Autem po Turecku

Jednou z možností jak procestovat Turecko je vydat se sem autem. Cesta je to sice dlouhá (viz článek Autem do Turecka), ale odměnou vám bude cestovatelská svoboda a možnost si zajet a zastavit se, kde chcete. Ačkoliv má pro nás Turecko stále trochu exotický nádech, je to dnes moderní relativně vyspělá země. To znamená, že se cestování autem nemusíte obávat, tedy až na malé výjimky zmíněné dále.

Kvalita silnic v Turecku

Turecko je velmi rozlehlá země a kvalita silnic a poskytovaných služeb motoristům se samozřejmě různí. Velmi zjednodušeně se dá říci, že západní část Turecka je vyspělejší než východní oblasti a od toho se vše odvíjí. Kdo je zvyklý na naše silnice a zvláště kaskády děr po zimě, nebude Tureckem vyveden z míry. Většina silnic má asfaltový dobře udržovaný povrch a po této stránce se nemusíte obávat o „zdraví“ vašeho vozu. Ve východních oblastech je stav silnic o něco horší, ale není to také žádná katastrofa. Některé horské cesty mohou být však hůře sjízdné, zvlášť pro vozidla s karavany. Horské průsmyky jsou během celého roku průjezdné, v zimě však některé mohou být uzavřené kvůli nebezpečí lavin.

Dálnice v Turecku

Hlavní dálniční tah vede od Bulharské hranice do Istanbulu a dále pak do hlavního města Ankary. Jízda po dálnici je zpoplatněna a vybírá se mýtné. Dálnice vám ušetří hodně času, ale budete trochu ochuzeni o krásy projížděných oblastí. Dálnice jsou také na hlavních tazích kolem Izmir, Mersin a Adana. Zpoplatněny jsou tyto dálniční úseky: Edirne - Istanbul, Istanbul - Bolu, Bolu – Ankara, Çesme – Izmir, Izmir – Aydin.

Dálniční poplatky v Turecku

Za dálnice se platí mýtné v budkách při vjezdu na dálnici. Přehled poplatků za použití dálnice naleznete na www.dalnici-znamky.com.

Poplatky za použití tunelů se neplatí. Most je zpoplatněn pouze jeden – Fatih Sultan Mehmet Bridge v Istanbulu vedoucí přes Bosporje za 3TR, ale pouze ve směru z Evropy do Asie.

Řidiči a policisté v Turecku

Turci jsou celkem ohleduplní řidiči a jízda po Tureckých silnicích není adrenalinovým sportem. Na rozdíl od Řecka, kdy každý třetí řidič připomíná pilota kamikadze jsou turečtí řidiči výrazně klidnější a po této stránce se není čeho obávat. Když pojedete delší trasu, tak každých 20 – 30 km potkáte policejní hlídku. Provádí rutinní kontroly vozidel a zřejmě některé hlídky měří i rychlost. Osobně jsem je v akci s radarem nikdy neviděl. Jako i v jiných jižních zemí očekávejte policistu, tam kde je stín. V řadě případů jsou policisté natolik uvědomělí, že daleko před své stanoviště umístí ceduli „trafik kontrol“ takže máte dost času na sundání nohy z plynu.

Pohonné hmoty a servis v Turecku

Hustota benzínových pump je dostatečná a na velkých pumpách bez problému zaplatíte platební kartou. Je lepší se před tankováním zeptat, protože ne vždy funguje terminál a trapas s plnou nádrží bez hotovosti nestojí za to. Co je na cestování Tureckem nepříjemné je cena pohonných hmot. Ceny za naftu se pohybují okolo 45 Kč za 1l (léto 2014) a benzín je ještě o pár korun dražší. V kombinaci s obrovskými vzdálenostmi, které zde musíte překonávat se vám může poznávání Turecka hodně prodražit. Ačkoliv jsme s autem naštěstí neměli žádný problém viděli jsem okolo cest často servisy a opravny pneumatik.

Jídlo na cestě Tureckem

Dostanete-li hlad zastavte se určitě v některém z motorestů, které budete čas od času potkávat u silnice. Stejně jako u nás i zde platí, že kde stojí více aut tam se dobře vaří. Za průměrně velký oběd v motorestu zaplatíte okolo 7 Euro na hlavu. Lacinější a rychlejší stravu pořídíte spíše v městech v blízkosti autobusových nádraží. Není problém koupit srolovanou placku s gyrosem a zeleninou za 1 Euro. Fandové amerických fast foodových řetězců si přijdou na své jen na dálnicích a nebo ve velkých městech. Jinak na McDonald, Burger King nebo KFC narazíte zřídka.

