Luxor - v zajetí starověkých Théb

Tohle místo je skutečně neuvěřitelnou koncentrací staroegyptských památek. Ne nadarmo se mu říká muzeum pod širým nebem. Snad jen pyramidy v Gíze svou navštěvovaností Luxor předčí. Turisté sem přijíždějí vlastně již od dob starověku. Nachází se tady většina z nejzajímavějších památek Egypta. Ve starověku známo jako Théby a starověký Luxor se tak označuje dodnes. Toto jméno mu ale dali ve skutečnosti Řekové, Egypťané mu říkali Vaset. Dnešní název Luxor je odvozen od arabského názvu pro Luxorský chrám „al-Uqsur“ neboli Palác.

V Luxoru je takové množství památek, že nebudete vědět co dřív. I ti největší fandové egyptologie se budou muset smířit s tím, že za pár dnů pobytu nestihnou navštívit úplně všechno. Navíc vstupné do památek je jednou z mála věcí, které v Egyptě nejsou levné a tak navštívit větší část toho co Luxor nabízí, člověku trochu prožene peněženku.

Luxor je poměrně velkou lokalitou a základní předěl tvoří Nil. Na Východním břehu leží samotné město Luxor. Tady můžete obdivovat Luxorský chrám nebo nakupovat suvenýry na tržišti. Navštívit můžete Muzeum Luxoru nebo Muzeum mumifikace. Jedinečný chrámKarnak leží několik kilometrů severovýchodním směrem od centra. Na Západním břehu se nachází pohřební komplexy známé jakoÚdolí králů a Údolí královen. Dále je tady půvabný Hatšepsutin chrám v Dér el-Bahrí a chrám Medinét Habú. Ve vzdálenějším okolí Luxoru se můžete vydat na výlet do chrámů v Kom Ombo, Edfu a Esně.

Théby se staly hlavním městem země za panování Mentuhotepa II. (2055-2004 př.n.l.). V době prvního přechodného období získaly Théby nadvládu nad Horním Egyptem. Za Střední říše pak Mentuhotep II. sjednotil obě části Egypta. Za hlavní město ustanovil Théby a započal tady rozsáhlou výstavbu chrámů. Později bylo hlavní město přesunuto na sever do Memfidy, Thébám však zůstala pozice hlavního kultovního centra a hlavního města jihu, tzv. Horního Egypta. Faraoni zde sice nesídlili ale byli zde korunováni a také pohřbíváni. Sjednotitelskou roli sehrály Théby ještě jednou, za Druhého přechodného období zdejší vládnoucí rod vyhnal hyksóské dobyvatele a započal éru Nové říše.

Největšího rozkvětu dosáhlo město za panování 18. dynastie (1550-1295 př.n.l.), kdy bylo vybudováno také Údolí králů. Později za „kacířského“ faraona Achnatona, v době tzv. amarnské reformy, bylo hlavní město i dvůr přemístěn do města Amarna. V následující době však byla opět náboženská role navrácena Amonovým kněžím a Théby opět převzaly svou vedoucí úlohu náboženského centra. Teokratické centrum bylo soustředěno především kolem monumentálního chámu v Karnaku.

Konec doby faraónů znamenal i úpadek Théb. Přežily sice ptolemaiovské a také římské období, ale byly již jen stínem svého dřívějšího lesku. Město však nakonec mělo štěstí a nezaniklo jako se to stalo Memfidě. Théby byly na vrcholu 500 let a v době největšího rozkvětu tady žil podle odhadů až jeden milion obyvatel.

Luxorský chrám dal postavit Amenhotep III. (1390 – 1353 př.n.l.) Nachází se hned přes Korníš na břehu Nilu a v noci je působivě nasvícený. Původně na místě chrámu stála svatyně postavená Hatšepsut. Další faraoni chrám rozšiřovali a Římané tady později dokonce vybudovali pevnost. Především Ramesse II. tady po sobě zanechal několik velkolepých soch. Kdysi odtud cesta lemovaná sfingami s beraními hlavami až do tři kilometry vzdáleného Karnaku. Na vnitřním nádvoří byla Araby v 13. století postavena mešita. Stávala tady dokonce i vesnice, která však byla odstraněna během výkopových prací, které tady začaly roku 1885.

Starověké Théby se tady dnes mísí s moderním městem, jehož většinu příjmů tvoří turistický ruch. Většina turistů sem přijíždí zájezdovými autobusy z velkých přímořských letovisek. Další se sem dostávají na honosných výletních parnících plujících z Káhiru poNilu až do Asuánu. Většina obyvatel z turismu žije a tak jsou návštěvníci neustále atakováni nabídkami prodejců suvenýrů, vyjížděk felúkou po Nilu, projížďkou typickou kaleškou taženou koněm apod. Přestože Luxor má pověst města s nejdotěrnějšími bakšišáři, my jsme ale měli daleko horší zkušenost s Asuánem. Luxor nám v porovnáním s ním nepřišel nijak hrozný.

Nejsilněji byl v Thébách zakotven kult boha Amona, boha stvoření a jednoho z nejdůležitějších božstev egyptské mytologie. Amon byl uctívaným státním božstvem. Luxorský chrám byl samozřejmě také zasvěcen klasické thébské trojici, Amonovi a jeho manželce Mút, bohyni války a jejich synovi Chonsuovi, bohovi Měsíce. Jednou ročně byly při příležitosti svátku Ipet z chrámu v Karnaku vynášeny sochy bohů na posvátných bárkách proti proudu Nilu do Luxorského chrámu, aby faraon mohl načerpat své síly prostřednictvím setkání s Amonem. Cílem svátku bylo potvrdit úzké spojení mezi bohem Amonem a králem, vtělením Hora na zemi.

Nejpříjemnější klima pro návštěvu je od října do února, v létě tady panuje nemilosrdné vedro. My jsme tady ocitli v prosinci a bylo příjemné teplo, něco přes 30 stupňů. Ale i tak dá celý den strávený prohlídkou památek pod přímým sluncem zabrat, zvlášť ve vyprahlých skaliskách na Západním břehu. Opravdu skoro nechápu jak tohle může někdo absolvovat v létě.

Nejdůležitější ulicí v Luxoru je hlavní třída Korníš, tedy nábřeží Nilu, kde se děje to nejpodstatnější. Tady se můžete procházet na dohled Luxorského chrámu. Večer můžete sednout na dobré jídlo v některé z restaurací a pozorovat západ slunce odrážející se v poklidné hladině Nilu.