Americká poušť II. – část 11. LOS ANGELES, HOLLYWOOD

Hollywood v Los Angeles (California - USA)
Hollywood v Los Angeles (California - USA)

Ráno snídaně – v recepci krabice sladkých koláčů a koblih – tak sladkých, že jsem nedokázal dát celý den do pusy nic sladkého. Ale bylo to v ceně. Zvažoval jsem Disneyland a Universal Picture Studio – rozhodl se pro to druhé. Před tím ale na Hollywood Blv. k China Theatre. To musím vidět – hvězdy na chodníku a otisky slavných. Ne, že bych se u nich fotil – ale vidět jsem to chtěl (asi jako 99% těch, co do LA přijíždějí).

Pocity – zklamání. Takové ušmudlané a nevýrazné. Bez světel ramp, v šedi ranního smogu … nic moc. Procházel jsem po chodníku a zkoušel si představovat jména, po kterých šlapu (ano, šlapal jsem chodník ). Většinu jsem znal jen podle jména – bez tváře. To se ale dalo elegantně vyřešit v každém ze stovek krámků na tomto chodníku Walk of Fame. Suvenýry za hranicí vkusu – a vše se točilo kolem hvězd a hvězdiček. Dokonce zde byla i mapa s vyznačením adres domů slavných – i co za ně platí. Takový Arnold platí za své sídlo 64 000 UDS měsíčně. Docela dost … můj domek v Mratíně za 14 000 je zdarma …

Chodník slávy a hvězda Silvester Stallone v Los Angeles (California - USA)

Dočetl jsem se, že první hvězdou byla Joanne Woodward v roce 1960 a zatím poslední, kdo zde položil dlažku nesmrtelnosti byla 20.4.2006 Vanna White.

Našel jsem i Mickey Mouse a králíčka Bunnyho – to je dobře, že mají smysl pro humor. Ale abych nebyl jen negativní – v těch otiscích v betonu u divadla bylo také dost humoru – otisk nohy robota z Hvězdných válek, průpovídky těch, kdo namáčel ruce a nohy – již tolikrát citovaný dnešní guvernér Arnold napsal „Já se vrátím“ … a nekecal. Je dokonce i na bankovkách.

Chodník slávy a hvězda Mickey Mouse v Los Angeles (California - USA)

Rozhodl jsem se pro Metro – za 3 USD na celý den – to jde. Při nákupu jsem se chtěl ujistit, že si kupuji to správné. Nebylo u koho – prostě NIKDO v té stanici nebyl. Jen několik obrazovek počítači řízenými výdeji lístků a tlačítkem intercomu s policií. Vot gorod.

Vezmu to ve zkratce – Universal Studios – ano, ale chce to celý den. Nakonec mi bylo líto dát 50 USD (po slevě) za 5 hodin, co chybělo do zavíračky. Prošel jsem si centrum – kontrast luxusu a bídy. Od sebe je odděloval jen blok domů. Chvílemi to bylo i o strach. U jednoho krámku se začali 2 černošci mlátit – pokud to nebyl tanec. Asi ne, protože tam okamžitě byla policie a jeden mě zastavil a poslal na druhý chodník – „for your safety …“. Ze zvědavosti jsem navštívil i sekáč. To byla síla …. Chvíli jsem zvažoval staré golfové hole – doopravdy dřeva. Byla ale dost poničená a také jsem si říkal, co s tím budu dělat.

Los Angeles (California - USA)

Jestli doporučit? Těžko říci. Pravdou je, že tolik národů, kultur, druhů jídel a zboží na tak malé ploše jsem ještě neviděl. Ale to je o tom, co čekáte. Asi jsem se měl vrátit do Josua Three parku … .

Pak se již nestalo nic zvláštního … koupil jsem si iPoda, zjistil že LEGO stojí i s daní 50% ceny u nás … ale kdo by se s tím tahal … a nenašel jsem obchoďák s potravinami. Mollu tady je spousty – potraviny jen ve večerkách, na trhu … a nebo ještě někde, dokonale zamaskované.

Los Angeles (California - USA)

Žádné další drama – letadlo jsem stihnul v pohodě a s rezervou – takovou, že jsem stál u odbavení zavazadel jen 10 minut. Ale přeci – zajímavé bylo, jak jsem si kufr musel dovézt na kontrolu sám – a počkat, jestli mi na něj dají certifikát O.K. a pak ještě to, že když jsem chtěl vyřídit vrácení daně TAX FREE … ukázala mi paní na ceduli, kde stálo, že:

„Stát Kalifornia daně nevrací!“

To mi trochu přijde jak ze scénáře Terminátora … ale nedá se proti tomu nic, než požádat o kopii zákona, jak jsem se dočetl. Výborná zkušenost, budu si to pamatovat.

Dál se již nic nepíše. Rozhodnuto .

Závěr na závěr

Ještě jednou se tam určitě vrátím a pojedu tak, abych viděl vše z míst, doporučených v průvodci. Vědí, co dělají, když to píší … a určitě jednou uhnu na nějakou postranní cestu a uvidíme, kam povede.

Poděkování

Hlavně Petru Větrovskému, neúnavnému cestovateli, který hledá to, co ostatní přecházejí. Pravda, ne vždy je tam to „zlato“, ale když je (a většinou je), stojí to za to!

A pak Vám, kdo jste to četli. Snad tyto zápisky budou i něčím více, než jen mou soukromou vzpomínkou na cestu po pouštích a parcích západu USA – Desert II.

Petr Vyhnálek

Booking.com