Bezpečnost při dopravě v Turecku

Jak již jsem uváděl v předchozích odstavcích jsou Turci celkem ohleduplní řidiči. Přesto při průjezdem Turecka můžete narazit na jistá bezpečnostní rizika. Ty jsou především ve východních oblastech země v tzv. Kurdistánu. Vyhrocená situace z 80. let se již uklidnila a Kurdové již dlouho neunáší turisty, přesto není tato oblast úplně klidná. Na východě se budete často setkávat s kontrolními stanovišti, kdy u cesty stojí malé opevnění. Z pytlů naplněných pískem jsou postaveny valy a úkryty pro vojáky, na vrchu jsou kulomety a často u opevnění stojí i tank. Palebná síla těchto hlídek je značná. Vojáci a policisté provádějí kontroly dokladů a totožnosti. K večeru na silnicích ustává provoz a v noci platí tzv. dobrovolný zákaz vycházení. Když se tedy začne stmívat je nejvyšší čas někde zastavit a obstarat si ubytování. Noční cestování může být rizikové a také může být i znemožněno hlídkami. Pokud nocujete venku „nadivoko“ tak si radši ustelte v blízkosti těchto vojenských stanovišť. Někdy to samotné hlídky doporučují anebo i vyžadují.

Druhou stránkou věci je problematika případného vykradení auta. Tak jako všude jinde na světě, hrozí to samozřejmě i tady a tak použijte všechna protiopatření, kterými disponujete. Zahraniční auto prostě vždycky láká. Pokud budete nocovat v hotelu, většinou se dá domluvit ať vám na auto trochu dohlídne recepční.

Dopravní předpisy v Turecku

Dopravní předpisy se od našich příliš neliší. Jezdí se vpravo. V obci je pro auta povolená rychlost 50km/h, mimo obec 90km/h a na dálnici 120km/h.

Doprava v Istanbulu

Samotnou kapitolou v dopravě po Turecku je jeho největší město. Istanbul již několik desetiletí není hlavním městem, přesto zůstává centrem všeho dění v Turecku. Tato megapole stále přitahuje mnoho obyvatel, kteří se zde usazují, protože čekají snadnější obživu. Z tohoto důvodu se město stále rozrůstá, což má samozřejmě vliv i na dopravu. Pokud přijíždíte do Istanbulu z Evropy, tzn. po dálnicí od města Edirne dostanete se do centra celkem snadno. Z dálnice sjeďte směrem k letišti a od letiště je značené centrum. Pokud budete mít po pravé ruce mořské pobřeží, tak jedete dobře a jen musíte poznat správný okamžik, kdy odbočit z široké nábřežní komunikace do klikatých uliček centra. Jako orientační bod může posloužit maják, když budete tak čtvrt kilometru od něj snažte se odbočit doleva.

Pokud přijíždíte z Asie je cesta do centra o něco složitější. Po dálnici dojedete k mostu přes Bospor. Vybírá se tady mýtné, ale mělo by to být jen v opačném směru. Po přejezdu mostu musíte prvním exitem sjet z této dálnice a podjedete ji. Po tomto přivaděči sjedete do čtvrti Besiktas a silnice vás přivede na křižovatku s hlavní cestou, která kopíruje pobřeží Bosporu. Dáte se doprava a po této silnici pojedete stále až k mostu přes zátoku Zlatý roh. Jako orientační body můžete použít tramvaje, pokud je potkáváte jedete dobře. Za mostem se dáte doleva, projedete okolo přístaviště a zanedlouho budete mít po pravé straně na kopci palác Topkapi. Když kopec s palácem objedete, odbočte do úzkých uliček vedoucích do centra. Parkování v centru je problematické, ale hoteliér má zpravidla zkušenosti, kam s vaším autem. Ne vždy ho ale budete mít na dohled.

Stejně jako v jiných velkých městech jsou istanbulští řidiči o něco divočejší než jejich ostatní spoluobčané. Při cestě do Istanbulu je potřeba s tímto počítat a za volantem se do tohoto města vydávejte, jen když jste zkušený řidič. Zvláště ve špičkách si zachovejte chladnou hlavu a klidně se nechte „protroubit“ a nenechávejte se strhnou ke kaskadérským kouskům. I když nastanou případy, kdy vám nic jiného nezbude. Například vyjet z vedlejší ulice na hlavní se často rovná ruské ruletě. Pokud nevíte, kdo má přednost, tak platí zásada: „Kdo dřív nacpe čumák auta do mezery ten jede!“ Jinak centrum města je spolehlivě ucpané každé ráno a odpoledne a nejhorším okamžikem je pátek odpoledne. Ovšem pokud vyrazíte ráno v 7 hodin od hotelu v centru můžete být na dálnici z Istanbulu za 20 minut, takže důležité je správné načasování.