Nejkrasnější afričanky jsou Hamarky

Do míst, kde končí civilizace a začíná skutečná příroda, láká i rudý kmen Hamarů. Národní park ležící na východním břehu řeky Omo se rozkládá se na ploše 2162 kilometrů čtverečních. Žijí zde různé kmeny, z nichž nejzajímavější jsou Mursiové, Banové, Hamaři nebo Bodyové. Krajina je travnatá savana, která poskytuje útočiště 56 druhům savců. Za nejkrásnější africké ženy jsou považovány právě Hamarky z Etiopie. Rudě mazané dívky přitahují pohledy nenasytných turistů. Hamarové žijí v nížinách Velkého afrického příkopu.

Hamarů je asi pětadvacet tisíc, všichni se těsnají v dolní části řeky Omo. Hamaři jsou nomádi, nebo-li pastevci a jejich rodným jazykem je omotic. A stejně jako ostatní africké kmeny i my běloši si dávají záležet na svém vzhledu. Běžný den začíná ráno vyhnáním dobytka na pastvu, potom zalehnou do stínu a čekají až slunce přestane pálit.

Ženské zdobení

Hamarky jsou nejen krásné, ale především i velmi hrdé. Ženy se zdobí barevnými kroužky bignere, korálky a mušličkami kaurí.  Celé tělo i vlasy si potírají rudou hlinkou smíchanou s popelem a máslem. Oblékají se do kozích kůží a těla jim zdobí četná skarifikace. Což je zdobení těla jizvami, trvalé jako tetování. Některé jizvy na ženských tělech jsou způsobeny proutky, kterými muži šlehají při slavnosti vyhlédnutou ženu. Čím více žena krvácí, tím šťastnější má být manželství. Na čele mívají i stříbrný plíšek připomínající lékařské zrcátko zdobený barevnými korálky. Několikakilogramové ozdoby ženských nohou slouží při tancích jako hudební nástroj. Nádherně zpívají, jejich hlasy jsou dokonale sladěny.

Iniciační ceremonie

Den slavnosti určí náčelník. Každý, kdo se chce pokusit stát se mužem a dokázat, že je dostatečně připravený na život se musí zúčastnit. Chlapci musí přeběhnout po hřbetech dvanácti až čtyřiceti krav, které jsou drženy muži u sebe. Drží je muži, kteří prošli iniciačním procesem naposledy. Pokud spadnou, je to pro rodinu hodně velká ostuda, jsou zbičováni ženami a ještě je jejich vyvolená může na místě odmítnout. Nakonec projdou brankou, která je symbolem vchodu do dospělosti. Při iniciačním obřadu chlapců si dívky na důkaz toho, že snesou bolest, řežou na zádech hluboké rány, po kterých jim zůstávají jizvy na celý život. Čím hlubší jsou rány, tím větší značí oddanost.

Potom jsou hoši obřezáni, je jim odstraněna předkožka z penisu. Jejich dětství tady končí. Do svatby nesmí pozřít rostlinnou stravu, jen maso a mléko. Den po ceremonii se sejdou krásně nazdobené ženy a tancují několik dní a nocí.

Hamarské manželky

Chlapci po úspěšném složení ceremoniálu dospělosti žení. Podle toho, v jakém pořadí přebíhali přes krávy. Poslednímu muže zbývat do svatby klidně i čtvrt roku.

Těsně před svatbou jsou dívky obřezány, za přítomnosti ostatních žen je jí odstraněn klitoris. Ženy proto neznají sexuální potěšení, je to jen jejich povinnost, vzdát se svému muži. Podle hřídele na krku hamarské matky je poznat, že jde o první ženu svého muže. Ta co má na krku dvě obruče, je již druhou manželkou svého muže. Podle počtu manželek se pozná především majetek žen.

I ony jedí odděleně od mužů, při oslavách si muži nechávají kozí maso a ženy jedí jen vnitřnosti, které si odnesou do chýší a tam je teprve zpracují na ohních.

Život v buši

Na trhu se scházejí domorodci, aby vyměnili nebo koupili věci, které potřebují k životu v buši. Prodává se tabák, červená hlinka nebo domácí zvířata. Hamarky tu například prodávají barvu na vlasy. Trh je prý jedenou týdně, obvykle v sobotu. A co děti? Hamarské děti zase neznají větší pochoutku, než je med.