Štěpa ze světa 18 – cesta do Phonsavanu (Laos)

Opoustim hotel a krasny Vang Vieng. Slapu si to na bus a samozrejme jede ze stareho autobusaku. Kupuji listek za 55000K a jeste si davam bagetu na posilnenou. Juhuu, bus uz je tu, nakladam batohy na strechu a uz frcime. Mijime ty krasne a zajimave kopce a uz si to splhame do vyssich poloh. Po autobuse se zacinaji roznaset igelitove pytliky a o chvilku pozdeji mi je uz jesne na co. Domorodci tu zvraceji jak o zivot, nekteri si pridavaji pytliky uz po pate. A jeden laosan pri zvraceni meci jako koza, to uz jsem opravdu nevydrzel a zacal se nerizene smat, to opravdu neslo, tak krasne napodobit kozla bych nedovedl ani ja :o))

Ridic se ze zatackama vubec nesere a tak litame ze strany na stranu. Me uz je z toho pachu zvratku, hekani a drsne jizdy taky nejak blivno a tak si radeji beru kynedril, jo jistota je jistota :o)) Zaciname projizdet chudyma vesnickama, kde jsou domy prevazne jen z bambusu a susti. Sem tam u silnice potkavame laosana s kalasnikovem jak sedi na bobku u krajnice, nebo si to po ni silnici masiruje. Pusobi tu totiz jeste vycvicene jednotky Laosanu, ktere zda cvicila americka armada z dob vietnamske valky. Jednotku nebo spis co z ni zbylo jiz nikdo nepodporuje, ale obcas jeste prepadavaj socialisticky smyslejici lid.

Vetsina z nas prijizdi do Phonsavanu s prazdnyma zaludkama. Mestecko je to male a tak jeste s jednou francouzkou, ktera je velmi podobna jak postavou tak i chovanim pani Krupickove, me byvale kolegyni, dokonce se i tak stejne jmenuje. Karin je asi priznacne jmeno pro tento typ zen. Na podruhe jsme se jiz ubytovali, jednoluzak za 2$, parada. Pozdeji zjistujeme, ze se z toho Guest Hausu poradaji vylety po Plan of Jars (kamenne plane). Trosku mi to nabourava rozpocet jelikoz vylet stoji 7$ a jak pozdeji zjistuji jeste 2$ vstupne.

Mam hlad a tak s Karin vyrazime na nejakou polivecku do mesta. Pak uz jen posedavame hromadne v altanku naseho Guest Hausu. Jsou zde prevazne francouzi, holandane a sem tam anglican. Vecer zacina poradne prset a tak pan domaci rozdelava ohen v jednom z dilu kontejnerove pumy svrzene americanami. Je to zajimavy pohled, pekny altanek, venku lijak, spousta lidicek posedava u americke bomby a hrejou si ruce u plapolajiciho ohne, Na pokoji jsem jeste pred spanim zabil stonozku a pak jsem byl uz v limbu.

_______________________________________________________________

Tento příspěvek je součástí cestopisu, který dokumentuje mojí tříletou cestu kolem světa. Na úvodní článek cestopisného seriálu se dostanete kliknutím na "Stěpa ze světa aneb CESTA KOLEM SVĚTA".