Diokleciánův palác ve Splitu

Mměsto, které je jednou z nejznámější turistických lokalit v celém Chorvatsku, leží v samém jižním cípu země, konkrétně v regionu Dalmácie, jehož je jakousi neoficiální metropolí. Vždyť se jedná o druhé největší město celého Chorvatska, hned po hlavním městě Záhřebu. Zároveň představuje významné dopravní a průmyslové centrum. Už víte? Nejde o Dubrovník, ani Trogir – jistě jste uhodli, že řeč je a bude o Splitu.

Diokleciánův palác

Nemůžeme vynechat zmínku právě o této patrně vůbec nejvýznamnější památce celého města, starověké stavbě, která vyrostla v dnešním Splitu za římského císaře Diokleciána (jen pro hrubou historickou představu - vládl v letech 284-305 po Kristu a šlo o jednoho těch císařů, který neúnavně pronásledoval křesťany). Jako své rezidenční sídlo si tento panovník zvolil právě splitský palác, jenž nechal vystavět speciálně pro sebe. Že důraz byl kladen zejména na mimořádný luxus, o tom jistě nemusí být ani řeč. 

Císař myslel na všechno, dokonce i na vlastní hrob – proto neopomněl nechat si postavit vlastní mauzoleum, kde byl později podle svého přání pochován. V té době zřejmě nikdo netušil, že za bezmála dva tisíce let bude císařovo mauzoleum sloužit jako veřejná turistická atrakce a lákadlo pro miliony zvědavých návštěvníků. Ti všichni se sem přicházejí prohlédnout místa, kde pradávní Římané bydleli, žili a umírali. I z toho důvodu je Diokleciánův palác jednou z hlavních turistických lákadel celého Splitu.

Mimořádně dobře dochovaný

Unikátem stavby jsou například velice rozsáhlé sklepní prostory, které jsou považované za vůbec největší v rámci všech dochovaných římských staveb. Diokleciánův palác se vůbec těší velmi dobrému stavu, dodnes můžeme obdivovat původní uspořádání jednotlivých místností včetně Jupiterova chrámu.

Kdo se trochu vyzná v historii, ten ví, že Dioklecián patřil mezi pozdní římské císaře a protože panoval v době, kdy již křesťanství získávalo na síle, později k vlastnímu paláci přibyly i různé křesťanské stavby – mezi nimi baptisterium Jana Křtitele, kaple svaté Lucie na místě mauzolea nebo nejrůznější renesanční kostelíky. Výsledkem je tak pozoruhodná směs stavebních slohů, ze které na nás doslova dýchá historie.