Bizár na talíři nebo ryzí kulturní odlišnost

Jídla asijské kuchyně pro mnohé z nás představuje bájné Eldorádo, do kterého snad ani nechceme nahlédnout. Spokojíme se po evropsky vysmaženém Kung Pau nebo upečené křehké kachně a nalháváme sami sobě, že přesně toto národy Asie konzumují nejčastěji. Nebo naopak vidíme onu asijskou unikátnost v přípravě japonského “suši” na všechny způsoby či ve spoustě vietnamských receptech s přívlastkem bun- nebo pho-. Ve skutečnosti, Asie není pouze o nabídce, kterou můžeme okusit u nás, ve střední Evropě, v některých ze specializovaných restaurací.

V dnešním článku představíme 5 ne-typických pokrmů, které si můžeme koupit na jednou z tradičních trzích ve východní Asii.

1. Krvavý koláč

Zjednodušeně si tento pokrm můžeme představit jako českou prdelačku. Zkrátka, uvaříme druh mazlavé rýže s vepřovou krví. Následně vytvoříme z nasáklé rýže tvary obdélníků, necháme spařit, naložíme do sójové omáčky, přidáme chilli, arašídový škrob, koriandr a můžeme s delikatesou jménem Krvavý koláč na pult. Původní recept na krvavé koláčky pochází z čínské oblasti Fu-jian, ale svou popularitu získal zejména na ostrově Taiwan, odkud se později rozšířil do celé východní Asie. Podle čínské medicíny by právě konzumace krvavého koláčku mohla mít pozitivní vliv na náš dýchací systém. Jak tedy příjemně bojovat proti tamnímu smogu? Jedině jídlem, a to konkrétně tímto koláčkem na slano.

2. Kuřecí pařáty

“Jdete v Asii do kina? Máte rande nebo schůzku a chystáte se svou slečnu vzít na romantickou vyhlídku? Čeká Vás dlouhá jízda vlakem? Nezapomeňte si do batohu přibalit pár kuřecích pařátů.” Tento pokrm je hojně rozšířen nejen ve východní Asii, ale i v oblastech Jižní Ameriky, Rusku nebo na Ukrajině. Díky svému vysokému obsahu kolagenu, kalcia a proteinu se kuřecí pařáty řadí mezi pokrmy, které mají pozitivní vliv na náš organismus. Zároveň jejich konzumace je dobrá na hubnutí, podporuje krevní systém a zkrátka (podle Asiatů) dobře chutnají. Způsob, jakým se pařátky jedí je jednoduchý, okousat kůži, případně maso, vycucnout morek a zahodit.

3. Stoleté vejce

Nebo taky “vejce století”. Pokrm s dávnou minulostí. Podle legendy má rolník z čínské provincie Hunan, kolem roku 1600 nahlédnout do kaluže a tam objevit kachní vejce. Kvůli velkému hladu nemá jinou možnost než ochutnat, i když mu bylo jasné, že toto vejce tu neleží den, dva a ani třeba týden. Kvůli ne příliš delikátnímu vzhledu se bude jednat spíše o měsíce. Zkusí a uvidí, nemá, co ztratit. Sám je překvapený, jak dobře vajíčko chutná. A tím začal příběh jednoho z nejoblíbenějších svačinek východní Asie. Dnes si takové vejce můžete připravit i doma. Uvaříte vejce na tvrdo ve vodě s čajovými lístky, poté ho dáte do země a zasypete vápnem, popelem a solí. Necháte pár měsíců v podzemí ve sklenici. Vyndáte a spokojeně konzumujete! Dobrou chuť.

 4. Smradlavé tofu

Jste milovníci olomouckých tvarůžků? Nepřirovnáváte jejich vůni k zápachu? Vsadím se, že nepohrdnete ani nad touto asijskou alternativou našich syrečků. Poznáte na míle daleko, že je poblíž v menu nějaké restaurace smradlavé tofu. Vůně, která odrazuje vysoké procento cizinců vůbec tento pokrm ochutnat. Někteří přirovnávají její intenzitu k zápachu, který by zabil slona. Pro Asiaty je konzumace smradlavého tofu velmi oblíbená, vyhlášené stánky praskají ve švech. Tofu se vaří se, fermentuje nebo smaží. Nejvíce se podává se sójovou omáčkou, zelím nebo česnekem. Podle legendy vzniklo smradlavé tofu zcela náhodou. Jeden obchodník měl nadbytek této náhrady masa. Špatně se mu prodávala. Nikdo o ní neměl zájem. Skladoval ji ve sklenicích, ale protože kvůli nezájmu ji skladoval příliš dlouho. Tofu se zazelenalo, bylo čím dál více cítit. Obchodník nechtěl svůj prodej vzdát, a tak se rozhodl využít zkažené tofu, které představovalo zcela jiný druh, dosud absolutně neznámý. A podařilo se, lidé se hrnuli a kupovali tofu s vůní, která by zabila slona! Dnes se takovým způsobem tofu nepřipravuje, ale prodejci se snaží docílit co nejvyšší intenzity vůně, aby navodili odlišnost a unikátnost, která se jinde ve světě jen tak nevi(cí)tí.

5. Je libo kachní jazyk nebo zobák?

Není náhodou, když na asijském trhu potkáte stánek, kde Vám do ruky dají ošatku a vy si můžete s sebou nabrat cokoliv, co vidíte na pultu. Po zvážení zaplatíte celkovou cenu za gramáž a spokojeně odcházíte s večeří nebo svačinkou. Od mořských plodů, po zeleninu všech různých druhů, či si můžete ze zvědavosti nabrat i pokrmy, které nejsou pro nás středo-Evropany tak známé. V Asii platí staročeské pravidlo všech zabíjaček. “Když zabíjíme prase, tak zděláme vše, neplýtváme, využijeme každou část zvířete ke zpracování!” Není tedy náhoda, když se Vám do ošatky u stánku dostane třeba kachní jazyk a nebo křupavý zobák.

Dokážeme si náš život představit bez králíka na smetaně nebo buchet s mákem? Dokáže si Asiat přestavit kino bez kuřecích pařátů? Je fascinující pozorovat rozmanitost všech světových kuchyní a učit se tolerovat zvyky každého jednotlivého národa. Okusování kuřecích nožiček může přijít neetické člověku ze střední Evropy stejně tak, jako je konzumace máku neetická pro Japonce, protože mák je přeci nebezpečnou drogou. A co takhle roztomilí králíčci?
Jiný kraj, jiný mrav - není to krásné?