Černobyl – město duchů (část 2)

Je zde ticho. Nikde žádný policista, jen stráž u vjezdu. Jsem ve městě úplně sama. Mohu bezstarostně projíždět ulicemi bez obav, že potkám jediné auto, či chodce. Toto město by mohlo být turistickou atrakcí. Pár cestovních kanceláří se do těchto míst snažilo pořádat zájezdy, ale jejich zákazníky děsilo hrobové ticho – tak charakteristické, pro toto opuštěné město. Měly zde být dvouhodinové exkurze, ale lidé po čtvrthodině prchali zpět do autobusů zděšeni, ohromeni a stísněni naprostým tichem.

Na první pohled město vypadá jako normální sídliště. Na balkónech visí prádlo, některá okna se otevírají, zde je zastávka taxi, o kousek dál obchod s potravinami… Pak si přečtete slogan na stěně budovy o tom, jak „Nás Leninova strana vede ke komunismu“, a v tu chvíli si uvědomíte, že prádlo visí na balkóně již přes 18 let v liduprázdném městě. Když se procházím tímhle městem, nikdy nechodím k osamoceným stavbám sama. Pro osamělou dívku je zde mnoho nebezpečných míst. Obvykle chodím zkoumat opuštěné stavby s lidmi, hlídajícími „mrtvé pásmo“, kteří vědí, kde byli zakopány radioaktivní stromy, kde jsou provizorní hřbitovy, či leží spousty kontaminované sutě..

V den evakuace nezůstal obchod s motorkami ušetřen. Česká motorka ČZ 26 PS 340 cm3 cena 1050 rublů… „Čezeta“ byla snem všech mladých lidí v Sovětském svazu. V obchodech byly stále zástupy mladých lidí, kteří toužili po motorce s výkonem 26 koní. Průměrná měsíční mzda nepřesahující 180 rublů, však nedovolovala pořízení vysněného motocyklu… Pak přišla ta hrůza, evakuace, panika… Nikde žádný prodavač, žádná policie… tento obchod byl vyrabován během hodiny. Banky a dokonce i zlatnictví přečkaly evakuaci bez úhony, jen tento obchod neměl žádnou šanci.

Policie později střílela na záškodníky, rabující ve městě. Ve městě není žádné telefonické spojení, mobil zde nefunguje. Nejvíce vzrušující jízda městem duchů s ručičkou tachometru až na červené rysce, kdy můj motor řve v naprostém tichu jak zraněný dinosaurus, a všechny duše opuštěného města proklínají mou Kawasaki 1100 cm3. Jejich příznaky tam jsou dodnes. Transparenty jsou stále připraveny na 1. května, kdy se měla konat celodenní přehlídka. 1. květen však v tomto městě nikdy nenastal. Dne 26. dubna 1986 byla celá populace evakuována a od té doby už hlavní ulice nikdy průvod nezažila již nikdy jej nespatří.