NIKARAGUA

Nikaragua je jeden z nejchudších států Střední Ameriky, který má za sebou dvě století moderní historie. Turisticky málo prozkoumaná lokalita, sousedící s Hondurasem a Kostarikou. Země plná vulkánů, z nichž několik je dokonce stále aktivních. Nikaragua je pro dnešní turisty trochu záhadná, snad i proto, že sem zamíří jen málo cestovatelů – zdá se ale být na škodu, aby někdejší indiánské dědictví zůstalo chudou Popelkou regionu. Co zajímavého tu můžeme obdivovat?

Indiáni zde do šestnáctého století pěstovali kukuřici, pak přišla španělská vojska

V roce 1524 jinak celkem poklidný život indiánských kmenů narušil příchod španělského dobyvatele Francisca Cordoby, který zde založil města Granada a Leon. A to nebyl jediný pilíř hispánského vlivu, dnes se tu mluví hlavně španělsky a většina obyvatel – mesticů – vyznává římskokatolickou víru. Vyváží se hlavně káva a zlato, ceny jsou pro turisty o málo nižší než u nás, užijete si ale nespoutanou divočinu a spoustu atraktivních památek. A kde začneme? Co takhle hlavní město Nikaragui?

Tím je s necelými dvěma miliony obyvatel Managua, rozprostírá se v blízkosti obou zdejších velkých jezer (z nichž jedno nese stejné jméno) na jihozápadě země. Ostatně, v místním indiánském dialektu šlo prostě o „město vedle velké vody“. A pozor, v jednom z jezer stále žije žraločí enkláva, která se přizpůsobila životu ve sladkovodním prostředí. Jednou ze staveb, které tu opravdu stojí za to, je  katedrála v antickém stylu, není však rozhodně jedinou připomínkou sakrální architektury koloniální éry. Město je sice skutečně malebné, ale bohužel na něm na první pohled poznáte, že ve dvacátém století prožilo dvě velká zemětřesení.

Granada je nejstarším meziamerickým městem, španělský odkaz je tu všude

Asi padesát kilometrů od Managuy se nachází Granada, jedno z nejstarších španělských měst ve Střední Americe. Pokud máte rádi typicky koloniální architekturu, bude se vám tu rozhodně líbit. Pevnost, která tu zbyla po Španělech nebo několik církevních staveb, ale také plavba lodičkou doslova jako v Benátkách – to jsou místní největší turistické atrakce. Dalším velkým městem je Masaya, nedaleko níž se pak můžete podívat dovnitř sopky, která je stále aktivní. Zmiňme však i León, město, které Španělé kvůli ničivému zemětřesení raději přestěhovali o skoro sto kilometrů na sever. Pokud chcete zkoumat život prvních indiánských kmenů, které sem přišly ze severní části amerického kontinentu, zavítejte do úžiny Rivas.

V Nikaragui je prostě mimořádné teplo, což platí zvláště pro nížiny. Mezi květnem a listopadem tu ale panuje období dešťů, díky čemuž je svěží ovzduší pro cestování přímo zaručeno. Pokud jde o jídlo, vychutnáte si místní pivo, ale také fazole s rýží nebo sladké ovoce, které je tu k dostání skoro zadarmo. Praktické jistě je, že vůbec nepotřebujete vízum a cestovat můžete jen na pas, povinná očkování nejsou třeba. Pokud ale hodláte podnikat dobrodružství v přírodě, asi by bylo dobré nad něčím popřemýšlet, protože ve venkovských oblastech mohou být ohniska malárie.

Chcete se koupat v průzračné vodě? Zkuste jezírko Ojo de Aqua, kde dohlédnete díky azurové hladině až několik metrů do hloubky. Podobně skvělou podívanou přinese i jezero Nikaragua, vedle nějž se rozprostírají písčité pláže obsypané palmami. Pokud jde o přírodní scenérii, kromě již zmíněných žraloků je tu ráj papoušků, karet nebo barakud, což jsou vlastně velké ryby. A mimochodem, průměrná roční teplota je mezi 25 a 28 stupni Celsia, takže pokud řekneme, že horské oblasti jsou trochu chladnější, rozhodně si nepředstavujme středoevropské lednové klima…