Současné Mexiko

Mexiko je v dnešních dnech stále spíše rozvojovou zemí, v posledních desetiletích ale můžeme hovořit o značném ekonomickém progresu. I díky němu je třetí největší americkou ekonomikou, hned po USA a Brazílii. Vývoz směřuje hlavně do USA a Kanady, existuje ale i obchodní dohoda s EU. V terciárním sektoru pracují dvě třetiny obyvatel, čtvrtina je zaměstnaná v průmyslu a zbytek (cca 13 procent) se věnuje zemědělství. Typické je také to, že zatímco Mexičané houfně odcházejí za prací do USA, stejný proces je k vidění i mezi Guatemalou či Hondurasem a právě Mexikem.

Současné Mexiko je prezidentskou republikou, v čele země je od 1. prosince 2018 (mandát je šestiletý, u konkrétní osoby je možné jen jedno volební období) Andrés Manuel López Obrador. Dlouhodobě nejsilnější politickou frakcí v zemi je PRI (Partido Revolucionario Institucional – Institucionální revoluční strana), která je potomkem někdejší strany založené sociálním revolucionářem Pancho Villou a Emilianem Zapatou. Tato strana se hlásí k levému středu, poměrně silnou pozici mají i pravicová PAN (Partido Acción Nacional – Strana národní akce) či levicová PT (Partido del Trabajo – Strana práce).

Růst mexického HDP byl před pandemií přes tři procenta, podobnou míru pak má i inflace. Nezaměstnanost je oficiálně velmi nízká, pohybuje se do pěti procent, nejčastěji pak hledají práci zemědělci. Dopravní infrastruktura pak pochopitelně není na takové úrovni, aby se mohla měřit například se zeměmi západní Evropy. V Mexiku je 350 tisíc kilometrů silnic a dálnic, na nichž se platí drahé mýtné. Na stavbu nových komunikací ale bohužel není dost financí ve státní kase.

Lidé v Mexiku se baví zejména býčími nebo kohoutími zápasy, při dovolené zde si užijete i křesťanské či původní indiánské slavnosti. Obecně se dá říct, že jak Mexičané, tak například i Kubánci jsou veselí lidé, kteří si se životem nedělají těžkou hlavu a velice rádi oslavují – cokoliv a kdykoliv. Hudba, tanec a spoustu alkoholu – vždyť zdejší proslulý nápoj tequilla koluje v barech celého světa.

A co vzdělání? Vysoké školy studuje vlastně jen minimum obyvatel, ale šestileté základní vzdělání mají prakticky všichni – i proto, že je ze zákona povinné a neplatí se žádné školné. Gramotnost je zde tedy poměrně vysoká, byť jen malá část Mexičanů ovládá i druhý jazyk.

V Mexiku také bohatě kvete sport, populární je zde hlavně fotbal, ale jezdila se zde jistou dobu i Formule 1 a zapomenout nesmíme ani na letní olympiádu v roce 1968, která byla i pro tehdejší československou výpravu poměrně dost úspěšná. A perlička na závěr – věděli jste, že v Mexico City (resp. Ciúdad de México) je ulice pojmenovaná po prvním československém prezidentovi? Ano, Avenida Presidente Masaryk je zde od roku 1936 a patří k nejdražším bulvárům na světě.