozházet. Potajmu jsme si udělali hrubý náčrtek a budeme se muset orientovat popaměti.

Brzy ráno stoupáme více než hodinu vzhůru úzkou stezkou v džungli. Jdou s námi ještě dva naši noví známí, Slovák Lubo a Švýcarka Marina. Míjíme níže položené vesnice a pokračujeme dál. Když konečně přicházíme do horské vesnice, poskakuje kolem nás klubko dětí. Opatrně obcházíme vstupní posvátnou bránu. Je velmi důležité dodržovat pravidla chování ve vesnicích, především co se týče symbolů animistické víry. Nesmíme se například dotýkat posvátných bran a symbolů, vstupovat do částí lesa zasvěcené duchům a podobně.

Ve vesnici je vidět jen pár dospělých, většinou žen, které se drží v povzdálí. Všichni ostatní jsou pryč, asi za prací. Nejspíš obdělávají svá opiová políčka, schovaná někde v džungli. Ženy také chodí prodávat své výrobky na trh do Muang Singu. Jak se dalo čekat, děti chtějí za focení peníze. Dělat se to ovšem z vícero důvodů nemá a místní autority to také nerady vidí. Nejde o těch pár drobných, ale je to návyk, který je pro ně cestou do pekel. Thajské horské kmeny jsou toho dokladem.

Jazyková bariéra je obrovská a je těžké navázat nějaký bližší kontakt. Děti jsou na nás ovšem ohromně zvědavé a stále nás sledují. Před objektivem se ale vždy rozprchnou. Naštěstí dostáváme spásný nápad a ptáme se na školu. Anglicky tady sice nemluví nikdo, ale mladý muž nás skutečně odvádí do maličké místní školy. Vyklubal se z něj pan učitel. Hrdě nám ukazuje svou jednotřídku a děti usedají do lavic. Dostáváme od něj povolení fotografovat a bariéry se pomalu lámou. Blesk fotoaparátu vzbuzuje u dětí neuvěřitelné veselí. Rozdáváme několik pohledů Kroměříže, které mají velký úspěch. Děti nás už docela přijaly a vodí nás po vesnici. Navíc se nám opět osvědčuje kamera jako skvělý prostředek pro navazování kontaktů.

Na světě už není mnoho míst jako je tohle. Ti nejchudší z nejchudších. Téměř středověk uprostřed panenské přírody. Pro nás je to jeden ze zážitků, na které se nezapomíná.