Náklaďákem kolem světa 3 - Baskicko

Do této malebné krajiny nás pracovní povinnosti zaváli už podruhé. Poprvé jsme tady museli prodat naší dodávku. I přes nepříjemné zážitky nás Baskicko doslova okouzlilo. Pomáháme tady jako sběrači chilli papriček.

Piments d' Espelette

Máme štěstí protože v této oblasti jsou farmy většinou rodinnou záležitostí, takže i my pracujeme na tradiční baskické rodinné farmě. Náš patron, pravý Bask Ramutcho s jeho ženou dodržují tradiční pěstování těchto chilli papriček. Svoje know-how zdědili po jedné z posledních farem se starou hliněnou pecí, ve které se chilli sušilo a jsou na něj patřičně hrdí. Pracuje celá rodina. Krom čtyř pozemků, na kterých chilli papričky pěstují, mají ohromný skleník ve kterém se papričky suší, domácí manufakturu ve stodole, kde připravují marmelády, paštiky a jiné produkty, které potom prodávají ve svém krámku ve městečku Espelette.

Espelette je centrem pěstování chilli papriček, proto se také papričky nazývají piments d' Espelette, tedy papričky z Espelette. Přidružuje se k němu ještě pár obcí z okolí, které také v roce 2000 získali AOP, tedy ochranou známku na svoje produkty z papriček. Díky tomu si můžete být stoprocentně jistí, že produkty z této oblasti jsou opravdu kvalitní a originální. Náš patron a spousta jeho sousedů uznává starou metodu sušení papriček na fasádě, což je nádherná podívaná. Domy s tradičně malovaými okenicemi na červeno zdobí provazy ze svázaných papriček, jako korále. Pohled na ně s krásnými zelenými kopečky v pozadí je romantický chtě nechtě. Pokud se projdete městečkem Espelette najdete spoustu malých krámků s domácími produkty z papriček. Od proslulého koření z těchto paprik, přes paštiky, sladké chilli marmelády, pivo s chilli, sýry, různé krekry, prostě na co si vzpomenete. Musím uznat, že cokoliv jsme ochutnali byla opravdová lahůdka. Asi největším překvapením byla sladká marmeláda z papriček, neboli želé. Nám ji místní dali na pizzu se sušenou šunkou a musím přiznat, že jsme si i přes údiv pošmakovali.

Místní papričky jsou světoznámé, což dokazuje účast na festivalu vrcholu sklizně – Fete du piments d'Espelette. Ten se tradičně koná poslední říjnový víkend a městečko Espelette, které má běžně kolem 2.000 obyvatel doslova zaplaví až 20.000 účastníků. Člověk by si řekl, že by se takovému náporu raději vyhnul, ale místní si už s takovým počtem lidí umí poradit a festival opravdu stojí za to. Jindy téměř prázdné uličky se doslova obsypou stánky se všemožnými domácími delikatesami nejen z papriček, ale z celého Baskicka. Natrefíte tady jedině na domácí produkty, žádné šizení vás tu nečeká. Ulicemi prochází kapely, které obšťastňují tanečníky v okolí pár místních hospůdek. Popochází od jedné ke druhé a hrají baskické tradiční písně. Lidé pijí, tančí a dobře se baví. Opilce tu člověk spatří jen velmi zřídka. Pokud byste se rádi vydali ochutnat místní papričky a pokrmy z nich, určitě vám doporučuji poslední říjnový víkend. Nudit se tady rozhodně nebudete a vaše chuťové pohárky budou nadšením výskat.

La Rhune – výšlap místo vláčku

Pokud máte rádi treky do hor, ale nechcete jezdit od pobřeží dál do Pyrenejí, vyšlápněte si horu La Rhune. 905m vysoká hora vám poskytne nádherný výhled na pobřeží a oceán i na vnitrozemí a hory. Z parkoviště ve městě Sare jezdí velmi oblíbený Le petit train, což je zubačka jedoucí šnečí rychlostí, která vás vyveze na vrchol a zpět. V sezóně jsou na něj fronty. Raději pokračujte dál od stanice vláčku po silnici směrem zpět na Sare a nezahněte hned za stanicí do prava na stezku, ale pokračujte ještě asi 5 min po silnici a v pravo zahněte až za zatáčkou do velmi prudkého kopce. Po označené stezce na vrchol půjdete po bahnitých schodech s davem turistů, pokud zvolíte až další odbočku, půjdete sice protějším svahem, ale po stezce mezi pastvinami, zelení a navíc mírnějším kopcem, pokud se zde dá o nějakém říci, že je mírnější. Naše stezka vás dovede přes první vrchol, kde se napojíte už na jedinou stezku vedoucí k vrcholu La Rhune, kamenou cestu vedoucí strmě nahoru. Na vrcholu jsou asi tři restaurace, kde se můžete odměnit za výkon a hora vás sama odmění překrásným výhledem. Celý výlet vám zabere maximálně tři hodiny.

Pobřeží na surfovačku

Baskické pobřeží táhnoucí se od Bayonnu přes Saint Jean de Luz až ke španělské hranici je ideálním místem pro surfaře, což zde pocítíte hned po příjezdu. Zdejší spoty rozhodně stojí za to. Surfovat tady můžete defacto v kterémkoliv měsíci v roce. My jsme tu byli koncem října a dalo se ještě v klidu ležet na pláži v plavkách i koupat se, i když na delší pobyt v moři to rozhodně chtělo neopren. Baskicko je celkově dobrý rajon, kde si protáhnout léto. Nás sem práce vždycky zavedla na říjen/listopad a užívali jsme si tady vždycky ještě letní teploty. Sluníčko tu má opravdovou sílu a stmívá se o dost později než u nás. V sezóně budete muset využít některý z mnoha kempů na pobřeží, protože mimo ně jsou všude zákazy, ale pokud se sem vydáte po sezóně (končí v září), jako my, na zákazy nemusíte brát zřetel a můžete stát klidně přímo u pláže. Místní policie mimo sezónu nic neřeší.

Krajina, kde najdete všechno

Nás Baskicko okouzlilo zejména pro svojí všestrannost. Můžete se válet u oceánu či surfovat a za půl hodinky si dojedete do vnitrozemí, kde už se začínají tyčit Pyreneje, nehledě na to, že na první lyžovačku je to asi jen 50km od oceánu. Malebná kopcovitá krajina plná pastvin skrývá mnoho krás. Na hranicích se Španělskem u vesnice Dantxarinea, kam jezdí všichni nakupovat do duty free zóny, kde seženete všechno mnohem levněji než ve Francii, jsou četné jeskyně. Některé můžete navštívit, jako třeba Grottes de Sare, o které se traduje, že zde žila čarodějnice a jsou zde nalezeny runové kameny apod. My si Baskicko projeli hlavně díky volným víkendům na farmě a nevěděli jsme kam dřív skočit. Všude jsme byli ohromeni tradičností, krásnou malebnou přírodou i poctivostí a laskavostí místních. Baskicko je pro nás už srdeční záležitost. Jeden prodloužený víkend jsme vyrazili i dál do Pyrenejí na trek do opravdových hor, ale o tom už v dalším článku.